Ani jsem nečekala, jak pestré bude dnešní téma. Kousance od psů, koček, králíků, ďobanec od včely, ale zatím nejkurióznější příhodu nám poslala čtenářka s nickem black.bird.third

Přeji hezký den všem ženám.

Manželův strýc, ke kterému chodíme na zahradu, má černého labradora kříženého s čímsi „větším“. Jmenuje se Denny a váží určitě přes padesát kilo. Je mu už deset let. Dnes je to starý rozumný pes. Ale dříve to byl pořádný hlídač.
Jednou ke strejdovi přijel do dílny pan Svoboda. Potřeboval něco zavařit svářečkou. Jenže pana Svobodu hledal pan Nováček z vedlejší vesnice. Dozvěděl se, že pan Svoboda je u našeho strejdy. Přijel tedy k vratům a nedbaje cedule velké jak kr.va, že „Tady hlídám já“ s krásným velkým psem, vstoupil na zahradu a šel k dílně. To si nemohl nechat Denny líbit. Rozeběhl se proti panu Nováčkovi, který neměl sebemenší šanci na únik, a milého pána chytil za ruku. Strejda okamžitě vyběhl ven a psa z nové návštěvy strhl. Ale co naplat. Ruka už byla kousnutá. Naštěstí jen trochu.

Při laickém ošetření v dílně povídá strejda panu Nováčkovi:“ „Tos neviděl tu ceduli na vratech?“ A pan Nováček na to odpověděl: „Ale já jsem šel za panem Svobodou...“
A strejda na to: „Ty vo.e, to ale ten pes neví, že jdeš za panem Svobodou, on si hlídá svoje území...“ Komu není rady, ten bude kousnut!!! Denny si tím vysloužil výlet k panu veterinářovi. Ten ho prohlédl, shledal, že je naprosto zdráv, vyplnil potvrzení pro pana Nováčka, že pes je řádně očkován proti vzteklině, a pejsek se opět vezl osobákem domů. A jak se u toho usmíval z okna!

O týden později přišla na zahradu strejdova sestřenice. Nikde nikdo, dílna otevřená, tam také nikdo, pes nikde. Tak šla ke dveřím domu a chtěla zaklepat, jestli je alespoň někdo doma. Ale jak se tak natahovala ke klice, přiřítil se pes a rafl tetku do ruky. Zase jen malinko. Ani krev netekla. Ale musel ji „upozornit“, že byť ji zná, tohle už přepískla.

Tentokrát se výlet na veterinu nekonal. Potvrzení bylo z týdne předem, tak nebylo nutné vystavovat nové.

Od té doby Denny nikoho nekousl. Jen vždy zahrozil. A i lidi si zvykli, že když je na vratech cedule, že tam není jen tak.

Před rokem si manželův bratranec pořídil pejska. Černého labradora. Křížený snad není, ale že by mu to pomohlo...to ne. Zatím nekousl nikoho. Je to takové „telátko“. Lidi nekouše, ale jinak rozkouše vše, co najde. Odnesly to už všechny plastové bábovičky na pískovišti, ubrus na zahradním stole, plastový dětský bagr i tatra, gumová zahradní hadice, dveře,... a nově okousal a částečně snědl i gumovou rohožku. Je to taková popelnice. Co vidí, sežere. Nebo alespoň rozkouše. Včera bratranec vynesl před dům staré křeslo. Počítám, že až tam odpoledne přijdeme, bude vatelín roztahaný všude po zahradě a Bonny se bude jen uculovat a čuchat, co dalšího by zničil.

Sama mám taky zkušenost s jedním zvířátkem. Nemělo sice zuby, ale ta bolest. Byly mi asi čtyři roky a šla jsem přes dvůr za tátou do garáže. Tehdy jsme chovali slepice, králíky, kachny. A jak jsem tak šla, za mnou se rozeběhl kačer, vyskočil mi na hlavu a začal mě do ní klovat. Nechtěl se pustit. Začala jsem řvát, běžela k tátovi a ten, když mě slyšel, vyběhl ven, co se to děje. Uviděl malou holku, jak jí na hlavě trůní kačer, mává roztáhlými křídly, aby nespadl, a klove jí do hlavy. Na nic nečekal. Kačera mi z hlavy strhl a ... ten den ho poslal klobat na věčnost.

Ještě jedno agresivní zvířátko jsme měli. Toho se bála nejen pošťačka, ale i všichni, kteří šli okolo naší zahrady. A nejvíce jsme se bály my, děti. Byl to kohout. Jak někoho viděl, okamžitě na něj útočil, nabíhal, nalétával a kloval. Hlídal si své území. A hlídal ho i před námi. Báli jsme se vyjít ven ze zahrady. Pořád jsme koukali, kde se kohout schovává, aby mohl zaútočit. Tím, že jsme bydleli na konci vesnice, slepice mohly chodit venku po louce. Dělal to tak tehdy každý majitel slepic. (Dnes už za to sousedi v oné vesnici udávají.) Jen na tátu si kohout tolik nedovolil. Jenže když kohout klovnul bráchu do nohy tak, že mu začala téct krev, táta kohoutka poslal za kačerem na věčnost.

Přeji hezký víkend všem a přeji jen hodná zvířátka.

S pozdravem black.bird.third

P.S. V příloze je ten starší „pejsek“, co měl „dva zářezy“ (dva kouslé lidi) a už se uklidnil:-)

labrador

Milá black.bird.third, díky za skvělý příspěvek. Kačera jsem dnes tedy nečekala. Doufám, že z nich bala dobrá polévka.

Reklama