Vím, že nepíší k tématu dne, ale při čtení článku o otráveném pejskovi jsem brečela. Něco podobného se stalo u nás taky, jen mí psi to přežili - za cenu fůry peněz a poškozeného zdraví. A vím, že kdyby se jim něco stalo, tak budu brečet jako želva.

Ale chci napsat něco jiného. Kdysi se můj manžel vrátil ze zakázky a zpod bundy mu vyběhlo pod kredenec něco mouratého. A já slyším:"Nezašlápni si to!" Jediná mouratá kočka, kterou jsme tehdy měli, byl pětikilový kocour Macek, přezdívaný Náserka prouhatá a toho bych opravdu nezašlápla, to nebylo technicky dost dobře možné. Takže jsem měla pocit, že manžel někde požil...až do chvále, než na mě vykouklo malé kotě. Prý ho našel na dvoře mezi slepicemi a majitelé byli rádi, že se ho zbaví. Kočička se zapojila do naší rodiny desperátů a ke psům Buffalo a Billovi a kocourům Jessie a Jamesovi (Macka jsme dostali už se jménem) přibyla Bonnie. Králík Clyde následoval těsně po ní:-)

Bonnie u nás žila asi tři roky, toulala se po okolních zahradách a vypadala celkem spokojeně, až na to, že nejraději spávala opravdu v kurníku a motala se mezi slepicemi. Letos na podzim si ale pořídila ošklivý zánět oka. Kapali jsme kapky, pak patatli mastičku a když už oko vypadalo opravdu zle, tak kočka zaslechla něco o veterině a zmizela. Od té doby jsem ji neviděla. Bylo to začátkem září. Obrečela jsem ji a pořídila po čase nové kotě. A včera večer se najednou Bonnie objevila. Vysmátá jako lečo, vykrmená jak mýval a ohromě spokojená! Nevím a nikdy se nedozvím, kdo ji vlastně vyléčil. Každopádně má ten člověk mé díky. A chtěla jsem hlavně připomenout všem, že ne každý je - s prominutím - svině...

Pajda

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven


Pajdo, děkujeme za váš příběh!

Reklama