Blahodárné účinky kysaného zelí na naše zdraví snad není třeba připomínat. A když si ho ještě vyrobíte doma sami, o to větší požitek z něj budete mít. Jeho nakládání je snazší, než si myslíte. Poradíme vám, jak na to, krok za krokem.
Když jsem byla na návštěvě u maminky, objevila jsem ve sklepě kameninový soudek na zelí a vzpomněla jsem si, jak rodiče nakládali. „Chceš ho“, zeptala se mě maminka. Napřed mě napadla „barbarská“ myšlenka, zasadit do něj kytky, ale manžel byl mnohem praktičtější. „Naložíme si zelí!“ A tak jsme se oba vrátili do dětství a pustili se do práce. Letos to bude už třetí várka a můžu vám říct, že je rok od roku lepší. Nevím, jestli je to kvalitou hlávek, podmínkami kvašení, nebo našimi zkušenostmi. Zřejmě vším dohromady.
Zkuste to také a budete mile překvapeni, jako jsme byli my.
Nejtěžší na celém nakládání je odhadnout počet hlávek. V „zelárně“ v Dobré vodě, kde jsme zelí kupovali, se nemohli shodnout, kolik toho na dvanáctilitrový soudek vlastně potřebujeme. „Letošní úroda se díky suchu moc nevydařila a hlávky jsou malé“, říkaly ženy u obsluhy. Počítejte s velkým odpadem…a vezměte raději víc.
Dobře, vzali jsme deset hlávek, k tomu pytel cibule a sůl namíchanou s kmínem. Poměr je dost důležitý, když je moc kmínu, zelí zhořkne. V zelárně by nám hlávky nakrouhali na jemné nudličky, ale to jsme nechtěli. Muselo by se hned zpracovat, a „nedokonale“ nakrouhané zelí na kruhadle, má také něco do sebe.
Takže si to zrekapitulujme.
- Potřebujeme soudek, nejlépe kameninový, (které se stále prodávají). Zelí, cibuli, sůl s kmínem. Někdo přidává ještě další ingredience jako třeba křen, kopr atd., ale my jsme zvolili to nejjednodušší. V tom je přece krása, ne?
- Soudek nejprve pečlivě umyjte a vysušte. Dno vyložte velkými listy zelí a může se začít pěchovat.
- Vrstvu nakrouhaného zelí (2-3 cm) prosypte hrstí na hrubo nakrájené cibule a promíchejte se solí s kmínem. Všeho přiměřeně.
- Důležité je důkladné upěchování. To je to pověstné šlapání. My jsme chodidla nahradili pěstí. Je to fuška, ale jde to také. Stlačte zelí tak pevně, dokud nepustí trochu šťávy.
- Pokládejte další a další vrstvy, a pěchujte, dokud není soudek plný. Záměrně píšu skoro, protože potřebujete ještě místo na listy zelí, jimiž vrstvu přikryjete a zátěž. My jsme použili velký oblázek.
- Nakonec přikryjete speciální pokličkou ve tvaru mělké misky (je součástí soudku) a do žlábku nelijete vodu, aby se k zelí nedostal vzduch.
- Soudek nechte v pokojové teplotě, aby zelí začalo brzy kvasit. Projevuje se to „bubláním“. Když přestane zelí bublat, umístěte soudek do chladnější místnosti, nebo do sklepa. Na teplotě záleží rychlost kvašení, ale doporučuji nespěchat!
Už po měsíci po naložení se dá zelí konzumovat, ale čím ho necháte déle, tím má lepší chuť a větší „říz“.
Dobrou chuť.
Celý postup si můžete prohlédnout ve fotogalerii
Nový komentář
Komentáře
Přesně takový soudek už u nás bublá.Naloženo a vitamíny máme na celou zimu
Taky už mám zelí naložené měsíc, dělám jště jednodušeji, jen sůl a kmín, někdy kopr. Babička dávala do zelí jablíčka, to teda byla lahoda........
Já nakládím už několik let přímo do sklenek a je to paráda.
u některých článků opravdu lituju, že je nejde topovat nebo lajkovat přímo na ž-in
(jako asociál tedy na sítích nesdílím...)
skvělý návod, moc se mi líbí to Vaše hospodaření, Dano
mít nějaký prostor, jdu do zelí taky, mám ho moc ráda.
budeme dělat na chalupě v neděli, zelí si krájíme sami, matka dává pod šutr ještě starý talíř na stlačení
Zázvorka — #19a to se nedá do něčeho postavit? Třeba do velkého plastového umyvadla...
Taky už máme naloženo! A bublá mi tak nahlas, že mě budí ze spaní!
A to spíme ve vedlejší místnosti! Větrám o 106 a omlouvám se sousedům na patře, když se s nimi setkám při otvírání dveří bytu, že to je zelí
Ve žlábku zeláku mám dírku (jako přepad vody), bohužel při začátku kvašení je to nevýhoda, neb mi voda vybublává až na zem. A i když tam mám hadry či noviny, musím to pořád prát. Chystám se dírku zalepit. Už aby zelí bylo hotové a šup s ním na chalupu do sklepu. Vydrží nám tam celý rok! Tedy pokud ho nesníme dřív.
kozeluhova — #12 To vůbec nemusí, můj děda tam list nedával nikdy - zelí měl napěchované pod prkýnkem a to mě zatížené omytou dlažební kostkou .
Je jasné, jak to kvasí a uvolňuje kyselinu mléčnou /proto ten puch/ tak si zelí sedá a je ho na objem méně, ovšem, doplňovat je riziko, může si tam člověk zanést "binec" a nedobře to vykvasí.
nakládáme každý rok
Rikina — #15škoda, že nemůžeš ochutnat to bystročické. Je vyhlášené svou výbornou chutí tak akorát, dá se jíst i bez jakékoliv úpravy. V zimě je to požehnání, ke každému slanému jídlu jako salát.
gerda — #5
Jednou jsem to zkoušela, ale se zelím se nedá bydlet v jednom bytě, to je strašnej čuch a zamoří spolehlivě všechno. Na to musí být někde nějaký sklep, špajzka, nebo tak něco. Ale je fakt, že kdo má takhle domácí, je to o dost chuťově lepší, než co koupím v krámě, to bývá často přesolené. 
Mám naloženo a už jsme chutnali a vařili.
Šlapu každoročně a jaký jsou pěkný nožičky.
nikdy jsem nenakládala,ale četla jsem,že na vrch má přijít ještě list zelí a po kvašení ještě pěchovat?
zelí miluju
gerda — #5Určitě to překlep je. Voda se tam leje právě aby nemohl k zelí vzduch. Ten pyrosiřičitan dává soused a má záruku že zelí je opravdu krásně bílé. Já ho nedávám ale je pravda, že nějaký rok bylo zelí tmavší či až šedivé. Je to podle druhu zelí.
tchýně na baráku nakládá a jak je dobré
misa.35 — #6domaci je domaci
Mne tohle Danino hospodaření moc baví!
Ano, není nad vlastní výrobu