Byl to kříženec německého špice, nesmírně mirumilovný a hodný ke všem zvířátkům. Narodil se v Ostravě a jako štěně si ho odvezla sestra mé babičky do Krkonoš, kde byl opečováván a rozmazlován asi 7 let. Pak teta bohužel zemřela. O pejska nikdo z místních nejevil zájem a vzhledem k tomu, že na nás byl relativně zvyklý, protože jsme tam každý rok jezdili, tak jsme přivezli pejska zpátky do Ostravy.
 
Ujala se ho babička a protože měla podobný hlas jako její sestra, Bobík k ní okamžitě přilnul a nesmírně ji miloval. Bohužel po 4 letech se odebrala na věčnost i babička a Bobík opět zůstal bez pána. Tak o něj začala pečovat moje máma, protože měli zahrádku, bylo to ideální prostředí pro pomalu stárnoucího psího dědečka, pobyl s námi dalších pět let. Miloval děti a děti milovaly jeho, kamarádil se s kočkou i se slepicemi. Byl to prostě náš milovaný Bobík.
 
V listopadu to budou dva roky, co jsme ho museli nechat utratit. Bylo mu úctyhodných 16 let, ale poslední rok ho začal zlobit nádor, a když už začalo být nejhůř, tak jsme ho dál nenechali trápit. Do dneška můj čtyřlapůlletý syn vzpomíná na Bobíka, který odpočívá ve stínu stromu na naší zahradě. Zapaluje svíčky a dává mu tam kytičky. Jsme rádi, že jsme ho tenkrát z Krkonoš přivezli a dali mu tak možnost prožít s námi dalších devět krásných let.
 
Na ukázku jeho vztahu ke zvířatům posílám foto.

Niagára
Milá Niagáro,
to je moc hezký příběh i krásná fotka,
děkuji a přeji hezký den
Reklama