Obchodní ředitelka našeho magazínu a má žena nám napsala o našem synovi, jak se dostal ke hraní na dudy.

Dnešní téma kroužky a zájmy dětí jsou našim osobním tématem. Náš malý Albert od pěti let hraje hokej. Máme tři tréninky do týdne, v neděli zápasy. Můj muž si dokonce udělal kurz na trenéra, aby mohl být s rukama na ledu a jen ta nečinně nekoukal jako ostatní tatínci, nebo aby neseděl jen tak na čaji v bufetu. Takže naše dítě je celkem dost vytíženo.

Před dvěma lety jsem ho ještě na jedno odpoledne přihlásila do Hudební akademie Praha, kam chodí děti učit se poslouchat hudbu, zpívat písničky, učí se základy not a rytmiky, hrají divadlo. Moc se mu tam líbí, je to takový relax od hokeje.

Minulé léto najednou za námi sám přišel, že někde slyšel hrát české dudy a že se mu to strašně líbí a že by byl moc rád, kdybychom mu našli učitele. Že by se na ně naučil hrát. Zpočátku jsme to nevnímali, přece jen má někdy bláznivé nápady. Ale asi po měsíci přišel znovu, pomalu se slzami v očích, co jsme to za rodiče. Že nás prosí o ty dudy a o toho pana učitele a my jsme ho nevyslyšeli.

dudák

Nic naplat, sehnali jsme pana učitele – byl to trochu problém, ale nakonec se to povedlo. Pak jsme museli nechat vyrobit dudy. Ony se normálně neprodávají. Pak se musel přihlásit na nauku. Spolu s hrou na dudy nám jeho pan učitel doporučil folklorní soubor Notičky, kde mají jen jednoho dudáka, takže by si vychovali druhého… dostal kroj, cvičí na dudy, zpívá lidové písničky..

Začal i s dudami vystupovat. První vystoupení byla rozpačitá, ale už si zvyká..  A protože se dudák nesmí stydět, tak musí stát ve předu na pódiu. Také se líbí holkám, tak musí pomrkávat na děvčata. Prostě dudák se neztratí, slovy pana Janečka, učitele na dudy.

Naši známí si klepou na čelo, do čeho chudáka kluka nutíme. Ono je to ale naopak – on to všechno chce a my jsme v tom nevinně.

dudy

Jednou jsme seděli v baru se známými a byl tam učitel z Ježkovy akademie. Vyprávěli jsme mu humornou historku, že naše dítě hraje na dudy a celý vývoj tohoto koníčka a on se zasnil. Začal nám vyprávět, že vlastně každý nástroj si vybírá svého žáka, že můžeme být šťastní rodiče, že na to chce hrát sám, a ne že to má od někoho přikázané jako většina jeho dětí ve škole… Nedávno přišel Albert s tím, že mu pan učitel na dudy říkal, že by stíhal klidně další nástroj. Třeba saxofon. Tak uvidíme, třeba brzy budeme shánět saxofon.

Klára Křížová


Dík, Kláro, za tvůj příspěvek.  Ano, náš syn je „renesanční“ osobnost, ale počkej, jak se to změní, až se dostane do puberty.

A vy si můžete vzít z Kláry příklad, i vy se můžete dovednostmi vašich dětí, které získaly v kroužcích, pochlubit. To mi připomíná, že jsem své ženě již dlouho nepřinesl květinu. Že by dnes jako té, která mne zaujala svým příspěvkem?

Dnes jsou tématem dne kroužky vašich dětí. Ne ty v nose a uších, ale vzdělávací, dovednostní, umělecké.

  • Vodíte děti do kroužků?
  • Je lepší dětem čas organizovat, nebo je nechat dělat, co je baví?
  • Chodila jste vy do kroužků? Nebo do Pionýra, do Sokola, nebo do Skauta?
  • Směřujete své děti kroužky za nějakým cílem, nebo je necháte, ať si vyberou samy?
  • Jste líný, nebo obětavý rodič?
  • A co si o těch „druhých“ rodičích myslíte?

Napište nám to do e-mailu:

redakce@zena-in.cz

a získejte krásnou květinu. Tu pošlu jedné z vás.

A dnes čekejte soutěž. Sledujte novinky…

Reklama