Mám doma v šuplíku nekonečné množství igelitových tašek. Pokaždé, když jdu nakoupit, říkám si, že si musím jednu určitě vzít, abych si ji ZASE nemusela kupovat. Prozatím na to nezapomenu v 10 % případů.
Pevně věřím, že mi následující čísla zlepší paměť, až půjdu příště opatřit rodině poživatiny...

Podle zjištění vědců totiž plasty dusíme planetu a trávíme živočichy na ní. Například v Anglii je ročně použito až 17 bilionů igelitek, a jinde to nebude o moc méně. To představuje cca 150 tašek za rok, na každého člověka na zeměkouli. Brzy si patrně potáhneme planetu igelitem, protože životnost takové igelitky je zhruba 300 let!

Ve Francii nedávno vylovili velrybu, která měla chuděra v žaludku 800 kusů igelitových tašek a sáčků. Je to proto, že jak tyhle obaly plavou na hladině moře, velryby je mají za medúzy, a ty jsou pro tyto krásné kytovce pochoutkou. Veliké množství jich následkem takového fatálního omylu potom uhyne. A nejsou to jenom velryby.
Igelity omylem jedí a pak hynou také velké vodní želvy, a těch je rovněž málo.

Vědci nedávno přišli s objevem, jak to alespoň trochu napravit:
Přišli s nápadem vyrábět některé obalové materiály a tašky ze slepičích skořápek a peří. Je to projekt teprve v plenkách, ale pokud to vyjde, blýská se mořským živočichům a Zemi na lepší časy.

Klidně si nastrkám nákup do tašky, kterou pak může kdekdo omylem bez úhony sezobnout.

Reklama