Znal se s Ernestem Hemingwayem i Thorem Heyerdahlem, jehož teorii o stěhování peruánských Inků na vorech potvrdil odvážnou plavbou. V naší zemi však bylo jeho jméno dlouho tabu. Už víte? Ano, ano, Eduard Ingriš...

Teskně hučí Niagara,
teskně hučí do noci.
Komu vášeň v srdci hárá,
tomu není pomoci...

Jak pravdivá a výstižná jsou slova této písničky a trampské hymny pro jejího autora Eduarda Ingriše. Tento rodák ze Zlonic prožil skutečně rušný život a zapsal se nemalou měrou do chodu dějin. Byl totiž osobností v pravdě renesanční...

Eduard Ingriš se narodil 11. února 1905 ve Zlonicích nedaleko Slaného. Kdo zná trochu topologii naší země, ví, že to měl tedy do Prahy co by kamenem dohodil. A Praha se mu stala osudnou po celou dobu jeho života v rodné vlasti.

Slavný skladatel

Když odejde děvče - to byl hit, písnička, která z neznámého autora udělala rázem hvězdu. Ingriš se tak ve třicátých letech minulého století katapultoval mezi špičky tehdejší populární hudby. Vydělal první velké peníze a mohl se tak naplno věnovat hudbě. „Stihl napsat na šedesát operet, téměř tisíc melodií, být kapelníkem, dirigentem téměř ve všech operetních pražských domech, stihnul asistovat při natáčení popravy K. H. Franka, stihnul natočit film o své chatě ve Svatojánských proudech a vyfotit stovky, ba tisíce fotografií,“ říká o něm doktorka Magdalena Preiningerová z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Utekl před komunisty

V roce 1947 odcestoval do Jižní Ameriky a po únoru 1948 se rozhodl do Československa již nevracet. Jeho kroky směřovaly do perské Limy, kde se stal vyhledávaným fotografem a kameramanem. Snad nejpozoruhodnějším úspěchem ve filmové branži je Ingrišova spolupráce s Ernestem Hemingwayem při filmové podoby románu Stařec a moře.Ingris

V roce 1962 se přestěhoval do Spojených států, kde se seznámil se svou budoucí ženou Ninou, českou emigrantkou a rodačkou z Brna. Vzali se v roce 1965 v Los Andeles a usadili se v South Like Throne. Eduard Ingriš se dožil požehnaného věku 86 let. Zemřel 12. ledna 1991 v nevadském Renu, jeho ostatky byla později uloženy v místě jeho rodiště ve Zlonicích.

Odvážný mořeplavec

A proč si Eduard Ingriš vysloužil právo, řadit se mezi naše nejslavnější cestovatele? Osudným se mu stalo v tomto ohledu setkání a prátelství se slavným norským cestovatelem Thorem Heyerdahlem, se kterým navázal v 50. letech minulého století spolupráci. „Seznámil jsem se s Ingrišem už před mnoha lety, potkal jsem ho v Peru,“ vzpomínal Heyerdahl na Ingriše, který se rozhodl potvrdit jeho teorii o migraci Inků a na voru přeplout z Jižní Ameriky do Polynésie.

Kantuna I. a II.

První plavba Eduarda Ingriše na voru jménem Kantuna se uskutečnila v roce 1954. Skončila neúspěchem, když vor pohltil vodní vír, který ho uvěznil na dlouhých 47 dní! Posádku náhodou zachránila americká vojenská loď. Přesto se z cesty dochoval Ingrišův filmový záznam, který ho proslavil po celém světě.

Druhá expedice z roku 1959 byla úspěšná. Eduard Ingriš se nedal zastrašit první neúspěšnou plavbou a balzový vor pojmenoval opět Kantuna. Tentokrát už na něm z Peru doplul až do Polynésie a potvrdil tak Heyerdahlovu teorii.

Sběratel

Rozsáhlou sbírku písemností, fotografií a filmových záznamů Eduarda Ingriše si můžete dnes prohlédnout právě v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. České republice ji darovala Nina Ingrišová po manželově smrti a o její přepravu se zasloužil další velký český cestovatel Miroslav Zikmund v roce 2001. Dovezená Ingrišova sbírka archiválií vážila 1100 kilogramů!

Čtěte také...

Seriál o našich cestovatelích...

Reklama