Ty z vás, které v posledních létech rekonstruovaly své příbytky, budou zřejmě souhlasit - ostatní nechť si přečtou nejčerstvější zkušenosti s pány stavebníky, aby věděly, co je někdy třeba čeká...

Kdysi, zejména na vesnici či na předměstí, stačilo zajít do místní hospůdky a domluvit si zedníka, instalatéra či elektrikáře, kteří si rádi přivydělali. Většinu prací ale lidé tehdy zvládali sami, doslova „na koleně“ - neměli peníze, zato měli spoustu volného času.

řemeslník

Dnes, kdy většina mužů pracuje na 200 %, žádá stavbu či rekonstrukci „na klíč“ s naivní představou, že konkurence na trhu zajistí rychlý, hladký průběh a perfektní výsledek.

A tak jsme „vypsali konkurs“. Nejdříve ze zvyku na základě doporučení z internetu.

Uchazeč č. 1.

Očividně labilní chlapík vypálil podezřele nízkou cenu, stejně jako dobu nutnou pro rekonstrukci (2 týdny). Při kafíčku nám vykládal, jak bojoval se smrtelnou nemocí. Druhý den při debatě o dveřích prásknul telefonem.

A tak přítel usoudil, že raději posuvné dveře koupí sám. V prodejně mu doporučili na instalaci odborníka a já mailovala SOS přátelům o osobní doporučení a zkušenosti s přestavbami.

Uchazeč č. 2.

Upovídaný chlapík s vizáží filmového herce prohlásil, že coby zneuznaný restaurátor založil stavební firmu - nemontuje pouze dveře, ale lehce „zfoukne“ kompletní přestavbu. V onen den se ale o 10 min později dostavil „VIP“.

Uchazeč č. 3.

Hlásil, že se přišel podívat jen proto, že ho kamarádka „prosila na kolenou“. Nastala situace jak z komedie. Zavedla jsem jej do koupelny, a co možná nejhlasitěji (aby VIP neslyšel domlouvání v ložnici s č. 2 a neurazil se) deklamovala již dvakrát odposlouchanou přednášku, co a jak chceme předělat.

Nakonec jsme se stejně všichni setkali. VIP mohl začít až za měsíc, a tak jsme vzali č. 2 „na zkoušku“ na jednu místnost, zvláště když slíbil finále za čtyři dny za zajímavou cenu. Když se osvědčí, bude pokračovat.

Ze 4 dnů bylo 14 dní a téměř vše se muselo předělávat. Po páté urgenci a pátém slíbeném datu opravy rozpadající se omítky dostavil se osobně s hodinovým zpožděním.

„Stihnete to do 12? Víte, my pak musíme oba pryč...“ nesměle kuňknu.

„Mám vás už plný zuby!“ rozeřval se. „Nejsem žádnej žoldák! Vy ani nevíte, co chcete, neumíte se domluvit ani spolu! Jste problémoví klienti a nikdo pro vás nechce pracovat!“ křičel na celý dům.

Druhý den pokorně kontaktujeme č. 3, přišel znovu a přivedl svůj tým odborníků. Slíbil dodat finanční rozpočet. Prý si počkáme měsíc - co se dalo dělat?

Čekali jsme tedy měsíc, ovšem ne na rekonstrukci, nýbrž na rozpočet. Po 10 urgencích jsme šokovaně zírali na uvedenou sumu. VIP měl zřejmě výhodnější kšefty a vůbec mu nevadilo, že jsme uctivě poděkovali a rozloučili se.

Uchazeči č. 4 až 8.

Naším bytem téměř každý podvečer proudily davy přáteli prověřených stavařů. Ukázali jsme prostory, předložili výpis požadavků a čekali na ceny. A samozřejmě na co nejbližší termín.

Uchazeč č. 9

Varoval, že není nejlevnější, a přesto jeho rozpočet čítal polovinu rozpočtu „VIP“. Odhadoval práci na dva, max. 3 týdny...

Dnes třetím týdnem bydlíme v pronajatém bytě, a ten příští jdeme kupovat dlažbu. Držte nám palce - na Vánoce. Rekonstrukce 43 m2 začala 12. srpna...

Reklama