Doufám, že u vás doma neudělali čerti nějakou neplechu a vy teď nemusíte drhnout saze, luxovat chlupy či vézt děti k odstranění psychických traumat. Věřte, že dnešní čert a Mikuláš je slabý odvar toho, co se dělo dříve.

AmbrožDivím se, že v dřívějších dobách se neumíralo na infarkt už v dětském věku. Po Barborách a čertech chodil ještě Ambrož, a to právě 6. prosince. Ambrož rovněž hodným dětem rozdával dárky a neposlušné trestal. Vídán byl hlavně ve středních Čechách. Byl vysoký, oděn do bílé, dlouhé košile, na hlavě nosil černou špičatou čepici. Na rukou bílé rukavice. V jedné ruce měl košík s dárky, v druhé metlu. Konal podle hesla: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, a když ho lapí, jednu mu vrazí.“ Za soumraku rozhazoval cukrovinky, aby nalákal děti. Jakmile měl dítka na dosah, mlátil je metlou. Děti si cukrovinky musely tvrdě vydřít. V jiných krajích chodíval Klempera. Obcházel s neckami pobitými hřeby, tloukl do nich kladivem a zlobivým dětem vyhrožoval, že jim okuje boty. Kdykoliv během adventu mohla přijít Perchta, svírajíc v ruce nůž kontrolovala, jestli se dodržuje půst. Dárky nenosila, zato však vyhrožovala dětem, že jim rozřízne břicho a nacpe je hrachovinou či koudelí. V Jižních Čechách spojovali Perchtu s nešťastnou paní z Rožmberka. Bíle zahalená postava, přihrbená a na tváři s červenou zvířecí škraboškou krabicového tvaru s bílými zuby a dlouhým jazykem. Někde chodívala po domech i na Štědrý den. Na Podřipsku číhala za rohem, vybavena škopíkem a ostrým nožem, mlčela a jen hrozila metlou. Kdyby promluvila, asi bych dostala mrtvičku.

VrtibábaMilejší byla Vrtibába zahalená do bílého prostěradla s čapí maskou, dlouhým nosem na obličeji a cepem v ruce. Tajně za dveřmi nadělovala dárky. Cep měla jen tak, pro výstrahu. Tomu všemu je již dávno. Spousta zvyků je již zapomenuta. Pomalu ale jistě vymírá jeden, který si pamatuji jako dítě.

V dobách, kdy internet a mobily neměl kde kdo, poštovné bylo za hubičku a lidé k sobě měli tak nějak blíže, se posílaly pohledy s krásnou vánoční tématikou. Ručně psané. Později nabíraly na oblibě pohledy s předepsaným textem, nakonec SMSky a „přeposílací“ maily. Tradice posílání vánočních pohledů vlivem rozšíření internetu do domácností a stoupajícím cenám poštovného pomalu umírá. U nás doma také na čas vymřela. Před třemi lety jsem se rozhodla pohledy posílat pro svoje nejbližší. Sestra mi řekla, že takovou radost měla naposledy jako dítě, když jí přišel pohled na školu v přírodě. Prý vánoční pohled četla se zatajeným dechem. Ostatním vyrábím alespoň přáníčko z fotky a posílám mailem.

Jelikož Ambrož ani jiné příšery k nám s největší pravděpodobností nepřijdou, pořídíme si pohledy. Ať již papírové, nebo v elektronické podobě. Hezké přáníčko si můžete udělat tady: www.jibjab.com
Z vaší fotky si vyrobíte elfa. Necháte si zaslat video s tancujícím elfem-vámi na mail, připojíte pěkné přání a máte originální „pohled“ na světě.

Pokud vás video netankuje, z fotek z domácího archívu si pohled vyrobit nechcete, můžete využít e-pohlednice nebo fotky z fotobank, mnohé jsou zdarma.

Skalní příznivci posílání pohledů poštou mohou od 1. do 21. prosince zasílat psaní „přes Boží Dar.“ Na nejvýše položené poště v ČR může vaše přání získat „ježíškovské“ razítko. Přání s nalepenou známkou a adresou toho, komu přání posíláme, vložíme do obálky a zašleme na adresu: Vánoční pošta, 362 62 Boží Dar.

Ještě než se do díla pustíme, zalistujeme v historii ženy-in

Poučme se z chyb ostatních a předejděme úrazům.

Štrůdl na Štěpána nesmí chybět. Zkuste třeba závin z hrušek nebo švestek.

Bojíte se zimy? Nechte se inspirovat čtenářkou Átéčko a nezmrznete.

Jak to dopadne, když se slavní převlečou za slavné.

Zasmějme se originálním pneu.

Některé čtenářky nás pozvaly do jejich obýváků. Musím uznat, že všechny jsou útulné.

Reklama