Bulvár

Naši křičí, ale chybu nepřiznají


U
ž několikrát jsem se setkala s tím, že se někdo neuměl omluvit. Jsme jen lidé a můžeme se přece splést, tak proč tak často máme daleko k tomu říct: „Promiň“. Nejčastěji se mi to stávalo doma.

 

V období puberty jsem měla pocit, že rodiče místo omluvy raději jen křičí a zakazují. Pokračuje to i teď, když jsem dospělá.

Jako by měli pocit, že ve chvíli, kdy já jsem dítětem, nemusejí se omlouvat.

Ale co by na tom bylo, určitě bych si jich vážila mnohem více, kdyby přiznali chybu, než když ji skrývají za křik…

 

Tereza


Ani rodiče by neměli zapomínat na to, že jejich děti jsou především lidé, jež určitým způsobem formují i v případě nepřiznání chyby...


A co vy?

 

Dnešní téma:

Omluvy a výmluvy

 

Také se vymlouváte?

Komu a proč?

Na co nejčastěji?

 

Kdo se vymlouvá vám?

Manžel, děti, rodiče či milenec?

 

Co vám říká slovo „omluva“?

 

Umíte se omluvit?

Kdo se neumí omluvit vám?

 

Vaše nejkurióznější omluva?

Dopisem, přes třetí osobu, prostřednictvím televize?

 

 Komu se nikdy neomluvíte?

Proč?

Hrdost vám to nedovolí?

Od koho čekáte již roky omluvu?

 

Napište nám na adresu:

redakce@zena-in.cz

   
20.04.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [8] femme [*]

    nevím, jak je to u vás, ale u nás se neumí omluvit můj mangel raději by si ukousl jazyk nejhorší je, když ho někdo načapá při nějakém jeho omylu, to je pak děsně nepříjemnej ale asi by mě to nemělo vzrušovat, je to přece jen hrozně, ale hrozně ješitnej chlap

    superkarma: 0 20.04.2006, 20:27:55
  2. avatar
    [7] Věrulinka [*]

    Měla jsem podobné dětství,kdyby čert na koze jezdil,máma nikdy pravdu nepřiznal a jenom mi ubližovala.Táta byl pravý opak a dodnes jsem vděčná,že mám jeho povahu.Bylo to moje dětství poučení do života.Několikrát se mi stalo,že mi ujely nervy,ale po chvilce jsem šla a dětem se omluvila.Jsme jenom lidi,každý může zakopnout,ale uznat chybu to umí málo kdo.

    superkarma: 0 20.04.2006, 16:11:28
  3. avatar
    [6] svetluszka [*]

    ..je to smutný, ale mám to taky tak. Ani ne otec, ale spíš máti si přede mnou celej život hraje na dokonalou.... ...nikdy jsem neslyšela.."dobře, spletla jsem se.." nebo tak něco. A když to nevydržím a chci si o tom promluvit tak se akorát urazí...
    Ale už jsem si na to jakž takž zvykla....

    superkarma: 0 20.04.2006, 15:59:20
  4. avatar
    [3] Meander [*]

    My jsme na sebe ječeli hromadně všichni. A když jsme neječeli, tak jsme se smáli

    superkarma: 0 20.04.2006, 14:29:02
  5. avatar
    [1] arjev [*]

    Přiznat chybu je někdy velice těžké.Já jsem ji nepřiznala dvakrát.To jsem byla ještě svobodná.
    Omluvit se umím,pokud uznám chybu.Stalo se mi,že jsem se musela omluvit manželovým rodičům,jen proto,aby v domě byl klid a pořádek.Manžel mě donutil.Nerada na to vzpomínám.Je to ponižující.

    superkarma: 0 20.04.2006, 14:07:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme