Reklama

 

Nancy se stala známou díky soutěži Vyvolení. Dnes hraje v seriálu Ošklivka Katka, účinkuje v kapele Brownies a toulá se s potulnou divadelní společností Františka Ringo Čecha...

 

Nancy se narodila 30. května 1977. Pochází z Namibie, kmene Ovakawanjama (ti, co rádi jedí maso), v Praze žije šest let. Před účastí v soutěži Vyvolení se částečně živila jako modelka, takže pozornost fotoaparátů a kamer jí není úplně cizí. Dnes ji můžete vidět v televizi v seriálu Ošklivka Katka, ale i na prknech, která znamenají svět, s potulnou divadelní společností Františka Ringo Čecha. Nancy také krásně tančí a zpívá, což zužitkovává s kapelou Brownies. Kromě svých uměleckých aktivit si před nedávnem otevřela módní obchod v Praze ve Štěpánské pasáži. Na otázku, jestli by se vrátila do Afriky, odpovídá: „Natrvalo už ne, ale stýská se mi po vůni sušeného masa.“

 

Jak vzpomínáte na vilu Vyvolených?

V dobrém. Setkala jsem se tam se skvělými lidmi, s některými se dodnes kamarádím. A s lidmi, se kterými jsem si nerozuměla, se zase nekamarádím – je to jednoduché. Ale jinak opravdu krásné a zajímavé vzpomínky, já raději myslím na ty hezké věci, nechci se zatěžovat tím, co tam bylo hrozného.

 

S kým se ještě vídáte?

Vídám se s Ivankou, v pátek bychom se měli sejít a půjdeme na večeři. S Milanem, s Růženkou a s Marcelou.

 

Byla to pro vás velká změna – před vilou a po vile?

Víc lidí mě poznává, chtějí podpis a tak... Také mám víc příležitostí.

 

Vy teď hrajete v televizi...

Hraji v Ošklivce Katce roli sekretářky Mariany. Je to zajímavá role, jsem hrozně ráda, že mě televize oslovila – je to skvělá příležitost. Moc mě to baví, poznala jsem tam spoustu fajn lidí, se kterými je velká legrace.

 

Ale hrajete i divadlo, jestli se nepletu?

Je to kočovné divadlo. Jezdíme s Františkem Ringo Čechem a já mám roli Šárky v černé verzi (smích).

 

 

Jak jste se do téhle role vžila?

Dobře, mluvím česky a mám český kroj (smích). Vždycky se při tom hodně pobavím. Přijďte se podívat, stojí to za to.

 

Jak často jezdíte do Afriky?

Jednou do roka, letenka je drahá. Poletím za mamkou příští rok, moc se na ni těším.

 

Nancy si vychutnává náš dárek - sušené maso ;-)Takže vám Afrika chybí?

Strašně moc. Ale dneska jste mi udělali velkou radost, když jste mi přinesli to sušené maso. To mi tu moji krásnou Afriku připomnělo.

 

Co všechno jíte v Africe, kromě sušeného masa?

Sušíme všechno, hovězí, vepřové, skopové, kozí... Ale maso se i dusí, dělá na uhlících, prostě na milion způsobů. Maso okořeníme a jíme se špenátem, s rajčátky, s paprikou. Dělá se k tomu taková kaše, ze které se válí kuličky. To se potom namáčí do omáčky a je to vynikající.

 

A divokou zvěř?

Divoká zvířata už nelovíme, to zakázala vláda.

 

Také by mě zajímaly nějaké bizarnější potraviny, třeba červi, mouchy... jedla jste?

Ježíši, jenom mouchy ne. Brr. Pro mě opravdu bizarní, ale v Namibii se to také jí, jsou takoví tlustí bílí červi motýla Mopany, Mopany worms. Myslela jsem si, že když se uvaří, budou vypadat jinak, ale ony vypadají úplně stejně, jako by na tebe chtěly skočit. Tak proto je nejím, a ani jíst nebudu. Moje máma si myslí, že jsem kvůli tomu snob (smích).

 

Mopany worms – takže v Namibii mluvíte anglicky?

Úřední jazyk angličtina a afrikánština, ale jinak máme i mateřský jazyk našeho kmene. Píšeme normálně latinkou.

