Vyznačuje se nedostatkem potravin, nezávadné pitné vody, ošacení, nepřístupností zdravotní péče, vzdělání, špatnou bytovou situací. Jejím důsledkem bývá chronický hlad, podvýživa, nedostatečná imunita, nevzdělanost, náchylnost k nemocem a smrt.  Chudoba je stav, kdy jsou životní podmínky člověka v rozporu se základními právy.

Dnešní den, 17. října, si připomínáme jako Mezinárodní den za odstranění chudoby. V Česku je chudobou ohroženo přes 1,5 milionu obyvatel. Dle průzkumu Českého statistického úřadu více než 140 tis. z nich nemá ani dostateční příjem, ani materiální vybavení, a ani práci.

košíkChudobu je možné rozdělit do dvou skupin - na absolutní a relativní, dále pak na objektivní (kterou určuje stát) a subjektivní, která může být s tou objektivní v rozporu. Ten nejmarkantnější rozdíl je možné spatřit v přeplněných nákupních košících, kde ti, kteří se do nich zapírají, budou přesto tvrdit, že jsou chudí.

Je otázkou, zda častá snaha chudobu měřit či určovat, má nějaký význam. Jinak ji vidí senior, maminka samoživitelka nebo třeba Mirjam, která je v invalidním důchodu: „Chudoba je pro mě stav, kdy se člověk nesmíří s tím, že nemá na vše, nač si pomyslí. Jsou lidé, kteří musí myslet sice na každou korunu při nákupu, ale nemají nároky a hodnotový systém je u nich jinde. Takoví lidé chudí nejsou. Zato člověk s vyšším příjmem třeba si může připadat chudý, když nemá na poslední model mobilu či na upgrade posledního Windowsu.“

Zeptala jsem se svých známých, kde je podle nich ta pomyslná hranice mezi chudobou a důstojným životem.

Kamila: „Chudoba je opravdu stav mysli. Je to subjektivní pocit. Mám známého, který má poměrně slušnou finanční rezervu (několik set tisíc) a neustále ji přikrmuje, pak má ještě jednu finanční rezervu doma, co kdyby přišel nečekaný výdaj. Dále musí mít v peněžence denně min. nějakou svou stanovenou částku, co kdyby náhodou... A tenhle člověk byl schopný mnohokrát říct, že je chudý, a neustále nadává na boháče.

Pak mám kamarádku, která žije sama s dospívajícími dětmi. S placením všeho potřebného je neustále na pomyslné hraně a opravdu vím, že to nemá lehké, ale nikdy jsem ji neslyšela říct, že je chudá. Slyšela jsem ji naopak říkat, že ještě není tak bohatá, jako někteří, ale hlavně to neříká trpce. Je to člověk pokorný a vděčný a věřím, že jednou materiálně bohatá bude. Protože duševně je bohatá velmi.“

Karolína: „Když se řekne chudoba, napadne mě hlad. Jistě u nás není tolik lidí, kteří trpí hladem, jako v jiných zemích, ale jsou. Ne všichni mají narvané košíky. Tady všichni tak krásně filosofují, že zřejmě nikdy hlad nezažili... Prostě je to jasné - mít co jíst a mít kde bydlet. A že není život ohrožující? Myslíte si, že nikdo nespáchal sebevraždu, když se musel vystěhovat z bytu?“

Jaroslav: „Já rozlišuji mezi chudobou hmotnou a duchovní, a ta druhá mi připadá ne horší, ale nebezpečnější.“

Markéta: „Za mě: Nemít na auto nebo na dovolenou není chudoba. Nemít na jídlo nebo na jogurty pro děti, ale mít na cigára není chudoba. Nemít na novej dotykáč není chudoba. Nadělat si dluhy za kravinky a pak nemít na nájem kvůli splátkám není chudoba.
Chudoba je, když člověk pracuje od nevidim do nevidim (nebo nemůže o práci zavadit i přesto, že se snaží), a přesto škudlí na nájem a počítá, jestli dětem koupí jablko dneska nebo až v pondělí, a když se mu rozbijou zimní boty v lednu, odchodí zbytek zimy v žabkách, protože nemá ani na boty ze sekáče. Víceméně si myslím, že jsme si zvykli považovat nadstandard za standard. Ve všem.“

To ostatně i vyplývá z průzkumů provedených v západní Evropě - chudoba v dospělosti má často své kořeny v dětství a rodině. Rodiče často neinvestují prostředky do vzdělání dětí, a ty se pak v životě tím hůře uplatňují. Raději na dítě inkasují sociální dávky. Sociologové z britské nadace Joseph Rowntree Foundation mají na „evropskou chudobu“ svou radu: Nezvyšujte sociální dávky. Poskytněte spíš odrazový můstek do normálního života!

A znamená-li normální život zákonitě i napěchovaný nákupní košík? To už si každý musí určit sám, podle svých vlastních kritérií. Třeba Pavlína to vidí následovně: „Nepamatuji si, že bych v Čechách potkala mnoho opravdu chudých lidí jako jinde ve světě. Dle statistik i ten nejchudší český důchodce má vyšší příjmy než 90 až 95 procent světové populace. Problém je v něčem jiném, my se stále srovnáváme s těmi, co jsou na tom oproti nám lépe, místo toho, abychom se podívali na těch 95 procent, co jsou na tom hůř. Chybí nám pokora a vděk za to, co máme.“

Bohatý jsem tehdy, když si nepřipouštím, že jsem chudý. (z internetové diskuze)

17. říjen si připomínáme jako Mezinárodní den za odstranění chudoby. Tento významný den byl vzhledem ke stále se prohlubujícím problémům vyhlášen rezolucí Valného shromáždění OSN 22. prosince 1992. Důvod, proč byl vybrán právě tento den, je následující: dne 17. října 1987 se sto tisíc obhájců lidských práv sešlo na náměstí svobody a lidských práv na Trocadéru v Paříži - tedy na místě, kde byla v roce 1948 podepsána Všeobecná deklarace lidských práv, aby vzdali čest obětem hladu, ignorace a násilí. Zde také potvrdili své přesvědčení, že lidská chudoba není nevyhnutelná.

Akce pořádané v tento den v České republice chtějí mimo jiné upozornit na fakt, že chudoba je téma aktuální i pro vyspělé evropské země. Jen v Česku se s ní v současnosti bezprostředně potýká téměř milión obyvatel. Nejhorší situace je však v rozvojových zemích Afriky, jako jsou Kongo, Zimbabwe, Somálsko a další.

Reklama