Díky vakcinaci se podařilo celosvětově vymýtit pravé neštovice a v blízké době se očekává vymýcení dětské obrny. Podle údajů Státního zdravotního ústavu zabrání očkování v České republice ročně více než 150 tisícům onemocněním a přes 500 úmrtím na infekční nemoci. Přesto se najdou rodiče, kteří odmítají nechat své děti proti infekčním nemocem očkovat přesto, že je to povinné. Jaké jsou nejčastější důvody, které ve své ordinaci slýchá MUDr. Alena Šebková, praktická lékařka pro děti a dorost a předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP?

„Očkování není nic nového. Sice to vypadá, jako bychom si ho vymýšleli v dnešní době, ale první vakcína vznikla už v osmnáctém století. Přišel s ní venkovský lékař. Je totiž skutečně efektivním nástrojem prevence závažných infekčních onemocnění. To je neoddiskutovatelné. Poskytuje ochranu nejen jedinci, ale celé společnosti. Pokles proočkovanosti pod určitou míru totiž způsobí, že virus začne opět cirkulovat ve společnosti. Pak ale onemocní nejen neočkovaní jedinci, ale do budoucna i ti očkovaní. Jak totiž bude virus putovat mezi lidmi, bude se snažit změnit tak, aby poškodil co nejvíce organismů. U spalniček je pro kolektivní ochranu nezbytná proočkovanost minimálně 95 procent obyvatel. To je obrovské číslo. Jakmile však spadne pod 90 procent, už se vyskytují lokální epidemie,“ vysvětluje hned na začátek nezbytnost vakcinace MUDr. Šebková. U některých rodičů však neuspěje ani s tím. Jaké jsou jejich argumenty?

Strach z vedlejších účinků očkování

injectionPoužívané vakcíny procházejí náročným testováním a pravděpodobnost závažných vedlejších účinků je malá. Riziko onemocnění a zdravotních komplikací spojených s infekčními nemocemi je mnohokrát větší než veškerá rizika, která představují vakcíny. K dlouhodobému poškození zdraví po očkování došlo v minulosti pouze ve vzácných případech.

Někteří rodiče vidí v očkování také spouštěč autismu, což ale nebylo nikdy prokázáno. Proč se autismus dává do časové souvislosti s očkováním? „Je to sice můj osobní názor, ale debatovala jsem o něm i s dětskými psychiatry. Očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím totiž spadá časově do období, kdy nastává takzvaný autistický regres. To znamená, že se dítě do určité doby vyvíjí jako by normálně (pokud to není těžká forma, která je zjistitelná od kojeneckého věku) až do tohoto období, kdy se ve svém vývoji zastaví, eventuálně vrátí zpět. To je průběh nemoci jako takové. Jenže toto období se shoduje s věkem dětí, v němž dochází k očkování,“ uvádí Šebková.

Děti by měly prodělat nemoc, aby získaly celoživotní imunitu

Po prodělané nemoci má člověk skutečně navozenu dlouhodobou (po některých nemocech i celoživotní) imunitu, nicméně po očkování také a v rámci kolektivní imunity je chráněna celá společnost nebo alespoň její velká většina celoživotně. Navíc nemoci podlehne oslabený organismus, tudíž závažný průběh či úmrtí po nemoci je mnohonásobně pravděpodobnější než po vakcinaci. Děti se očkují v plném zdraví, vyvolává se u nich tvorba protilátek, nikoli onemocnění.

„Je to často kvůli tomu, že dnešní mladá generace si ty nemoci nedokáže představit. Neví, jak mohou být závažné. Proto z nich nemá strach. Ani moji synové neviděli, že já sama prodělala zarděnky, naštěstí velmi lehce. Že se teta dusila při záškrtu a moc nechybělo, aby zemřela. Nevidí maminky, které ke mně chodí do ordinace,“ líčí dětská lékařka.

