Bulvár

Našemu „babinci“ už je bezmála třicet let

A už by leckterá z nás mohla být babičkou, ale do toho se „naštěstí“ nehrnou ani naši potomci, ani my. Stále jsme holky duchem mladé, a když se sejdeme, je nám stejně fajn jako kdysi. Jenom starosti řešíme jiné.

Mít kamarádky, na které se můžete vždycky spolehnout, je k nezaplacení, v tom mi jistě dáte všechny zapravdu. Nemusíte se vidět denně, ale hřeje vás pocit, že „tady někde je“ nebo jsou, a když budete potřebovat, najdou si na vás čas. Na vaše bolístky i radosti.

friends

Naše přátelství má kořeny z vysoké. Začalo to příchodem Dagmary do druhého ročníku scénografie na DAMU. Vrátila se s rodiči a dvěma sourozenci z Moskvy, kde žila dlouhá léta. Už jen to bylo mnohým spolužákům trnem v oku, natož fakt, že přestoupila z ruské scénografické školy MCHAT. Já, jakožto jediná „nepražačka“ a náplava, jsem chápala pocity té nové, té odjinud, a začala jsem se s ní bavit.

Časem jsme se skamarádily a její početná, velmi svérázná rodina mě „adoptovala“ a dala mi druhý domov. K nám dvěma se přidala její „ségra“ s dalšími kamarádkami a vzniklo zdravé jádro našeho babince. 

Scházely jsme se vždycky spontánně. V době, kdy byly děti malé, i s dětmi. Jezdily jsme spolu na chalupy, o Velikonocích a Vánocích podnikaly dětské „večírky“, na kterých děti tvořily a my probíraly život. Bylo to moc fajn.

Pak děti dorosty do pubertálních let a nechtěly už nám dělat „křoví“, takže se naše babince na nějaký čas odmlčely.

Nové začaly až Dagmařinými padesátinami. Pozvala všechny na úžasný večírek, kde jsme navázaly na tradici. Kupodivu to zase funguje a léta na tom nic nezměnila. Tak jako stará láska nerezaví, nerezaví ani staré kamarádství.

A co vy, milé ženy-in? Máte také svůj babinec?

Kolik vás je? Jak se znáte dlouho? Mění se jeho osazenstvo, nebo zůstává stále stejné? Co vás spojuje? Máte podobné profese, zájmy, nebo jste každá úplně jiná?

Jak často se scházíte? Máte nějaké pravidelné termíny, nebo tomu necháváte volný průběh?

Jakou roli hrajete vy? Jste organizátor, nebo spíš „pasivní“ pozorovatel?

Už jste se někdy ve zlém rozešly? Co vás dokázalo rozeštvat? Jak jste se daly opět dohromady?

Čeho si na svých babincích nejvíce ceníte? Co nejčastěji probíráte? Už jste ve svých kamarádkách našla pomoc či útěchu?

Berete Ženu-in jako svůj babinec?

Napište nám. Na vaše příspěvky, ale třeba i fotky vašich kamarádek se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

   
12.02.2013 - Společnost - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [10] reditelka [*]

    Mám několik ženských společenství, každé jinak zaměřené, vidíme se čas od času je to nesmírně fajn.

    superkarma: 0 21.02.2013, 10:30:44
  2. avatar
    [9] LadyZa [*]

    No v devadesátých letech se začalo přecházet ze sálových počítačů na PC, práce nebyla a tak výpočetní středisko opouštěla jedna programátorka za druhou. Pár let jsme se neviděly, ale od devadesátého pátého jsme se zas našly. Každá někde jinde a tak od té doby se každý poslední čtvrtek scházíme někde v hospůdce a jsou to teda skvosty (myslím ty hospody). A před vánocemi se ještě naše banda 7mi bab rozšíří na vánočním punči o bývalé spolupracovníky programátory a nějakou tu operátorku. Je to paráda a od nějaké doby se taky setkáváme jednou za rok u některé z holek na chalupě a říkáme tomu výjezdní zasedání babince. Jsem za to ráda.

    superkarma: 0 12.02.2013, 13:23:12
  3. avatar
    [8] Pentlička [*]

    Nemám ráda velké společnosti, mám 3-4 kamarádky, se kterými se scházím sólo. Zato s tou nejstarší kamarádkou se známe již z porodnice, jsme od sebe 2 dny Sml16

    superkarma: 0 12.02.2013, 11:32:02
  4. [7] Trefa [*]

    Trefa:kdyz jsem bydlela na Morave,mela jsem take krasny babinec.tady na novem miste se my stiska.

    superkarma: 0 12.02.2013, 11:22:56
  5. [6] funnka [*]

    já se možná tvářím cool,ale přemýšlet nad tím,že mi manžel jednou zmizí,se mi teď fakt nechce.Když je doma chci být s ním a když je v práci chci mít svůj klid,čas na televizi,počítač a knížku.V mým případě mít kamarádku by bylo sobecké,protože bych na ni neměla čas

    superkarma: 0 12.02.2013, 10:42:30
  6. [5] Maria28 [*]

    Tak náš babinec, resp. moje členství v něm trvá cca 10 let, je nás tak 5 - 7, scházíme se v zimě tak jednou za měsíc, v létě častěji - nejlépe v nějaké výletní hospůdce po společném cyklovýletu. Dříve jsme slavily společně i narozeniny, svátky, ale tak nějak jsme od toho upustily a scházíme se spíše nárazově - kdo něco vymyslí nebo je třeba probrat nějaké starosti a třeba i radosti. Tuto neděli jdeme k jedné kamarádce na chatu na svařené vínko, jedná se o cca 6 km výlet do prudkého kopce, takže nejen zábava, ale i sport. Ženu-in čtu takřka denně, ale není nad živý kontakt. Někdo se tváří "cool", že nikoho kromě rodiny nepotřebuje, ale děti vylétnou z hnízda, manžel také třeba zmizí nebo se jen válí s pivem u TV nebo PC a co pak?

    superkarma: 0 12.02.2013, 09:30:03
  7. avatar
    [4] Pajinka [*]

    babinec mám, ale ne takový, jaký bych si přála Sml80 spíš jen sólo kamarádky, ale i těch je jen pár, mrzí mě to, nějak se to životními cestami zvrtlo Sml15 

    superkarma: 0 12.02.2013, 08:21:33
  8. avatar
    [3] lenig [*]

    tak tomu našemu je asi 22 let Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 12.02.2013, 07:52:46
  9. avatar
    [2] Barbucháč [*]

    taky mám svůj "třicetiletý" babinec, ale tenhle článek mi přijde nějaký recyklovanýSml80 nepsalo se tu nedávno o babinci v bytě, vč. tvořících děťátek?

    superkarma: 0 12.02.2013, 07:30:39
  10. [1] lidicka [*]

    Babinec nemám....Sml52

    superkarma: 1 12.02.2013, 06:45:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme