Hezký den přeji.

Dnešní téma mě opět zavedlo do školních let.

Měla jsem období, kdy jsem nesnášela máslo. Kdykoliv jsem kousla do chleba či housky namazané máslem, měla jsem pocit, jako kdybych jedla plže. Dodnes si to neumím vysvětlit, protože dneska musím mít chleba s vyšší vrstvou másla.

Ale to důležité, hráli jsme si s dětmi venku, ozval se hlad. Zavolala jsem pod okny, mami hoď mi chleba, ale suchý. Kdepak suchý chleba, pojď domů. Musela jsem ho sníst doma a těch řečí, že dělám ostudu, že nemáme na máslo.

Samozřejmě do školy připravené svačiny namazané máslem. Několikrát jsem svačinu vyhodila, bohužel. Až jednou jedna kamarádka, která naopak dostávala housky, rohlíky suché, což jsem nevěděla, mě viděla a ptala se, proč svačinu vyhazuji. Vysvětlila jsem jí svůj odpor k máslu a ona se mi svěřila se svým problémem. Její rodiče jí naopak říkali, že stačí ke svačině suchá houska a nějaké ovoce.

Od tohoto okamžiku jsme spolu svačiny měnily a byly spokojené obě dvě.

Jediný problém byl, když jedna nebo druhá byla nemocná - já byla bez svačiny a ona musela jíst suché pečivo.

Zdraví Věrulinka


To je také hezká historka plná přátelského porozumění.:) A lidé si mají pomáhat, i když jsou ještě „malé“.:) Moje máslo nikdo nikdy nechtěl.:) A nemažu dodneška.

Napište nám také o svačinách na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama