Reklama

Vypadalo to, že jezdit za prací do ciziny bude za chvíli normální, že po Británii, kam se jezdit smělo, a dalších bílých vránách budou následovat i ostatní země EU, vždyť od toho přece EU je. Jenže chyba lávky. Deset států ze staré EU 15 zavede přechodná omezení pracovního trhu pro nové členy Unie. Patří mezi ně i Velká Británie, která v roce 2004 svůj trh otevřela.

Oproti očekávaným několika tisícům si k dnešnímu dni našlo ve Velké Británii práci přes půl milionu lidí z nových zemí, v převážné většině Poláků. Polský element začíná být v Británii vůbec problematický. Dokonce prý není problém vidět na ulici inzeráty se zněním „Budu pro vás dělat měsíc zadarmo!“ Další historka je od Slováků, kteří v Londýně malovali pokoje. Brali minimální mzdu (tedy 5,05 GBP), ale o práci přišli, protože je „vytěsnil“ polský gang, který bude malovat pokoje za 3 libry. Oficiální stanovisko zní: Ačkoliv tuto první vlnu přijal britský pracovní trh bez potíží, a dokonce z ní profitoval, druhou by zřejmě již nebyl schopen absorbovat.

Pravda je skutečně taková, že pracovní trh je zlatokopy z Východu nasycen a Británie si zadělává na další mizérii, o které se opět nebude mluvit, podobně jako je to s jejich arabskými čtvrtěmi, které jsou pro Evropany nepříliš bezpečné. Vězte, že film Špína Londýna je pouhá selanka oproti skutečnosti.

Jaké je ale odůvodnění jiných zemí? Staré země Unie tvrdí, že pokud svůj pracovní trh otevřou země, které vstoupily v roce 2004, nebude právo na volný pohyb pracovních sil pro občany Rumunska a Bulharska zásadně omezeno. A to proto, že Česká republika, Slovinsko a Slovensko pro ně budou mnohem snáze dosažitelné.

Radujme se, zpívejme Hosana, protože právě teď se my stáváme Západem. Konečně. Bohužel to není proto, že bychom splynuli se Západem skutečným, ale na východ od nás stále leží dost a dost chudších příbuzných, pro něž budeme my zemí zaslíbenou.  Jediný, kdo má trochu rozumu, jsou staří nacionalističtí Maďaři, kteří jediní zavádějí restrikce jako staré státy.

Nové stěhování národů nám tedy zdá se nehrozí, nebo spíše bylo zaraženo na poslední chvíli. Také se prý nemusíme bát, protože pracovat do zahraničí by podle odhadů chtělo odjet pouhých cca 50 tisíc Bulharů. Jestli ono to nebude tím, že jich práci jinde ve světě našlo už 800 tisíc. Bludných Rumunů je na světě prý zhruba 2 miliony.

Tvář Evropy se ale v každém případě mění. Zatímco navenek hlásá otevřenost, okolnostmi je donucena myslet stále více na posilování hranic. Takzvané multi-kulti nám zní možná exoticky, ale kolik zatím potkáváme v ulicích zahalených žen? Kolik ghet a cizineckých čtvrtí je celkem v České republice a třeba i v Praze? Proti jiným státům jsme neuvěřitelně homogenní společnost a nemáme tušení o tom, co se děje jinde. Ale nebojte se, za pár let poznáme, zač je toho loket. Za pár let se všichni dočkáme!

(nápověda Halleyova kometa)