České slůvko Vánoce pochází z německého Weihnachten - svaté noci, tedy z tradice křesťanské. Samy oslavy však mají mnohem starší kořeny. Naši dávní předkové žili v těsném sepjetí s přírodou a tak si nemohli nepovšimnout, že v čase, který dnes spadá na konec prosince, se slunce začne navracet zpět na zem - noci ubývá a den se dlouží. A touto prostou skutečností to zřejmě všechno začalo...

Věčný cyklus
V dávných dobách, alespoň dle profesora Eliadeho, prožívali lidé existenci světa v cyklech. Každé ráno se slunce rodilo, aby k večeru znovu zemřelo, roky se střídaly ve stále stejném koloběhu smrti a zrození Země, příliv byl střídán odlivem... Zkrátka první zážitek člověka s časem byl cyklický. A protože přírodním silám byly, v duchu antropomorfismu, přisuzovány vlastnosti lidí, předpokládalo se, že tyto cykly jsou znameními jakéhosi věčného boje - dobrý bůh sluce, řádu a života bojoval proti zlému božstvu temnoty, chaosu a smrti. Stále znovu byl porážen, aby prošel hlubinou zásvětí a vynořil se, s jitrem a s jarem, jako vítězný a znovuzrozený. Ať už šlo o bohy či bohyně, o bytosti pojmenované či o bezejmenné síly, tento koloběh byl stále stejný.

Kněží jsou rostleskávačky
Dávný člověk ovšem nebyl oddělen od existence posvátného - žil v mýtickém, sakrálním čase a podílel se na osudu svých bohů. A protože nebylo nikdy jisté, zda světlý bůh zvítězí nad temným, zda slunce znovu vyjde a Zima ztratí vládu, bylo povinností lidí a především kněží svým božstvům v těch nejtěžších okamžicích pomoci. Velké svátky roku tak nebyly jen oslavou a společenskou událostí, byly zároveň jakýmsi „fanděním“ - kněží a lid sloužili „svému týmu“ v roli roztleskávaček, hlukem zaháněli zlo, spalovali ho v ohních, očišťovali své domovy... Zkrátka dělali, co se dalo, aby jejich božstvo zvítězilo.

Všude samý slunovrat
Z těchto hlubokých mýtických kořenů čerpá také tradice oslav zimního slunovratu. Známe je ze starověkého Egypta, z Asie, ale i od obyvatel Ameriky. Zimní slunovrat, Jól, nazývaný Álfablót, oběť álfům (více zde), se slavil v severských zemích (název Jól se v některých germánských jazycích dodnes zachoval pro Vánoce).
V antickém Římě se původně v této době slavily Saturnálie. V roce 274 po Kr. vyhlásil císař Aurelián 25. prosince dnem Zrození nepřemožitelného Slunce - natalis solis invicti.

 

Zmatení časů
Na popud této Římské tradice bylo v západních církvích Narození Páně odděleno od Zjevení Páně, které se slavilo 6. ledna (v tomto dni se dříve v Alexandrii slavil pohanský svátek Narození Božského eonu) a připomínalo návštěvu Tří králů, a přesunuto na 25. prosince. Poprvé je toto datum zmiňováno v Depositio Martyrum z roku 336 a ve Filokalově kalendáři z roku 354. Následkem tohoto posunu pak došlo k poněkud paradoxní situaci, kdy je Památka vyvraždění neviňátek slavena 28. prosince (tři dny po narození Páně, což odpovídá textu evangelia), zatímco Zjevení Páně - tedy návštěva Tří králů - až 6. ledna (protože v tomto případě se zachovalo původní datum oslav), a to přesto že podle tradice je pořadí těchto událostí opačné (nejdříve navštíví Ježíše tři králové a teprve pak dojde k vyvraždění neviňátek).

Kdo měl narozeniny první?
I když v koledách zpívané radostné „Narodil se...“ patří bezpochyby Kristovi, měli v tento den původně „narozeniny“ jiná božstva. Oslavy Vánoc tak v sobě slučují jak tradici křesťanskou (podrobněji o Narození Páně v dalším článku), tak řadu pohanských tradic. I proto v dějinách mnoho křesťanů slavení Vánoc odmítalo. Například v 17. století byly v Anglii a některých amerických koloniích Vánoce kvůli svému pohanskému původu zakázány.

Neodmyslitelnou součástí adventu a Vánoc jsou koledy, od 13. století pak jesličky (betlém) a teprve od 19. století je symbolem Vánoc vánoční stromek. Samotné vánoční svátky začínají Štědrým dnem 24. prosince, pro křesťany pak půlnoční mší (25. prosince platí výjimka a kněží mohou slavit tři mše svaté za den, což jinak nelze), oslavující zjevení světla v temnotách, božího Syna z lůna před jitřenkou zrozeného. Následuje jitřní mše (Lux fulgebit - Světlo zazáří) a dále pak mše slavená během dne.

A všech devět kůrů andělských pěje:
“Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Jsou pro Vás Vánoce spíše oslavou Narození Páně nebo svátkem rodinného krbu, míru, štědrosti a pohody? Nebo je Vám bližší slunovrat, či považujete Vánoce za oslavu komerce? Nebo pro Vás mají jiný, specifický význam?

Reklama