Nemyslím si, že patřím mezi příliš ambiciózní matky, které chtějí mít ze svého dítěte za každou cenu hvězdu. Tím spíše, že náš Josífek bude mít teprve dva roky. Když jsem si ale na jaře koupila svůj oblíbený časopis s dětskou módou a objevila tam pozvánku na fotokonkurz pro děti, neodolala jsem a začala přemýšlet nad tím, že bychom to přece jen zkusili.

Manžel vcelku nebyl proti, jen se několikrát ujišťoval, že opravdu nejsem posedlá modelingovou kariérou našeho batolete a že nebudu nijak zničená z jeho případného neúspěchu. A opravdu jsem posedlá nebyla, brala jsem to celé od začátku spíše jako legraci...

Na fotokonkurz nebylo potřeba se přihlašovat, probíhal ve všední den v Brně a měl trvat celé dopoledne a část odpoledne. Přijeli jsme asi hodinu a půl po plánovaném začátku a nabitá hala hotelu, kde se konkurz odehrával, předčila naše očekávání.

Pobíhaly zde děti, které byly zhruba stejně staré jako náš chlapeček, v kočárcích tady spala úplná miminka (mohly přijít děti od půl roku do patnácti let), mezi nimi běhaly děti věkem patřící do mateřské školy a posedávali zde také silně znudění puberťáci. A všudypřítomné maminky, z nichž většina tento konkurz brala smrtelně vážně.

Nejvíce nevraživě si nás prohlížely ty maminky, které měly děti zhruba stejně staré (především zhruba stejné konfekční velikosti) jako náš Josífek. Pochopitelně, každý další vrstevník je překážkou v jejich cestě za oslnivou kariérou :-). Maminky větších dětí byly o hodně přátelštější, jejich "modely" a "modelky" náš prcek nemohl ohrozit.

Obdrželi jsme pořadové číslo a následovalo dlouhé čekání. Děti chodily k porotě po deseti, samozřejmě i s rodiči. V místnosti následoval krátký pohovor, zapsali si naše osobní údaje, poměřili si děti a nechali si krátký čas na rozhodnutí. Poté si děti znova volali, podle jména a sdělili nám své rozhodnutí.  

Kdo uspěl, obdržel smlouvu, pokyny k zaplacení manipulačního poplatku (ano, čtete dobře, na děti nečekal žádný honorář, ale naopak, rodiče zaplatili poplatky spojené s focením dítěte) a někteří také termín, kdy budou děti foceny.

Sami jsme se nad smlouvou dlouho rozmýšleli. Přece jen jsme nečekali, že za vyfocení našeho dítěte do časopisu budeme ještě platit, ale nakonec jsme se shodli, že za tuhle "legraci" to docela stojí. Navíc nám přispěla Josífkova babička, takže bylo rozhodnuto. Nechceme mít ze syna žádnou hvězdu, ale budu mít na památku hezkou fotku v časopisu...

Fotit jsme jeli asi za čtyři měsíce po konkurzu. V ateliéru se Josífek rozkoukal velice rychle, i když byl zpočátku trošičku mrzutý, protože se mu cestou nepodařilo usnout. Paní fotografka se přiznala, že takhle malé dítě ještě nefotila a celou noc nemohla spát :-). S Josífkem jí to šlo ovšem znamenitě. 

Hned na začátku focení mu přinesla malé štěňátko, se kterým se také chvíli fotil. Opravdu, musím říct, že spolupracoval nadmíru dobře. Vlastně jsme ani nečekali, že tak dlouho vydrží a bude dělat nejrůznější pózy a ksichtíky.

Před nedávnem nám poštou došly některé z fotek, které fotografka udělala. Náš chlapeček je na nich opravdu moc hezký. Navíc jsme si mohli nechat model, ve kterém fotil. 

A celé rodina se už moc těší, až si Josífka v březnu prohlédne v časopisu...

 

               
Reklama