Domácnost

Nám musí stačit náš andulák Ferdíček

Děkujeme za příspěvek od čtenářky s nickem Pálivka, která nemá ani psa ani kočku. Zato šikovného papouška.

Dobré odpoledne, čtu články čenářek, které jsou moc hezké. My doma nemáme ani psa ani kočku. Bydlíme v paneláku a tak nám musí stačit náš andulák Ferdíček, kdysi jsem o něm také psala. Umí mluvit to, co jsme ho naučili a když přijde návštěva, tak je chilku potichu, ale pak spustí to, co umí. Vzbuzuje obdiv, protože málokdo ví, jak krásně se naučí andulky opakovat. Dokonce mi jedna kamarádka říkala, že když slyšela někde ve filmu mluvit papouška, že si myslela, že to mluví někdo za něho. U nás poslouchala našeho Ferdíka s otevřenou pusou.

Dříve jsem bydlela na vesnici a samozřejmě jsme doma měli psa i kočku. Žádné šlechtěné plemeno, vždycky to byl „voříšek“, ale co se vždy naučil, byl oddaný a pořádný hlídač. Když jsem jezdila k rodičům, tak vždycky mi říkali, že už věděli, že jdu, protože pejsek, poslední z nich byl Míša, vždy dal vědět, že jsem na cestě domů, přesto, že jsem ještě nebyla vidět. Vždy věděl, že mu něco donesu. Přežil mého tatínka a i maminku. Zůstal bydlet se synem, který se do domu po mých rodičích nastěhoval a zemřel asi v 16-ti letech. Samozřejmě jako každého pejska, který od nás odešel do psího nebe, jsme v rodině oplakali. Pejsci  jsou za všechno vděční a vycítí, že ho máme rádi.

Na našem poschodí sousedka někdy hlídá vlčáka, Džesinku, své dceří. Samozřejmě, když se s ní setkám, vždycky ji musím dát malý kousek šunky, nebo sýra. Už si na to tak zvykla, že kdybych jí nic nedala, tak by byla hodně zklamaná. Sousedka mi říká, že mě miluje. Dojde si pro psí pamlsek až k ledničce. Já nechápu ty lidičky, kteří si pořídí zvířátko a potom se k němu špatně chovají a v nejhorším případě ho někde pohodí.

Má sestra bydlí v Brně a je také velkou milovnicí zvířat. Sama má kočičku i pejska. Předposledního pejska měla asi 18 let, veterinář ji říkal, že se opravdu dožil velkého věku. Protože s ním byla i kočička doma, tak kočkám vůbec neubližoval. Sestra chodila krmit zatoulanou kočičku. Ta se vždy k nim přidala, když šla se svým pejskem na procházku a šla s nimi až před dům, kde ji sestra vždy dala nějakou kočičí konzervu, aby se posilnila.

Dokonce na hřbitově je hodně koček, které tam chodí sestra krmit i v zimě, protože to je pro kočky nejhorší období. Nakoupila plastové krabice, vystlala je kobercem a rozmístila je do křoví, aby tam mohly kočičky zimu přežít. Stačí, když na ně zavolá a kočičky vždy přijdou, protože vědí, že vždy něco dostanou. O tyto kočičky se stará pár lidí. A kočičky, hlavně v zimě, jsou na ně odkázáni. A já jsem sestře a ostatním moc vděčná, že se o tyto opuštěné kočičky starají.

A co dodat, snad jen to, že když si chceš pořídit zvířátko, je třeba vše dobře zvážit, protože ono potřebuje člověčí lásku a starost. Jinak je hodně nešťastné.

Přeji zvířátkům ty nejlepší paničky a páníčky. Pálivka

No vidíte, máte andulku, ale u pejscích a kočkách jste se tak krásně rozepsala. Děkuji vám za váš názor, který s vámi sdílím nejen já, ale jistě i všechny naše čtenářky.

 

 

   
12.05.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme