Dalším slavným českým cestovatelem, který si vysloužil místečko v našem magazínu, je polárník Jan Eskymo Welzl, který se za svého života stal dokonce vůdcem Eskymáků na Novosibiřských ostrovech.

Jan Eskymo WelzlV Zábřehu na Moravě se v parném létě 15. srpna roku 1868 narodil v rodině kloboučnického tovaryše Welzla syn Jan. Otce si malý Honzík příliš neužil, protože pracoval ve Vídni jako sluha. Janova maminka Klára se stala brzy vdovou a byla nucena vydělávat si sama na živobytí. Pracovala v hokynářství a syna dala na učení do nedaleké Zvole, kde se stal zámečníkem a vyrazil do světa „na zkušenou“.

„Pěšky prošel Rakousko, dostal se do italského Janova, kde krátce pracoval, pak přešel Balkán nějakou dobu pracoval v Braile v dnešním Rumunsku poblíž Moldavských hranic,“ dozvídáme se na stránkách dnešních Welzlologů. „V říjnu roku 1888 nastoupil na vojenskou službu k pevnostnímu dělostřelectvu, nejdříve do Brna a pak byl přeložen do Krakova. Později vždy vzpomínal na vojnu jako na dobu nesvobody, kdy se cítil „zvotročené“. Z vojny se vrátil po třech letech, tedy roku 1891. Nějakou dobu pracoval ve Štěpánově u Olomouce, Vídni a Terstu.  Roku 1892 zemřela jeho maminka. Welzl v té době neměl téměř žádné příbuzné. V jeho hlavě uzraje rozhodnutí navždy odejít do světa, uchopit život do svých rukou, jít za svým štěstím.“ Tolik v kostce o Welzlově mládí. A kam se vlastně vydal?

Amerika i Rusko!

„Co mne k tomu pohnulo a co bylo příčinou mého odchodu, nebudu vykládati, protože po tom nikomu ničeho není!“ píše v roce 1893 v dopise spisovateli Rudolfu Těsnohlídkovi. Je ale jasné, že ho v rodné vlasti už nic nedrží. Do USA vyrazil přes Janov, jeho loď pluje do Baltimore, Galvestovnu a pak nabere kurz na Austrálii a Vladivostok. „Jan Welzl tak při své první plavbě obepluje téměř celý svět,“ sumarizují Welzlologové. Důvod, proč se v Americe dlouho neohřál, není zcela jasný, jisté však je, že se vrátí do Vladivostoku, rozhodne se zapojit do stavby Transsibiřské magistrály. Zde se uplatní jeho zámečnické umění. Při stavbě se dozvídá o rozlehlosti Sibiře a začíná si uvědomovat, že kdesi na severo-východě je zem, svobodná zem, po které touží.

Jan Eskymo Welzl v Zábřehu

  • Rodný dům Jana Welzla je na dnešním Masarykově náměstí, najdete v něm prodejnu Vodník.
  • Muzeum se stálou expozicí o Janu Welzlovi se nachází rovněž na náměstí v domě Pod Podloubím, kde dříve bylo hokynářství, v němž prodávala Welzlova matka.
  • V roce 1998 byla v Zábřehu odhalena Welzlova socha, jejím autorem je Stanislav Lach.

Pojídačem medvědů na Novosibiřských ostrovech

Jan Eskymo WelzlJan někdy okolo roku 1895 podnikl cestu na jeden z Novosibiřských ostrovů, kde lovil medvědy a získal si respekt jako zručný řemeslník a obchodník s kožešinami. Se smečkou eskymáckých psů zde poštu a zboží. Na Antarktidě se stal postavou takřka legendární. V roce 1903 byl na Novosibiřských ostrovech zvolen eskymáckým náčelníkem a nejvyšším soudcem. Arctic Bird či Arctic Bismarck, jak Welclovi říkali bílí polárníci, znělo celou zmrzlou krajinou. Vysloužil si i eskymácké jméno Moojok Ojaak - Pojídač medvědů. Přesto Welzl nikdy nezapomněl na svou vlast a vždy o sobě říkal: „Su Čech moravské národnosti.“

Návrat do Evropy

V roce 1924 ztroskotala Welzlova loď Seven Sisters nedaleko u Seatlu a její kapitán si jen stěží zachránil holý život. Američané tohoto podezřelého cizince bez dokladů poslali zpět do Evropy. Po třiceti letech se tedy vrátil do rodné vlasti a v prosinci roku 1928 i do Zábřehu. V přeplněných sálech pořádal přednášky o svých dobrodružstvích.

Knihy o „Zlatém severu“

Jan Eskymo WelzlV roce 1929 na pozvání redaktorů Lidových novin Eduarda Valenty a Bedřicha Golombeka odjíždí do Brna, kde novinářům vypráví svůj životní příběh. Vzniklo tak několik knih, které Welzla proslavily po celém světě. Dvě nejslavnější? Třicet let na Zlatém severu a Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě.

Návrat k Eskymákům se nekonal

Ačkoli Jan Welzl snil o návratu na Sibiř, jeho životní pouť skončila v Dawsonu na kanadsko-americké hranici. Co se stalo? V roce 1930 vyrazil na cestu zpět na Zlatý sever, když ale docestoval do Dawsonu, začal pracovat pro paroplavební a železniční společnost. Ještě téhož roku si poranil záda a byl nucen žít ze státní podpory.

Životní optimista plný elánu skončil sám

Ač nemocen a neschopen fyzických výkonů, které předváděl dříve, ač okolnostmi donucen vzdát se svého snu o Sibiři, rozhodl se Jan vykonat poslední ze svých velkých činů a vynalézt perpetuum mobile - stroj, poháněný sám sebou, bez další vložené energie. Žil sám, jen se svým psem, pohroužen do vědeckého bádání. To se mu nikdy nepodařilo. Jan Welzl zemřel 19. září 1948. Bylo mu 80 let. Jeho hrob najdete na obecním hřbitově v Dawsonu.

foto zdroj: www.eskymo-welzl.cz

Na další vyprávění o našich slavných cestovatelích se můžete těšit v týdnu od 31. 10. do 4. 11. 2011. Tentokrát si budeme povídat o Tadeáši Haenkem.

Čtěte také...

Seriál o našich cestovatelích...

Reklama