.

Napište nám svůj nejtrapnější sportovní zážitek a vyhrajte knihu Škola kola

Novinky

Napište nám svůj nejtrapnější sportovní zážitek a vyhrajte knihu Škola kola

Máte doma zapáleného cyklistu a nevíte, co mu dát pod stromeček? Všechny potřeby už má, nebo jsou příliš finančně náročné? Pak pro vás máme tip na ideální řešení! Josef Dressler, několikanásobný mistr světa v biketrialu a dnes aktivní lektor cyklistiky, ve spolupráci se známými tvářemi české sportovní i kulturní scény, vydal knihu Škola kola. Právě tu teď můžete vyhrát v naší soutěži.

sd

Většina lidí si myslí, že jezdit na kole přeci umí každý, ale netuší, že má ještě velké rezervy.  Díky téhle knížce zjistíte, jak mít z kola větší radost a naučit se jej správně ovládat, protože v tom dělá většina cyklistů hodně chyb. To vše vám názorně ukážou Pepovi žáci, mezi nimiž jsou i Pepa Vojtek, Tomáš Berdych, Tomáš Hanák nebo Tonya Graves.  Každý z nich to má s kolem trochu jinak, jeden jezdí tisíce kilometrů a další má kolo jen jako drobnou zábavu. Takže se v tom určitě najdete i vy.
Více na www.dressler.cz.

A jak jednu ze tří knih můžete vyhrát? Napište nám do diskuze pod článek váš nejtrapnější sportovní zážitek. Tři nejvtipnější odměníme právě touto knihou. Soutěž končí zítra, tedy v pátek 18.12 v 15 hodin.

df

 

   
17.12.2015 - Redakční novinky - autor: Markéta Škaldová

Komentáře:

  1. [14] Rikina [*]

    Sml52 Jeden příspěvek lepší než druhej. Sml57

    Většina mých trapasů byla na běžkách, to mi šlo dobře, znemožňovat se. Na kole ani tak moc ne, i když taky jsem tu a tam skončila ve škarpě v kopřivách, nebo v šípkovém keři... Jednou tedy zcela úmyslně, protože jsem se řítila na kole s kopce jakousi polní cestou, ta končila vjezdem na silnici okresního formátu, kde nebyl skoro žádný provoz. Tak jsem si myslela, že tam prostě z té polní cesty vjedu a budu pokračovat po asfaltu dál do vsi, pořád dolů s kopce. Jenže ze zatáčky se vyřítila kolona asi 30 motorek, v tu ránu jsem měla na výběr - vletět na tom kole z boku z polní cesty na silnici mezi ně, zabít sebe a sto nevinných, kteří se mi budou snažit vyhnout a do něčeho přitom vrazí sami, nebo to zamířit do chroští. No... bylo to šípčí, trní, hloží... nechtělo se mi tam hupnout. Ale co zbývalo. Dlužno podotknout, že si toho všimli, smíchy málem popadali z těch motorek, a jelikož nedaleko byla hospoda, kde jsme se posléze všichni sešli, několik z těch motorkářů projevilo zájem o můj zdravotní stav a zda se mi krom škrábanců od chroští nestalo nic vážnějšího. Od té doby do té vsi odmítám jet i autobusem. Sml24

    superkarma: 2 18.12.2015, 11:34:52
  2. [13] milionarka [*]

    Musím uznat, že jsem díky vaší soutěži dnes dostala záchvat smíchu. Vzpomněla jsem si totiž na historku z lyžování, které se již dnes po chuti zasměju, ale tehdá jsem se propadala hanbou...V r. 2002 jsme si s kamarádkami udělaly dámskou jízdu na horách. Přes den jsme lyžovaly a chodily na túry, večer se šlo do vinárny...Moc se mi tam líbil jeden mužskej, jiskry létaly, ale přece jen krom pár úsměvů a očních kontaktů nic neproběhlo. Jeden den mi už od rána nebylo moc dobře, ale i přesto jsem denní program zvládla a večer šla ještě posedět . Co kdyby se dotyčný přece jen rozhoupal, že ? Povečeřely jsme, mírně popíjely a najednou mi to ve střevech začalo bublat, tak jsem rychle utíkala na wc. Na poslední chvíli jsem dosedla a během pár vteřin se do kabinky rozrazí dveře. No trapas jak hrom. Stál tam můj vyhlédnutý objekt a cosi blekotal. Pochopila jsem jen, že se strašně omlouvá. Já nejen, že jsem v té rychlosti omylem vlezla na pánské wc, ještě jsem se aji zapomněla zamknout. Do toho, když si představím tu zvukovou a čichovou kulisu, no měla jsem chuť se okamžitě sbalit a odjet domů ! Ovšem dotyčný to vzal sportovně a konečně se osmělil...

    superkarma: 0 18.12.2015, 10:27:05
  3. avatar
    [12] Pentlička [*]

    Všechny mé sportovní zážitky byly víceméně trapné. Jsem dřevo a sport nenávidím. Nejvíc jsem se ale styděla, když jsem v první ročníku VŠ byla na povinném zimním výcvikovém kursu a pokažde spadla ze šlepru. Jak to sebou škublo, už jsem ležela. Po asi pátém pokusu mě objal náš lyžařský instruktor kolem pasu a doslova mě vyvlekl nahoru na sjezdovku, kterou jsem pak asi 2 hodiny sjížděla cikcak šikmo širokým pluhem tzv. záchodovým stylem. Fakt úúúúžasný zážitek! Ve 20 letech jsem neuměla to, co běžně zvládali tříletí haranti. Od té doby jsem na lyžích nebyla a bohdá mi to vydrží až do smrti.

    superkarma: 0 18.12.2015, 08:34:44
  4. avatar
    [11] aviaki [*]

    Na kole jezdím spíše "užitkově". Jednou časně zjara jsem potřebovala v sobotu něco dodělat v práci, tak jsem sedla na kolo a jela do města. Když jsem z práce odjížděla, měla jsem naprostý mentální výpadek a za jízdy na kole jsem si oběma rukama začala zapínat bundu. Skončilo to očekávaně, ale tak rychle po pádu jsem ještě nikdy předtím na kolo zpět nenasedla. Přestože lidi v centru města asi nevěděli, co pádu předcházelo, trapně se cítím doteď. (nevím, jestli můžu použít jako omluvu, že to byla první jízda po zimě Sml24)

    superkarma: 1 18.12.2015, 08:21:44
  5. avatar
    [10] OlgaMarie [*]

    Rapunzela — #4 Mě ve Francii předjel na kole děda se slamákem na hlavě a doutníkem v ústech.Sml52

    superkarma: 0 18.12.2015, 06:39:01
  6. avatar
    [9] Krupová [*]

    jako dvacetiletá jsem chodila do jezdeckého oddílu a učila se jezdit na koni. Jako začátečnici mě nechávali koně hřebelcovat, čistit kopyta a vyhazovat koblihy z boxu, na oplátku jsem měla půlhodinu na jízdu na lonži v jízdárně. Po půlroce jsem už jakš takš koně ovládala, uměla jsem správně vysedat a pobízet koně nohou. Tak mě poprvé pustili se skupinou na vyjížďku do terénu s malou skupinou už zkušených jezdců. Dali mi koně klidného, jen já jsem z toho byla lehce nervozní. Při mé smůle jsem se trochu opozdila za ostatními, měla jsem moc dlouhé třmeny na nohy, jsem hold prcek a musela jsem si to nastavit a utáhnout. Koník nervozně přešlapoval, už se viděl na louce. Konečně jsem ho pobídla ale to ostatní už byli tak 200 metrů nad stájí na louce. A protože je kůň stádové zvíře a chtěl kamarády dohonit, z kroku byl hned klus a po chvíli i cval. To už jsem na něm visela jen na krku, správný sed vzal dávno za své a po pár metrech cvalu jsem spadla do bahna rozmoklé louky a z koně už viděla jen vlající ocas. skupinka se mohla uřechtat a já si jen masírovala naražený zadek a snažila se zbavit bahna. Tak skončila moje první vyjížďka do přírody na koni.

    superkarma: 1 17.12.2015, 23:35:54
  7. [8] lvicem [*]

    Zážitek se týkal zimního sportu, a to lyžování, konkrétně sjezd. Jezdila jsem učit lyžovat. Bavilo mne to a učila se rychle. Měla krásné nové lyže a tehdy moderní vázání, které se samo vypínalo. Zájezd na sobotní lyžování na Červenohorské sedlo se vyvíjel skvěle. Dobře se mi lyžovala a užívala jsem si toho, byl krásný den svítilo sluníčko. Jen na sjezdovce se sem tam objevila ledová plocha. Při jednom sjezdu jsem ji právě nepostřehla a projela jí. Vypnula se mi tak lyže a jela si ze svahu vlastní cestou. Já vypnula druhou a vydala se za ní. Lyže byla rychlejší. Naštěstí mi ji jeden lyžař zastavil u šlepru a lyže tak nemohla pokračovat po dalším svahu dolů. Tak jsem se šťastná s lyží shledala.

    superkarma: 1 17.12.2015, 21:05:37
  8. avatar
    [7] lalica [*]

    S manželem jsme tzv. sváteční jezdci. Vyrazili jsme na návštěvu švagrové do sousedního města. Aby mně nebolel zadek, půjčila jsem si "luxusní" gelový návlek na sedlo od mladšího syna a suverénně vyrazila. Na jednom přejezdu jsem zjistila, že se návlek posunul a ztratila jsem jej. Rychle jsem přibrzdila, z kola se vysypala před autobusovou zastávkou do prachu a ze země křičela na muže ať se rychle vrátí, sic se blíží podivní živlové a návlek by stopili!

    Cestující v budce byli svědkem zvláštního chování postaršího manželského páru. Žena se válela na zemi, hladila si natlučená kolena a muž místo toho,aby jí pomohl vstát a ošetřil jí, sedl na kolo a prchal v dál...

    Ten návlek našel zrovna ve chvíli, kdy se k němu skláněl jeden z okounějících nenechavců a já si ještě v tom týdnu koupila svůj vlastní gelový "podprdelník".... Sice ne tak drahý jako má syn, ale svůj účel plní. Navíc jsem opět přibrala, takže mám dvojí "pérování".

    superkarma: 1 17.12.2015, 20:54:02
  9. avatar
    [6] denkas [*]

    Já sem kolo nemělaSml80Jezdila sem jen u babičky,kde bylo jedno kolo.Babičky dosti starý rachotící vehikl.Tak sem se raději nechala od kluků vozit na štangli.

    superkarma: 1 17.12.2015, 20:13:17
  10. avatar
    [5] v.poho [*]

    U nás na kole jezdí skoro každej a nemusí u toho ani mít švihácký cyklodres a výraz zaníceného sportovce.:-))

    Jezdím taky a poměrně často v civilu.Sml57

    Takže asi nejtrapnější bylo, když jsem se asi před 10. lety projížděla po městě za nákupy, na sobě minisukni a na tváři radostný úsměv. Bohužel jsem si k jízdě na pěší a cyklo zóně vybrala zrovna takový ten pěkný rovný kanálek pro odvod vody. No a jeden z jeho malých kovových poklopů se jako na potvoru pod předním kolem propadl a já skončila s bradou těsně nad řidítky a zadkem ukazujícím názorně, jaké mám spodní prádlo.Sml52Sml52Sml52Sml52

    Usmála jsem se tedy na vyděšeného chodce přede mnou a řekla mu "dobrý den" a jela dál. Reakce lidí za mnou jsem teda pro jistotu nezkoumala.Sml57

    superkarma: 2 17.12.2015, 19:30:58
  11. [4] Rapunzela [*]

    Byla jsem s kamarády na cyklistické výpravě. Byla jsem jasně nejslabší kus s nejhorším kolem, ale snažila jsem se - do táhlého kopce jsem dřela s vyplazeným jazykem. Asi v polovině kopce mě poměrně svižně předjel stařičký důchodce na kole značky Ukrajina s nůší sena na zádech. Moje hrdost byla vepsí, skoro jsem s kola spadla a potupně nasedla do doprovodného vozidla. Rozdejchávala jsem to ještě příští sezónu.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #10
    superkarma: 4 17.12.2015, 18:52:36
  12. avatar
    [3] enka1 [*]

    Tak to bych mohla napsat celou knihu jáSml30

    superkarma: 1 17.12.2015, 18:04:14
  13. avatar
    [2] ohnivazenaMagdalena [*]

    Škola kola? Ano, to mám zážitků! Prázdniny po 7.třídě, vidina prázdnin a šup na kolo. Stačilo pár pokřikujících chalanů a já nevybrala prudkou zatáčku, protože jsem se pochopitelně musela otočit a naznačit jim jací jsou to blbci. Skončila jsem válející mezi popelnicemi. Trapas, rudá všude. Jen se odřeniny zahojily, o pár metrů dál jsem to šůsem vzala po prudkém svahu na louce dolů. Skončila jsem v elektrickém ohradníku pro krávy. Úraz horší, rozervaná tvář. Dlouho jsem na kolo nesedla, až za 12 let. To jsem dostala šutrem od náklaďáku. Pak mne na kolo nikdo nedostal dlouhých 30 let. Až předloni, manžel hučel jak piliňák abych to zkusila. Zkusila. Objela náves a skončila v sousedovic tisu. 14 dní jsem chodila jak japonská gejša, kolébavou chůzí. To byl smích okolo.Ne, ne, kolo mi není souzeno.Sml30

    superkarma: 1 17.12.2015, 17:39:55
  14. avatar
    [1] LudPa [*]

    Byla jsem zamilovaná devaťačka.Mým idolem byl tmavovlasý klučina z vedlejší třídy. Byl vyhlášený branný závod a má chvíle měla přijít. Jedna z disciplín byla hod granátem na cíl. Házení mi vždycky šlo. Zrovna na tomto stanovišti dozoroval můj vysněný.Modré trenky a bílé tričko jsem chtěla doplnit mými elegantními třemi hody na cíl. Ladně jsem zvedla první granát, ještě ladněji zamířila a vypálila. A tefila špičku své nové bílé jarmilky. Mé zaječení připomínalo řev sirény, ale všichni brzy poznali, že se o poplach nejedná. Vyfasovala jsem 0 bodů a myslela si, že je konec světa. Nebyl, na každém školním srazu se tomu smějeme.

    superkarma: 1 17.12.2015, 17:12:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme