A už by leckterá z nás mohla být babičkou, ale do toho se „naštěstí“ nehrnou ani naši potomci, ani my. Stále jsme holky duchem mladé, a když se sejdeme, je nám stejně fajn jako kdysi. Jenom starosti řešíme jiné.

Mít kamarádky, na které se můžete vždycky spolehnout, je k nezaplacení, v tom mi jistě dáte všechny zapravdu. Nemusíte se vidět denně, ale hřeje vás pocit, že „tady někde je“ nebo jsou, a když budete potřebovat, najdou si na vás čas. Na vaše bolístky i radosti.

friends

Naše přátelství má kořeny z vysoké. Začalo to příchodem Dagmary do druhého ročníku scénografie na DAMU. Vrátila se s rodiči a dvěma sourozenci z Moskvy, kde žila dlouhá léta. Už jen to bylo mnohým spolužákům trnem v oku, natož fakt, že přestoupila z ruské scénografické školy MCHAT. Já, jakožto jediná „nepražačka“ a náplava, jsem chápala pocity té nové, té odjinud, a začala jsem se s ní bavit.

Časem jsme se skamarádily a její početná, velmi svérázná rodina mě „adoptovala“ a dala mi druhý domov. K nám dvěma se přidala její „ségra“ s dalšími kamarádkami a vzniklo zdravé jádro našeho babince. 

Scházely jsme se vždycky spontánně. V době, kdy byly děti malé, i s dětmi. Jezdily jsme spolu na chalupy, o Velikonocích a Vánocích podnikaly dětské „večírky“, na kterých děti tvořily a my probíraly život. Bylo to moc fajn.

Pak děti dorosty do pubertálních let a nechtěly už nám dělat „křoví“, takže se naše babince na nějaký čas odmlčely.

Nové začaly až Dagmařinými padesátinami. Pozvala všechny na úžasný večírek, kde jsme navázaly na tradici. Kupodivu to zase funguje a léta na tom nic nezměnila. Tak jako stará láska nerezaví, nerezaví ani staré kamarádství.

A co vy, milé ženy-in? Máte také svůj babinec?

Kolik vás je? Jak se znáte dlouho? Mění se jeho osazenstvo, nebo zůstává stále stejné? Co vás spojuje? Máte podobné profese, zájmy, nebo jste každá úplně jiná?

Jak často se scházíte? Máte nějaké pravidelné termíny, nebo tomu necháváte volný průběh?

Jakou roli hrajete vy? Jste organizátor, nebo spíš „pasivní“ pozorovatel?

Už jste se někdy ve zlém rozešly? Co vás dokázalo rozeštvat? Jak jste se daly opět dohromady?

Čeho si na svých babincích nejvíce ceníte? Co nejčastěji probíráte? Už jste ve svých kamarádkách našla pomoc či útěchu?

Berete Ženu-in jako svůj babinec?

Napište nám. Na vaše příspěvky, ale třeba i fotky vašich kamarádek se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama