Jen při vzpomínce na práci v cizině se mi zvedá žaludek nad sebou, že jsem byla tak důvěřivá, a nad těmi, co to tehdy organizovali, že využili naivity lidí.
Abych to uvedla na pravou míru.
Před třemi roky jsem si na internetu spolu s mým bratrem našla práci v zahraničí, konkrétně v Argentině. Zjišťovali jsme, jestli je to důvěryhodné. Ptali jsme se i známých v cizině, jestli je to pravda, a vše nasvědčovalo tomu, že ano. Tak jsme se rozjeli do sídla firmy, abychom podepsali smlouvu a zaplatili tzv. poplatek za zprostředkování.
Mně se to nezdálo. Přece za zprostředkování by se nemělo nic platit, ale byli jsme tak naivní, že jsme zaplatili a čekali na informace, kdy poletíme.
Pár dní uplynulo a v den, kdy nám měl přijít dopis s instrukcemi...
,,No a je to tady!!!!" Volala jsem bratrovi, ať si zapne televizi. Právě ve zprávách bylo, že ta zprostředkovatelská firma byla podfuk a my přišli o peníze.
Nebyli jsme sami, bylo nás kolem 1400 lidí. Doposud se soudíme o peníze. Dohromady to dělalo 14 000 000, o kterých si myslím, že už je nikdy neuvidíme.
Tak to je moje zkušenost s prací v zahraničí
                                                                                          
sadab


Milá sadab,
to je mi líto. Nevím, jakou práci jste tam měli vykonávat, ale je známé, že v těchto zemích je nekvalifikovaná síla placena opravdu prachmizerně. Tak mi není jasné, na co vás mohli nalákat.

Reklama