Češka ve věku cca 40 let jménem Marie žila do doby, o které chci psát, podle jejích slov dost nepovedený život. Jestli to bylo její vinou nebo vinou dalších jí blízkých osob nechci rozvádět, byla ale dvakrát rozvedená, měla syna - studenta medicíny, a z českých mužů byla velmi rozčarovaná. Ač je velmi hezká, má kypré ženské tvary, pořádného mužského nemohla najít. Pracuje u jedné soukromé firmy, její náplní práce je objíždět autem zákazníky - kosmetické salony apod. a nabízet nebo přímo dopravovat kosmetické výrobky. Miluje sex, takže kdykoliv se naskytne příležitost se pomilovat, využije ji. Je jasné, že k těmto milostným avantýrám přistupuje jak ona, tak její protějšek vždy jen pragmaticky, bez jakýchkoliv emocí. Většinou se s nimi již podruhé nesejde.

Před dvěma roky se rozhodla, že pojede v létě na dovolenou do zahraničí. Vybrala si Tunis, jela tam sama. A tam se stalo, že se jí začal dvořit mladý Tunisan, prodavač suvenýrů v areálu hotelu, který, jak se později ukázalo, byl velmi primitivní, nedokončil ani základní školu, žil s rodinou ve velmi nedůstojných životních podmínkách, moc se spolu nedomluvili, on pochytil pár slovíček od německých turistů, jiný jazyk neuměl. Jelikož je lačná sexu, velice rychle se s ním spřátelila a po celou dobu si s ním na hotelu užívala. Pravděpodobně to uměl, takže s ním prosouložila zbytek pobytu. Ženě trošku znalé poměrů v Tunisu by bylo hned divné, proč se jí mladý muž tak intenzivně věnuje a zadarmo, ne tak Marii. Ovšem Marie si myslela, že se do ní zamiloval. Takže když přišel ke konci pobytu s prosbou a současně se žádostí, zda si jej nechce vzít domů, do České republiky, neváhala ani chvilku.

Odjela domů a hned zařídila všechny formality, aby mohl přijet do Česka. Podmínkou úřadů ale bylo, že by se za něj měla provdat, protože jen tak by šlo rychle legalizovat jeho pobyt tady. Udělala to. Když přijel, nastěhovala ho k sobě domů a sexuální orgie pokračovaly. Když trošku vystřízlivěla, začala ho nutit, aby si tady začal hledat nějaké zaměstnání. Doufala, že se seznámí s nějakou arabskou komunitou a že ti mu pomůžou nějakou práci najít.

Jaké bylo ale její překvapení, když si mladík práci hledat nezačal, s arabskou komunitou se nespojil, celé dny polehával po bytě a postupně začal popíjet. Jak je jistě všeobecně známo, Arabové nepijí, ale tento se tady moc arabsky nechoval. Když se jí párkrát stalo, že přišla domů z práce a on byl už hodně opilý, začínala trošku procitat ze snu. Sex už ho s ní také moc nebavil, navíc na ni začal (a to arabsky) žárlit. Když přišel s přáním, zda by mohl jet navštívit svou rodinu do Tunisu, hned souhlasila, začala doufat, že by se už nemusel chtít vrátit. Šla tak daleko, že prodala své starší auto a za získané peníze nakoupila spoustu dárků pro jeho příbuzné, které s sebou odvezl. 

Po nějaké době se zase vrátil. A teprve začalo peklo. Začal ji v opilosti bít. Bála se to nahlásit, tak zašla na tuniský konzulát poradit se, co s tím dělat. Konzul si jej zavolal, hovořil s ním a a při té příležitosti vyšlo najevo, že mladík je vážně nemocný, trpí schizofrenií a bylo by vhodné jej poslat na nějaké zdravotní vyšetření, případně mu obstarat léky. Je logické, že v Tunisu se neléčil, nebyl pojištěný... no prostě hrůza. Bohužel byl to a dosud je Mariin manžel a její povinností je teď se o něj postarat.

A tady příběh končí. Kdybych o této příhodě neslyšela od své důvěryhodné kolegyně (blízké Mariiny přítelkyně), nevěřila bych, že žena dokáže být tak strašně hloupá, že udělá něco tak stupidního. Ale myslím, že i na tento příběh se dá aplikovat české přísloví: „Každý je svého štěstí strůjcem".


Jana
Reklama