Reklama

Včera jste si mohli přečíst povídání o Desirée Claryové, velké lásce Napoleonova života, která ovšem nebyla první ani poslední jeho partnerkou. Dnes se budeme věnovat hraběnce Marii Walewské, jež byla další osudovou ženou Napoleonova života.

Marie Walewska

Maria WalewskaHraběnka Marie Walewska byla další osudovou ženou Napoleonova života. Láska k ní ho zasáhla podobně jako kdysi láska k Josefíně. Po zkušenostech s Josefínou nevěřil, že by se mohl ještě takto zamilovat. V té době ale ještě stejně Josefínu miloval. Vlastně ji miloval až do své smrti, jen už ne tak intenzivně jako kdysi.

Marie pocházela ze starého, ale zchudlého polského šlechtického rodu. Podle přání svých rodičů se velmi mladá provdala za sedmdesátiletého hraběte Walewského, i když měla spousty jiných, mladších nápadníků. Walewski totiž patřil k nejbohatším šlechticům v zemi. Marie se překvapivě smířila se svou rolí poslušné manželky, a dokonce porodila manželovi syna.

Když přijel Napoleon do Polska, všude byl triumfálně vítán. Poláci si od něj slibovali obnovení samostatného Polska, které vlastně díky trojímu dělení mezi Rusko, Prusko a Rakousko úplně zmizelo z mapy Evropy.

K osudovému setkání došlo na královském zámku ve Varšavě, kam byli na počest Napoleona pozváni všichni, kdo v Polsku něco znamenali. Pozván byl i hrabě Walewski se svou chotí. Když vkročil Napoleon do tanečního sálu, jeho zrak se zastavil na krásné postavě půvabné hraběnky. Je možné, že ten starý muž po jejím bohu je její manžel? I když Napoleon nebyl vůbec žádný tanečník, požádal hraběnku o tanec. A od té chvíle měl oči jen pro ni. Chtěl ji mít co nejdříve, jeho touha po ní neustále rostla. Přitom podvědomě cítil, že bude muset použít trochu jinou taktiku, než na jakou byl zvyklý u svých běžných avantýr, že nebude snadné ji získat. A nebylo! Psal jí dopisy, posílal dary a vše bylo marné. Mariin odmítavý postoj ji v Napoleonových očích činil ještě přitažlivější. Marie ale nechtěla být na prodej. I když měla starého manžela, měla i své zásady, které nemínila měnit.

Napoleonovou milenkou se stala až na nátlak polské šlechty, a dokonce i samotného manžela. A zamilovala se do něj!

Opustila svého muže a cestovala s Napoleonem všude, kam se hnul. Pro Napoleona byla ideálem ženy jemné, poddajné a ochotné mu splnit jakékoli přání. Když pracoval a neměl na ni čas, trpělivě čekala, četla si či se zabývala ručními pracemi. Nejkrásnější chvíle spolu zažili na zámku Finckenstein.

Následovala jej i do Paříže a také do Vídně. Zde zjistila, že čeká s Napoleonem dítě. Napoleonova radost byla nezměrná! V těhotenství se ale vrátila do Polska a zde také porodila Napoleonova syna Alexandra, kterého ale na Napoleonovo přání starý hrabě uznal za vlastního.

Když pak Marie odjela i se synem do Paříže a dělala si naděje, že se s ní Napoleon ožení, vše už bylo jinak.  Napoleon se mezitím rozvedl s Josefínou a oženil s Marií Luisou a - začal být věrným manželem.

Na Josefínu i Marii pohlížel už jen jako na své dobré přítelkyně, i když ony obě ho milovaly dál celým svým srdcem. O Marii i syna se ale velmi dobře do budoucna postaral. Když se Josefína dozvěděla, že Napoleon ukončil svůj vztah s Marií, pozvala ji do Malmaisonu. Byly si obě povahově velmi podobné, a proto se nikdo nedivil, že se spolu spřátelily. Josefína si velice oblíbila i Mariina syna.

Třebaže s Marií Napoleon přerušil styky, milovala jej až do konce svého života. Navštívila jej i se synem tajně dokonce ve vyhnanství na Elbě. Když připlula, všichni mysleli, že je to Napolenova zákonitá manželka Marie Luisa. Ta si však užívala se svým obdivovatelem hrabětem Neippergem a na Napoleona chtěla co nejrychleji zapomenout.

Po smrti svého legitimního manžela se Marie v roce 1816 provdala za generála Philippe-Antoine d´Ornano, Napoleonova bratrance. Plánovala dokonce spolu s manželem navštívit Napoleona na sv. Heleně. Bohužel od porodu třetího syna se však její zdravotní stav prudce zhoršoval. Zemřela v pouhých 28 letech. Její a Napoleonův syn se zmítal mezi Francií a Polskem. Svými kořeny byl Polák, srdcem však Francouz. Stal se francouzským ministrem zahraničních věcí a i se svým bratrancem, pozdějším císařem Napoleonem III., si dobře rozuměl.

Četli jste

Napoleonovy lásky I.