Žen, které prošly Napoleonovým životem, nebylo málo. Některé se jen mihly, jiné zanechaly stopu větší. K některým se choval nevybíravě, k mnohým ale dokázal být pozorný, milý, velkorysý.

Myslím, že Napoleonův vztah k ženám byl do jisté míry determinován jeho představou o ideální ženě. Protože vyrostl v patriarchální rodině, takovým vzorem byla zajisté jeho matka. Žena měla být především oddaná, milující a poddajná manželka a matka - dárkyně života. O takové ženě snil a zpočátku takovou viděl i v Josefíně. Miloval ji nepředstavitelně, byl zaslepen vášní. Kdyby byla Josefína od začátku věrnou manželkou a dala mu dědice, vše by bylo asi jinak…

Josefínu jsme vzpomínali minule, z těch ostatních jsem vybrala tři, i když musím přiznat, že mě zaujaly i další. Téma Napoleona je mi totiž docela blízké a myslím, že mnohým z vás – jak jsem pochopila – také.

O kom tedy bude řeč?

První velkou láskou byla Désirée Claryová, o níž si můžete přečíst v dnešním článku. Následující dny, v úterním a středečním vydání magazínu žena-in, si přečtete o tom, jak se Napoleon ve zralém věku zamiloval do polské šlechtičny  Marie Walewské (Napoleonova „polská žena“), a samozřejmě nezapomeneme ani na Marii Luisu, druhou zákonitou manželku a matku syna Napoleona Františka neboli Orlíka.

Désirée Claryová

Désirée Claryovábyla dcerou marseilleského obchodníka s hedvábím a do Napoleona byla skutečně zamilovaná. Seznámila se s ním, když jí bylo 16 let, a to prostřednictvím jeho staršího bratra Josepha.Ten rodině Claryových pomohl zachránit syna Étienna. Bylo to na konci revoluce, během níž pan Clary zemřel. Z vděčnosti pak byl Joseph pozván do rodiny. Čím častěji do domu přicházel, zjišťoval, že není zřejmě lhostejný starší z obou dcer - Julii. Líbilo se mu i její věno. Ovšem lhostejná mu nebyla ani mladší dcera  Eugénie, která si teprve později začala říkat Désirée. Rozhodování mezi oběma dívkami Josephovi usnadnil Napoleon, který se jednou nečekaně v Marseille objevil. Ten sice v ošuntělé uniformě a s neupravenými vlasy příliš velký dojem na rodinu neudělal, nicméně brzy mezi ním a Désirée přeskočila jiskra. Napoleon měl tedy jasno a bratrovi vysvětlil, že pro něj bude jednoznačně vhodnější nevěstou Julie. I když možná Claryovi počítali s lepší partií, než byl nemajetný Joseph Bonaparte, přece jen ho nebylo možné odmítnout. A konala se svatba. V budoucnu, když se Joseph stal králem a navíc i zbohatl, ukázalo se, že si Julie nevybrala zas tak špatně. Jako královna sice nemilovala oficiality, nicméně jejich manželství prý bylo poměrně šťastné.

Ale vraťme se k Désirée. Té prý byla také předpovězena velká budoucnost, ovšem nemohla tušit, že to nebude po boku Napoleona, kterého opravdu upřímně milovala. Její matka nebyla příliš nadšená případným sňatkem Désirée s Napoleonem, jeden nemajetný Bonaparte jí stačil. Proto si oddechla, když se Napoleon brzy vrátil do Paříže. Ten se tam zanedlouho zamiloval do Josefíny a jak víme, brzy se s ní oženil. To Désirée ranilo. Nemohla tomu uvěřit. Napoleon však byl člověk, který se snažil zabezpečit nejen celou svou početnou rodinu, ale také své bývalé lásky. Proto brzy Désirée vyhlédl ženicha, mladého pohledného generála Duphota.Ten však byl zavražděn a Désirée byla opět bez ženicha. Další dva Bonapartovy kandidáty odmítla, i když to byli muži, kteří udělali velkou vojenskou kariéru. Nakonec se vdala za urostlého generála Bernadotta. A byla to láska oboustranná.

Napoleon a Bernadotte se sice vůbec neměli v lásce, nicméně Napoleon Désirée štěstí přál. Možná si později uvědomil, že by měl s Désirée klidnější život, že by se na ni mohl – na rozdíl od v té době nevěrné Josefíny  - spolehnout. Navíc za rok Désirée porodila syna, kterému byl Napoleon za kmotra!

Ale to jsou zase úvahy, co by bylo, kdyby …

Ani v budoucnu nebyly vztahy mezi Bernadottem a Napoleonem ideální, spíše naopak. Přesto Napoleon Bernadotta jmenoval maršálem Francie a propůjčil mu i titul knížete z Pontencorva.

Napoleon měl totiž špatné svědomí vůči Désirée a Bernadotte z toho patřičně těžil. I když Bernadotte neustále proti Napoleonovi intrikoval a choval se nevděčně, ten ho vždy vzal na milost, protože viděl, jak ho Désirée miluje.

Bernadotte byl bezesporu schopný vojevůdce, o jeho charakteru mají historici už horší mínění. V bitvách v severním Německu si získal velice dobré jméno. Když starý bezdětný švédský král vystřídavší svého choromyslného synovce hledal někoho schopného, koho by mohl adoptovat a předat mu trůn, volba padla na Bernadotta.

Ten tuto nabídku samozřejmě přijal, stal se korunním princem a později i švédským a norským králem.  A s ním i Désirée jako královna Desideria. To už ale bylo v době, kdy byl Napoleon ve vyhnanství. Ona sama se příliš do Švédska nehrnula. Jako švédská královna se snažila nasadit všechny páky, aby Napoleonovi pomohla z vyhnanství, ale marně. Sama se dožila vysokého věku, zemřela v době, kdy ve Francii vládl také císař Napoleon – synovec jejího milovaného Bonaparta – Napoleon III.

Dynastie Bernadottů vládne ve Švédsku dodneška. Jedna jejich větev vlastní nádherný květinový ostrov Mainau  na Bodamském jezeře.

Jen malá  poznámka – Jean Bernadotte  si jako král odmítal obnažit hruď před komorníky i lékaři, protože tam měl z dob revoluce vytetováno „Smrt tyranům a králům“, což dlouho dobu samozřejmě tajil. On – král! Ale prošlo mu to…


Zítra se můžete těšit na vyprávění o Marii Walewské a ve středu o druhé Napoleonově manželce, Marii Luise.

O Napoleonovi toho bylo hodně napsáno především v souvislosti s jeho bitvami, ale už za jeho života se psalo i o jeho pestrém milostném životě. Když prý četl na sv. Heleně pamflet o svých údajných milostných dobrodružstvích, sám prý přiznal, že je přehnaný. A to se rád svými úspěchy v této oblasti chlubil! Pravda ale určitě je, že pokud se mu naskytla příležitost, bez váhání ji využil ...

Reklama