 

Nancy a figurína PewaŘekněte mi víc o svém kmeni...

Namibie je složená z jedenácti kmenů. Já pocházím z nejpočetnějšího kmene Ovakawanjama, to znamená Ti, co rádi maso, protože Onjama je maso. Když se u nás narodí dítě, dostává jedno jméno od maminky, jedno od tatínka a jedno, na kterém se shodnou oba. Takže děti mají v tu chvíli už tři křestní jména. A to není všechno. Další, hlavní křestní jméno, vybírají prarodiče, protože se jim tak prokazuje úcta.

 

Panečku, to bych skoro nevěděl, jak se jmenuji...

Navíc dědeček a babička mohou dát také, když se neshodnou, i tři jména. Takže to už je třeba pět, šest jmen. Příjmení jsou tři, po otci a dědovi a pradědovi, aby se neztratil původ. Takže já se jmenuji Nancy Nangula Ndilimeke Ndeshihafela Dompolo Johannes Matheus Janakale.

 

Eh. Mám pocit, že takhle nějak se vytvářela jména ve Hvězdných válkách. Mohu vám dál říkat jenom Nancy?

Klidně (smích). Ale, co je ještě zajímavé, že všechna ta jména něco znamenají. Takže já jsem Nangula – Ráno narozená, Ndilimeke – V dobrých rukou, Dompolo – Ta, co se prosadí. To poslední mi dala babička.

 

Takže babička byla trošku předvídavá...

To ano, ale nikdy nemohla pochopit, že nejezdím na víkendy domů. Když jsem jí vysvětlovala, že bydlím za oceánem, tak říkala, že to přece nemůže být tak daleko. Tak jsem jí ukazovala fotku letadla a říkala, že cesta trvá od jednoho východu slunce k dalšímu, zeptala se mě: „Proč nejdeš pěšky, není to rychlejší?“

 

To je svým způsobem krásná filozofie, dneska si lidé kolikrát nenajdou cestu domů, ani když bydlí s rodiči ve stejném městě.

Já se domů vracím moc ráda. Užívám si ten čistý život, ale natrvalo bych se už vrátit nemohla.

 

 

Jak se vlastně u vás bydlí?

Já jsem z vesnice, tam se ještě žije postaru. Každá rodina má svůj dřevěný dvorek Eumbo. Ten je oddělený dřevěnými vraty od ostatních. Uvnitř dvorku jsou malé chýšky Okanduda, člověk se musí sklonit, aby se do nich dostal. Je tam chýška pro každého člena rodiny zvlášť a pro malé děti je jedna společná. Když někdo vyroste, přistaví se další.

 

Takže jste měla svoji chýšku?

Měla, nejdřív jsem se v ní bála spát sama, protože v noci vám pořád chodí po střeše všelijaké ještěrky. Vždycky jsem šla k mámě, ale ona mě poslal pryč, že mám svou chýšku, ať spím tam. Dneska tam spím moc ráda – není to často, takže si to vždycky užívám.

 

BrowniesŘekněte mi ještě něco o kapele Brownies, ve které účinkujete...

Kapela se jmenuje Brownies, protože jsme všichni takoví připečení. Několikrát jsme usnuli na solárku a bylo to (smích). Zpíváme všemožné hity od 60. do 90. let. Jezdíme po různých večírcích, firemních akcích...

 

Co děláte teď přes léto, když se nenatáčí, máte divadelní prázdniny...?

Otevřela jsem si butik, hlavně proto, že vždycky někdo chtěl, abych přivezla nějaké oblečení z Anglie, kam často jezdím. Hlídá mi ho figurína Pewa, jmenuje se podle mé kamarádky Miss Namibie 2003. Také bych koncem července nebo začátkem srpna chtěla uspořádat charitativní dražbu nějakých pěkných modelů. Jinak Pewa, ta kamarádka, ne figurína (smích), je tvář mého butiku a přijede v prosinci udělat sem módní přehlídku. 

Přání Nancy Johannes čtenářkám:

Jak se vám líbí Nancy? Co byste jí popřála vy? Zajímá vás, jak vypadá v jejím podání Šárka? Chtěla byste se podívat do Afriky?