Cestování

Naši cestovatelé: Barbora Markéta Eliášová

I mezi ženami se rodí velcí cestovatelé. Přečtěte si životní příběh Barbory Markéty Eliášové, rodačky z moravských Jiříkovic a první české ženy, která podnikla cestu kolem světa - a to hned čtyřikrát!

BMEPíše se rok 1889 a čtyřleté Barborce Eliášové umírá maminka. Tatínka dívka nikdy nepoznala, a tak dále vyrůstala u příbuzných v Jiříkovicích, kde se také 2. listopadu 1885 narodila. S takovým vkladem se těžko vchází do života, ale absence nebližší rodiny Barboře napomohla v jejím otevřeném smýšlení.

Už od dětství chodila často za panem učitelem Hudečkem, který jí půjčoval knihy, v nichž si plnila své dětské fantazie, touhu po změně a cestování do jiných krajů. A právě díky učiteli nakonec i z Jiříkovic odešla k jedné bezdětné rodině v Brně.

Zde po čase získala místo služebné u německé herečky brněnského divadla a její matky. Naučila se dokonale ovládat německý jazyk a dámy si Barboru oblíbily natolik, že ji vzaly s sebou do Vídně. Ve Vídni se Barbora učila anglicky a francouzsky. Po čase se rozhodla osamostatnit a odstěhovala se do Prahy, kde si našla místo korespondentky v němčině a francouzštině. Jejím snem ale bylo učení angličtiny, kterou pilně po nocích studovala. Když skládala státnice, povšiml si její práce profesor Mourek, který jí se svou paní (původem z Anglie) poskytl další zázemí ke studiu. A byli to právě manželé Mourkovi, kdo Barboru přesvědčil a finančně podpořil tak, že mohla vyrazit na studijní cestu. Procestovala Anglii, Německo a Švýcarsko, podívala se do Paříže...

Když se vrátila do Prahy, začala Barbora učit angličtinu na vyšší dívčí škole a vydala několik učebnic.

Další smrt

Barbora dosáhla svého životního snu. Vymanila se z nuzných podmínek, stala se učitelkou a procestovala Evropu. Teď bylo na čase vdát se. Leč v roce 1911 její snoubenec zemřel po zranění na otravu krve a Barbora se rozhodla vzít si roční dovolenou a odcestovat od všeho toho smutku pryč. A tak se stalo, že v letech 1912 až 1929 procestovala prakticky celý svět!

Cesty Barbory Markéty Eliášové

Přátelé jí dali několik adres cizinců v Japonsku, a tak se vydala vlakem přes Rusko do Vladivostoku, kde nasedla na loď do Japonska. Po třech dnech plavby se vylodila na ostrově Honšú a vlakem se dostala do Karuizava, malebného letoviska pod horou Asava, kde našla zázemí u profesora Lawrence z Tokijské university, který byl přítelem paní Mourkové. Barbora byla přijata jako vychovatelka a společně s Lawrencovými podnikala četné výlety k buddhistickým chrámům.

Koncem léta se s rodinou profesora Lawrence vrátila do Tokia, kde se rozhodla seznámit se s životem obyčejných Japonců, ne jen společenské smetánky. Proto odešla od Lawrenců a našla si ubytování v tradičním japonském rodinném hotelu. Od Japonky ji brzy dělila jen barva pleti: Hovořila japonsky, jedla hůlkami, chodila v kimonu a na hlavě nosila tradiční japonský drdol. Živila se vyučováním angličtiny na škole pro poštovní úředníky a ve volném čase se věnovala pěstování bonsají, čajovému obřadu, technice barvení tkanin a aranžování květin - ikebany (jako první Evropanka vůbec).

Z Japonska se vydala do Prahy přes Ameriku, kde byla v San Francisku pět dní zadržená pro podezření ze špionáže. Když prokázala, že není japonskou špionkou, odjela do Oaklandu, Chicaga, Buffala a New Yorku, odtud pak parníkem přes Island do německého přístavu Cuxhaven.

Vrátila se do Čech a v roce 1915 o svých cestách vydala vlastním nákladem knihu: Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule.

Kvůli První světové válce se na další cestovatelskou misi vydala až v roce 1920, tentokrát jako koncipientka na československém velvyslanectví v Tokiu. Její cestovatelský duch ji tentokrát do Japonska vedl přes suezský průplav, Indii, Malajsko a Čínu.

