Reklama

Letos to bude 13.4. už 10 let, co jsem se vdávala. Přesto na svojí svatbu vzpomínám docela ráda, i když se smíšenými pocity.

Příprava

Den před svatbou jsem dle tradic odešla k rodičům, protože tou dobou jsme již bydleli s manželem spolu, a tak jsem usínala vedle maminky s plyšákem v náručí. Ráno jsem šla ke kadeřnici, pak jsem se v patře začala chystat. Dle tradice se hosté sešli u nevěsty doma, před obřadem, máme patrový byt, takže všichni byli dole a já s pár vybranými nahoře. Manžel mě viděl až před radnicí. K ruce jsem měla maminku, která se navíc odbíhala věnovat hostům, sestru a svojí nejlepší kamarádku, která mi navíc šla za svědka. A synovec, který pobíhal mězi oběma patry a vše dokumentoval.

Šaty jsem měla půjčené, nechtěla jsem nic drahého, vždyť to bylo na jeden den. Stály mě asi 2.000,- Kč, ze stejného salónu jsme měli i prstýnky, kytku na auto i oznámení, vše nás to vyšlo celkem levně. Dohromady asi 5.000 Kč. Kytky, jak pro nevěstu, tak pro maminky jsme vybírali společně s manželem, maminkám jsme dali gerberu, já si vybrala převisle vázanou, červené růže a do toho nevěstin závoj, nebo jak se to jmemuje. Kytka byla bílo-červená, takže mi ladila k šatům i tátovi k autu. Dort jsme si vybrali také spolu, byl 3-patrový, každé patro mělo jinou příchuť a byl moc dobrý. Pak proběhl samotný obřad, následovala hostina, na kterou nám známá napekla plněné šátečky, místo koláčků, abychom měli co dávat do výslužky.

Obdrželi jsme spoustu darů, snad všechny byly užitečné. Krásný zážitek ze svatby však mám. Paní koferenciérka nás představovala paní oddávající: "Představuji vám nevěstu, slečnu Martinu K. a ženicha, pana Jana K. - a do naprostého ticha se ozvalo manželovo "zde". Tou dobou už byl z vojny hodně dlouho. No, alespoň máme na co vzpomínat.

Hostina

Hostina byla na místě, kde jsme se seznámili. Bylo nás u stolu 18, za pronájem sálu jsme díky známosti nic neplatili, a tak se platilo jen to, co se snědlo a vypilo. Protože v naší rodině se téměř nepije, bylo to domluveno tak, že tvrdý si každý platil sám. Takže si tchán musel zaplatit. Stejně na tu naší svatbu nechěl jít, tak proč ne. To jsem ostatně nedávno psala.

Únos

Pak proběhl únos nevěsty, nejlepší kamarád manžela a moje nejlepší kamarádka mě unesli. Ani jeden z nás nepil alkohol, takže to zas tak drahé neměl. Pak už jsme se nevraceli. Můj táta ho vozil po hospodách, což v Praze je docela záhul. No nakonec nás našli. Jak jsem se později dozvěděla z vyprávění, manželovi jsem nechyběla ani tak já, jako kamarádovo auto. Prý, kde je Vašek? On tu nemá auto? To, že mu chybí manželka, ho zřejmě netrápilo.

Dojezdná

Pak jsme jeli domů, kde jsme nachystali malé občerstvení pro pár přátel, kteří přišli na tzv. dojezdnou. Bylo nás tam asi 8 lidiček a bylo to moc příjemné. Když jsme dorazili domů, zvonil telefon. Zvednu ho a představím se, samozřejmě ze zvyku starým jménem. Chvíli ticho, pak hurónský smích. Volal manželův brácha. Pak říká, neměla by ses náhodou hlásit jinak? No doběhl mě.

Chalupa

Druhý den jsme odjížděli na svatební cestu na chalupu mých rodičů. Martina

Mě taky dělalo problém zvyknout si na nové jméno. Trvalo to tak půl roku. Simona

Pochlubte se svoji veselkou. Jak probíhala, vystrojily byste ji dnes jinak? Vzaly byste si svého muže dnes znovu? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

foto

Posílám nějaké fotky, snad se budou líbít. Na té třetí jsem s mojí nejlepší kamarádkou. Martina

m

q

v