Život ve věznicích je pro velkou část obyvatel planety trpkou realitou. Mezi vězni je třetina žen. Některé ale nikdy nespáchaly zločin a trpí jen za svůj názor a původ. Jako Tibeťanky v čínských celách.

 

V současnosti zadržuje čínská vláda kolem 650 tibetských „vězňů svědomí", z nichž je asi 160 žen. Z oněch 650 lidí tvoří 80 % mírumilovní buddhističtí mniši a mnišky. Přesný počet se dá těžko odhadnout, protože čínské úřady záměrně mlží a zcela jistě neposkytují pravdivé informace.

 

Pro své názory a postoje k čínské okupaci vlasti trpí tibetské vězenkyně v nápravných zařízeních skutečně mimořádně krutým zacházením a podmínkami. Nejrůznější metody mučení zahrnují bití, elektrické šoky, útoky psů, připoutání, nucené práce a cvičení, nedostatek jídla a spánku, odepření přístupu k lékařské péči.

 

Zavřete ji, až zčerná!

 

Jedním z nejznámějších případů je osud mladé Ngawang Sangdol. Jakožto mladá mniška byla poprvé zatčena a držena ve vazbě v jedenácti letech přes to, že čínské zákony takovou praxi neumožňují. Úřady porušily v tomto případě trestní zákoník, který uvádí, že osoby mladší 16 let nejsou právně zodpovědné za své přestupky.

 

Postupem doby byla zatčena vícekrát a od patnácti let zůstala ve vězení až do čtyřiadvaceti let, kdy jí na nátlak světových organizací pro lidská práva byl odpuštěn zbytek trestu z celkových 21 let, které měla za mřížemi strávit pro kontrarevoluční činnost. Co na tom, že čínská justice oficiálně nedovoluje udělit trest převyšující dvacet let. Když byla Ngawang propuštěna a emigrovala do USA, vypovídala v roce 2003 i v americkém kongresu:

 

„Od okamžiku, kdy mě zatkli, používali čínští věznitelé různé mučicí nástroje, aby mě zlomili. Fyzickým i psychickým mučením mě chtěli přinutit, abych se zřekla Jeho Svatosti dalajlamy a tužeb mého lidu. Spolu s ostatními politickými vězni jsme byli mučeni elektrickými šoky z nejrůznějších elektrických obušků a bodců, které nám přikládali na citlivé části těla - například do úst, do podpaží a na dlaně. Bili nás hadicemi, klacky a železnými tyčemi různých velikostí, silnými koženými opasky s těžkými kovovými přezkami a dozorci, kteří ovládali bojová umění, nás bili i rukama a nohama… Mučení a týrání začalo, když mi bylo pouhých 13 let, a pokračovalo téměř po celou dobu, kdy jsem byla ve vězení.“

 

Kontrola porodnosti Věznice pro Tibeťany v Nyalamu

Bez ohledu na zákony, které zaručují menšinám jisté ústupky, sužuje Tibet stále vynucená politika kontroly porodnosti. Tibetské ženy se musejí podrobit násilným potratům a sterilizacím. V případech „úřady nepovolených" těhotenství následují pokuty, zastrašování a odepření různých práv, například práva na vzdělání a zaměstnání pro tyto nechtěné" děti. Existují ověřené zprávy o těhotných Tibeťankách, které v roce 1999 zemřely následkem násilné sterilizace. Čínská politika kontroly porodnosti také způsobuje snižování tibetské populace. Jeden nejmenovaný čínský představitel prohlásil, že kontrola porodnosti Tibeťanek je humánní vzhledem k potřebám čínské populace.

Mučení se stalo hlavní metodou, jak zlomit odpor Tibeťanů, a jeho rozšíření ve věznicích je alarmující. Zprávy vypovídají o jeho používání ve všech státních institucích, lidé jsou mu vystaveni při zatýkání, ve vazbě, při převozu do zadržovacích center, během výslechů a samozřejmě i ve věznicích. Užívání mučení snižuje čínské zákony, které mučení zakazují, na obyčejné cáry papíru, neodpovídající dané realitě.

Zdroje: Lungta, Tibinfo

TADY si přečtěte o včerejším Dni Tibetu.

Chtěla byste žít v současnémTibetu? Má čínský model komunismu šanci do budoucna? Proč myslíte, že světové společenství neumí účinně zasáhnout proti porušování lidských práv v Tibetu?

SOUTĚŽ SCHWARZKOPF: Karel Čapek

 

Reklama