Děti jsou očkovány příliš brzy

Podle očkovacího kalendáře dostávají děti první dávku hexavakcíny už ve dvou měsících věku, od devátého týdne. Další dávku pak ve třech měsících a další ve čtyřech. Potom následuje odstup nejméně půl roku, poslední dávka se očkuje od desátého měsíce věku, nejpozději však v roce a půl. S tím ale někteří rodiče nesouhlasí a snaží se očkování oddalovat.

„Mají pocit, že dítě je příliš malé, a ve dvou letech se s tím lépe srovná. Ano, jsme si vědomi, že imunitní systém dítěte vyzrává s věkem a čím déle začneme očkovat, tak lze očekávat silnější imunitní odpověď. Ale má to i svá proti. Průšvih je totiž v tom, že si rodiče neuvědomují, že kojenec je daleko častěji ohrožen závažnější formou infekce. Prožívá choroby daleko tíže a jejich příznaky u nich jsou navíc daleko méně jasné, než u pětiletého dítěte. Z toho důvodu chceme děti chránit co nejdříve,“ vysvětluje Alena Šebková.

Malé dítě se nemůže nakazit, navíc dodržujeme přísnou hygienu

Oblíbený argument těch, kteří nesouhlasí s očkováním, říká, že nemoci se vymýtily dobrou hygienou. Nesprávné podceňování očkování dobře znázorňuje příklad očkování proti Hemofilu influenzae skupiny B, který je původcem velmi závažného a život ohrožujícího onemocnění – epiglotitidy. Proti tomuto mikrobu se začalo očkovat cca před 10 lety a došlo k prakticky vymizení nemoci s tímto vyvolavatelem. Před 10 lety však nebyly horší hygienické podmínky než v současnosti. Rodiče také často podceňují riziko nákazy žloutenkou typu B.

Mají pocit, že s ní malé děti nemají šanci přijít do styku. To je ale omyl. „I malé dítě se může nakazit. Z praxe znám takové případy, kdy se dítě na pískovišti píchlo o jehlu. Znám i případ, kdy si dítě sedlo na jehlu zapíchnutou na sedačce v tramvaji. Akutně se pak doočkovávalo,“ varuje dětská lékařka.

Ačkoli se lékaři snaží poučit rodiče a racionálně je přesvědčit o důležitosti očkování, ne vždy se jim to podaří.“Někteří rodiče jsou, bohužel, nabádáni představiteli alternativního přístupu k očkování až ke konfrontačnímu jednání. Vždy se snažíme najít řešení, ze kterého bude mít benefit dítě. Nicméně když vidíme, že nemůžeme s argumentací uspět, musíme i sebe chránit právně. Proto takové rodiče necháváme podepsat informovaný nesouhlas,“ vysvětluje MUDr. Alena Šebková a dodává: „Musím říct, že si nepamatuji, že by se nějaké téma řešilo v mé dřívější praxi tak jako očkování v současné době.“

Do mateřské školy mohou jen „řádně očkované děti“

Podle platného zákona je „řádně očkované dítě“ to dítě, které se podrobilo vyhláškou stanoveným pravidelným očkováním. V současné době povinný očkovací kalendář obsahuje 3+1 dávky hexavakcíny (záškrt, tetanus, dávivý kašel, hepatitida B, haemophilus influenzae, dětská obrna) a 1+1 dávku MMR vakcíny (vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám).

Nicméně kvůli tlaku odpůrců očkování a mylně ovlivněných rodičů připustila Národní imunizační komise (NIKO) spolu s hlavním hygienikem v nedávné době variantu, díky níž by jako „očkovací minimum“ pro vstup do mateřských škol postačovalo dítě naočkovat třemi dávkami hexavakcíny, tedy ve schématu 2+1, a jednou dávkou MMR vakcíny.

Povinnost očkování pro vstup do školky však nakonec zůstane po podpisu prezidentem zachována. Odmítnuty byly návrhy o zavedení individuálních očkovacích plánů, výběru alternativních vakcín či výběru schémat.

Čtěte také:

Reklama