V Japonsku spolupracovala ženskou univerzitou a univerzitou Waseda, pořádala besedy a přednášky o Československu, přispívala do místních periodik. Do rodné vlasti se vrátila opět kolem světa, tedy přes Ameriku.

Potřetí se vydala do Japonska přes Itálii, Afriku, Cejlon a Singapur v roce 1923. Navštívila pyramidy, proplula opět Suez do Massauu a Adennu. Loď ji pak dovezla přes Indický oceán do Kolomba, Ceylonu, Singapuru, Honkongu do Šanghaje.

1. září 1923 zažila v Jokohamě zemětřesení, které si vyžádalo asi 140 tisíc lidských obětí. I Barbora Eliášová při něm přišla úplně o všechno, naštěstí však ne o život. Přes Kóbe se dostala do Tokia, kde se jí podařilo získat lodní lístek, a dne 10. října 1923 opustila Japonsko. Přes kanadský Vancouver a americké Chicago a New York se vrátila domů.

Z Prahy se odstěhovala do Roztok, ale ani zde se neusadila na stálo. Čtvrtou cestu kolem světa podnikla v letech 1925 až 1926. Z Roztok vyjela vlakem do Děčína a dále přes Německo do Holandska. Z Rotterdamu pak lodí do Nizozemské Indie, přes Marseille do Port Saidu a Rudým mořem a Indickým oceánem do Singapuru. Dále a pak na Jávu, po které putuje tři měsíce. Následně navštěvuje Bali a ze Surabaje na Jávě odjíždí lodí do Austrálie. Z Austrálie se vrací lodí přes Jižní Afriku a Kanárské ostrovy zpět do Evropy. O této cestě napsala knížku: Rok života na jižní polokouli.

Její poslední velká cesta v roce 1929 vedla opět do milovaného Japonska, Mandžuska, Koreje a Sovětského svazu.

TIP: Navštivte sakury Barbory Markéty Eliášové

Tyršovo náměstí v Roztokách u Prahy, kde Barbora Markéta Eliášová vlastnila nevelký dům, má jednu zvláštnost. Na jaře zde kvetou růžové sakury, které tu tato cestovatelka sama vysadila.

Známou spisovatelkou

Po návratu do Československa pracovala jako překladatelka na ministerstvu zahraničí. Přednášela o svých cestách a vydala několik knížek o Japonsku. Její cílovou literární skupinou se nakonec stala mládež, pro kterou napsala několik románů: Huria hledá cestu do nebe, Na stříbrných křídlech mládí či Hanako.

Válka a smrt o samotě

Během Druhé světové války se Barbora Markéta Eliášová zapojila do protifašistického odboje. Konec jejího života byl podobně smutný jako jeho začátek - zůstala sama. Trpěla revmatismem a byla trvale upoutána na invalidní vozík. Přesto se dožila neuvěřitelných 82 let! Zemřela v Praze 27. dubna 1957.

Čtěte také...

Seriál o našich cestovatelích...

   
23.12.2011 - Zahraničí - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [8] magic11 [*]

    Na tu dobu hodně statečná Sml67

    superkarma: 0 04.03.2012, 10:17:11
  2. [7] free [*]

    Já jsem o ní nikdy neslyšela ale musela to být úžasná žena.  Ta cílevědomost a schopnost se učit...

    superkarma: 0 25.02.2012, 00:44:34
  3. avatar
    [6] ekleinovka [*]

    Noooo,to by si netroufla ani v této době mnohá žena,i muž....opravdu vyjímečná osobnost

    superkarma: 0 05.02.2012, 09:20:48
  4. [5] Draco [*]

    I když měl její život neveselý začátek a konec, prožila jej opravdu naplno a užitečně, což se jen tak někomu nepovede. Moc zajímavý článek, jen tak dál Sml59

    superkarma: 0 26.12.2011, 16:12:36
  5. [4] lmajka [*]

    klobouk dolů

    superkarma: 0 23.12.2011, 13:54:20
  6. avatar
    [3] Suzanne [*]

    Odvážná i na dnešní dobu, neuvěřitelně zajímavá ženskáSml22Sml67

    superkarma: 0 23.12.2011, 09:37:41
  7. [2] Anai [*]

    lidicka — #1 Nejen na tu dobu.

    superkarma: 0 23.12.2011, 08:44:11
  8. [1] lidicka [*]

    Na tu dobu obdivuhodný výkon, obdivuhodná ženaSml22

    1. na komentář reaguje Anai — #2
    superkarma: 0 23.12.2011, 06:30:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme