Psala se osmdesátá léta, vyrůstaly Husákovy děti a snad ve všech školkách a školách vládlo stejné šílenství – céčka. Plastové výlisky ve tvaru písmene C (existovala i eska, géčka a další, ta si ovšem takovou popularitu nezískala), které měly být původně součástí závěsu do oken a dveří, se stala cenným sběratelským artiklem. Hrála se o ně takzvaná „čára“, směňovaly se i kradly, případně se o ně sváděly urputné dětské boje.

„Céčka, sbírá céčka, v tom je ta léčka...“ pěl Michal David.

Záleželo samozřejmě i na barvě – já pamatuju jako nejcennější céčka duhová, ale v každé oblasti „frčela“ jiná barva.

Céčka se stala natolik symbolem doby, že se je Národní muzeum rozhodlo zařadit do expozice osmdesátých let, po boku bonů, mončičáků a Rubikovy kostky. Ovšem zatímco mončičáci v Japonsku ještě pořád „letí“ (tady najdete jejich oficiální stránky), céčka mají svou slávu už za sebou. Sice se stále ještě vyrábí a prodávají – zájem je především na Moravě a na Slovensku, ale už jen v minimálním množství.

Chcete si koupit céčka? Můžete – například ZDE a ZDE.

Sbírala jste céčka? A hrála čáru? Máte ještě céčka doma? A co mončičáky? Měla jste nějakého? Nebo si ho přála? A máte ho ještě?

Hlasujte v anketě na hlavní straně!

Reklama