Reklama

Malý seriál o Napoleonových láskách, které procházely jeho životem, dnes končí. Včera jste si mohli přečíst o Marii Walevské, dnes vás seznámíme s ženou, která se stala Napoleonovou druhou manželkou.

Marie Luisa Rakouská 

Marie LuisaKdyž se Napoleon rozhodl definitivně zrušit své manželství s Josefínou, samozřejmě uváděl, že tak činí ve státním zájmu. Měl sice dva nemanželské syny (kromě Alexandra ještě Leona), ale potřeboval jako svého nástupce syna legitimního.  

A začal se ohlížet po vhodné ženě, s níž by zplodil následníka. Sám prý uvažoval o několika možných nevěstách, klepal v Evropě na různé dveře. Ale většinou se dal na rychlý ústup, protože se mu žádná adeptka nelíbila. Měl velké nároky. Uvažoval i o Marii Walewské, tu jedinou miloval téměř jako kdysi Josefínu. Jenže - tímto sňatkem by si příliš své postavení v Evropě nevylepšil, přece se neožení s rozvedenou ženou, byť s ním každým dnem čekala dítě (I když nyní byl sám rozvedený, vlastně i Josefína byla rozvedená a kam to dotáhla!).

Uvažoval také o sestrách ruského cara Alexandra, kterého porazil u Slavkova, Kateřině či Anně. Car by možná ve jménu politických výhod  na tuto nabídku přistoupil, ale carevna – matka o tom nechtěla ani slyšet. Řekla, ať je tomu „Minotaurovi“ předhozeno dítě někoho jiného. Car přesto váhal. A v tento moment se chopil své příležitosti bývalý vyslanec v Paříži a rakouský ministr zahraničních věcí Klemens Metternich. Domluvil sňatek Napoleona s dcerou rakouského císaře Františka I. Marií Luisou. No bylo to trochu složitější, protože Napoleon se oprávněně obával konečného carského odmítnutí, a tak tomu předešel depeší, kde se vymluvil na nízký věk velkokněžny, když už to car tak dlouho protahoval.

Také rakouský císař nebyl Napoleonem jako svým příbuzným nadšený, ale nakonec na Metternichovo naléhání souhlasil. Také ve státním zájmu. Rakouský polní maršál Karel Josef de Ligne to prý komentoval : „Je lepší, když jde do p..... jedna arcivévodkyně než celá monarchie“.

Když se o těchto plánech dověděla Marie Luisa, nechtěla věřit svým uším. Bylo pro ni nepochopitelné, že by ji tatíček provdal za toho netvora, jehož jméno se donedávna nesmělo ve Vídni ani vyslovit. Každý se hned křižoval, když na něj došla řeč. A teď se měla stěhovat do Francie! Nakonec Marie Luisa tuto oběť jako poslušná dcera podstoupila. Dále bylo vše podle Napoleonova scénáře.

Svatba v zastoupení se konala v augustiánském kostele ve Vídni. Hned po oslavách ve Vídni se Marie Luisa vydala na cestu, která se shodovala s cestou její pratety Marie Antoinetty. Stejně jako ona musela na hranicích odložit vše rakouské a stát se Francouzkou. Důvod jejího sňatku jí byl také znám, měla zajistit nejen mír s Francií, ale hlavně porodit Napoleonovi děti, nejlépe syny.

Napoleon se jí nemohl dočkat. Uvítání v Paříži bylo připraveno do nejmenšího detailu, ale Napoleon nedokázal zkrotit svou zvědavost, a tak vyrazil své nevěstě naproti. Ta byla z jeho příjezdu mírně zmatená. Ač byla naprosto nezkušená, nebránila se Napoleonovým lichotkám a něžnostem už v kočáře. A Napoleon nemínil čekat na církevní sňatek, Marie Luisa se stala jeho ženou hned tuto první noc. A byl příjemně překvapen. Marie Luisa se nebránila. Zřejmě se probudila smyslná krev její prababičky Marie Terezie. Marie Luisa byla sice nezkušená, ale učenlivá a její vitalita Napoleona nadchla. Cítil, že mu dá syna a dědice.

