Kdy bych zabíjela?

 

Když mi můj „drahý“ ex tvrdí, že naše manželství bylo přímo idylické.

 

S naprostým klidem je mi do očí schopen říci, že neexistovaly žádné nevěry, bití a chlast. Prý je to jen nějaký můj výplod a značně pomatené a zkreslené vzpomínky.

 

A snad tomu i sám věří a nebo je to jeho způsob, jak mě vytočit, a to se mu pak daří přímo dokonale.

 

Usmívá se, tváří se jak neviňátko, jako andílek.

 

Já bych v tu chvíli nejraději vzala všechny ty lékařské zprávy o mých ošetřeních, protokoly z policie, nacpala mu je do chřtánu a vzala ho kladivem po hlavě.

 

Ale to jsem měla udělat už dávno a dneska bych měla trest za sebou a žila bych si pěkně v poklidu.

 

Tohle je snad jediná věc, kdy bych byla skutečně schopná ublížit.

 

Uff, raději už končím, abych další příspěvky nemusela posílat ze zamřížovaného zařízení.

 

Šárkaa

 


Děkujeme Šárko, osobně příliš nechápu, proč se s ním ještě bavíte, ale asi existuje vážný důvod. Prostě život. Smutné je, že takový člověk si neodpykal zasloužený trest jako za jakékoliv jiné ublížení na zdraví.

 

Začíná mne pomalu děsit, jací jsme my chlapi prasata...

 

Opravdu je to tak a nenajde se tu nějaká, která by měla chuť zabíjet pro něco milého až roztomilého?

 

Nechci samozřejmě před problémem násilí na ženách zavírat oči, ale neříkejte mi, že se ve vašem životě nenacházejí i humorné příběhy nebo historky na zabití...

 

Na ty smutné i veselé příběhy čekáme v mejlu

 

redakce@zena-in.cz

 

A ten, který mne nejvíce zaujme, odměním dárkem...

Reklama