Čtenářka Rosa Gloria Dei nám popsala klasický vývoj rodinných vztahů po smrti jednoho z rodičů v případě, že se jedná o nevlastní sourozence a někdy i ty vlastní. Děkuji jí za její příběh i za její přístup. Ačkoliv nejsem křesťan, věřím, že odpouštět se má…

Přátelé, tak já vám něco povím, když je to tu téměř anonymní.

Jsem jediným dítětem svých rodičů, přesto mám bratra.  Nevlastního, z otcova prvního manželství. Když jsem byla malá, říkala jsem mu „polobratr“. Myslím, že jsme si docela rozuměli, pamatuji si například, jak jsme spolu tramvají vyrazili na zmrzlinu do centra města, a jak z toho mamka šílela strachy, když jsme se dlouho nevraceli (nebyly mobily).

A také, jak mi z vojny přivezl balíček věcí z mého seznamu, jen tu odměrku na Feminar (kojenecké mléko) se mu tam sehnat nepodařilo, za což se mi dlouho omlouval :-)

Byl prvním mužem, který mi dal kytku k MDŽ. Tenkrát přivezl mně i mamce tmavě fialový karafiát :-) Když taťka umřel, naše cesty se na nějakou dobu rozešly. Nevydýchala jsem jeho chování při dědickém řízení, ono to ani vydýchat nešlo, detaily si ale nechám pro sebe. Paní notářka byla sice zdrženlivá, ale dala mi jasně najevo, že „on“ tedy ještě bude dělat potíže.

Po taťkově prohrané bitvě o život, to bylo další z největších zklamání mého života, bylo to horší než noční můra, s tou alespoň ve skrytu duše počítáte. Dlouho jsme se neviděli. V době, kdy jsem se měla vdávat, mi to ale nedalo. Přece jen, je to brácha, mohu ho nepozvat? A co má neteř a synovec? Pozvali jsme je a oni přijeli, i když se kvůli další cestě dlouho nezdrželi.

Od té doby se naše vztahy upravily, myslím, že hlavně kvůli těm dětem. Nikdy mu jeho chování po smrti táty nezapomenu, na druhou stranu, každý jsme nějaký a každý máme nějaké priority. Nevybrala jsem si ho, on si nevybral mě, ale jiného sourozence, bohužel, nemám.

A kdybych se s ním vídala jen kvůli našim dětem, tak se s ním vídat budu, ostatně, není to až tak často :-) A jestli už spolu neprožijeme nic, co by stálo za řeč?

Pořád přece máme pár hezkých vzpomínek z dětství....
RosaGloriaDei
Tento text nebyl redakčně upraven


I od vás ostatních čekám vážné i nevážné příběhy na téma:

  • Co vám nejhoršího provedl váš bratr, nebo sestra.
  • Co nejhoršího jste jim na oplátku provedla vy?

Na vaše příběhy i úvahy se těším na e-mailu

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním překvapením. Které snad zahřeje…

Reklama