Přesto první dny v Paříži nebyly pro Marii Luisu snadné. Příliš ji srovnávali s velmi oblíbenou Josefínou, zdaleka neměla její šarm. Luisinu chuť k milování si Napoleon zaměňoval za lásku, té k němu ale Marie Luisa zas tolik necítila. Napoleon se jí velice věnoval a téměř se od ní nehnul. Jeho štěstí dostoupilo vrcholu, když se dozvěděl, že čeká dítě.

Když těžce rodila Orlíka, lékaři prohlašovali, že mohou zachránit buď jen matku, nebo dítě. Tady se Napoleon ukázal jako formát! Přikázal zachránit Luisu. Překonal sám sebe. Jeho velkorysost byla náležitě odměněna. Chlapečka, kterého považovali za mrtvého, položili prý na zem. Pak ho postříkali trochou pálenky a jeho tělíčko třeli teplými ručníky. A stal se zázrak! Dítě začalo dýchat a křičet. Napoleon byl na vrcholu blaha. Měl dědice! Dostal jméno Napoleon po otci a František po rakouském dědečkovi. A k tomu titul král římský. To štěstí však trvalo jen krátce.

Brzy se karta obrátila. Katastrofálně skončilo Napoleonovo tažení do Ruska, Napoleon prohrával jednu bitvu za druhou. Po vynucené abdikaci neměla Marie Luisa se synkem v úmyslu doprovázet Napoleona do exilu. Když vyhověla svému otci a vrátila se do Vídně, zpřetrhala veškeré styky s Napoleonem. Přestože nebyla zpočátku ve Francii akceptovaná, loučila se s ní těžko. Na jedné straně stála Francie a milující manžel, byť v exilu, a na straně druhé její otec.

Vrátila se tedy do Vídně a její syn, kterému se tu říkalo Franci nebo Orlík, si okamžitě získal srdce svého dědečka i celého vídeňského dvora. A dělalo se vše, aby na Napoleona zapomněla i ona. Po Vídeňském kongresu dostala „trafiku“ v podobě Parmského vévodství. Orlíka nechala ve Vídni.

Jejím průvodcem se stal  hrabě Adam z Neippergu, který se všemožně snažil, aby na Napoleona jednou provždy zapomněla. A úspěšně. Jejich vztah, který byl v Parmě veřejným tajemstvím, nezůstal bez následků. Postupně z něj vzešly dvě děti  (v budoucnu nesly titul kníže z Montenuovo). Provdala se ale za něj teprve po smrti Neippergovy manželky. O svého a Napoleonova syna Orlíka se však příliš nezajímala, do Vídně za ním zajížděla jen zřídka a brzy ho opět opuštěla.

Orlíkovi nebyl dopřán dlouhý života – zemřel v pouhých 21 letech, jeho matka, kterou nadevše miloval, přijela jen pár hodin před jeho smrtí.

Marie Luisa po smrti Adama z Neippergu uzavřela ještě jeden morganatický sňatek. Jejím manželem se stal o hodně mladší hrabě Charles-René de Bombelles. V posledních letech svého života se změnila, začala se více zajímat o poddané své země. Když zemřela, zármutek po celé zemi byl opravdový.


O Napoleonovi toho bylo hodně napsáno především v souvislosti s jeho bitvami, ale už za jeho života se psalo i o jeho pestrém milostném životě. Když prý četl na sv. Heleně pamflet o svých údajných milostných dobrodružstvích, sám prý přiznal, že je přehnaný. A to se rád svými úspěchy v této oblasti chlubil! Pravda ale určitě je, že pokud se mu naskytla příležitost, bez váhání ji využil...

Četli jste také: