Čtenářka Prababka je také milovnice hub a často a ráda vzpomíná na svého tatínka, který ji naučil milovat les i houby. Díky Vám Prababko za Váš příspěvek.

 Tak už je tady další téma, na které musím už kvůli tatínkovi reagovat! Omlouvám se, bude-li povídání delší, to ještě netuším.

Tatínek bratra  mě naučil milovat les i sbírání hub, správněji hledání, sbírání jsem zažila až později, kdy jsme s mužem na travnaté loučce vyrostlé u smetiště v jedné nejmenované chatové oblasti našli 76 / žádná houbařská latina / zdravých křemenáčů různých velikostí.

Tatínek nás naučil na jaře  sbírat smrže, májovky-čirůvky, ty se občas ještě objeví i na sídlišti a v parku, ukázal nám lípy u potoka, pod nimiž bývaly tzv. modráky, výborné   hřibovité houby / kováře/ na smetanové omáčky.

Samozřejmě jsme prošli nácvikem v hledání pravých hřibů borováků, vyhledávali kopečky jehličí  a většinou pod nimi nacházeli voňavé plodnice.Dokonce si pamatuji i hřiby s nachovými hlavami, ty jsou přísně chráněny, pokud vůbec někde ještě rostou.

K tomu se přidávalo pátrání po žlutých liškách v borůvčí, taky křemenáčů pod břízami, kozáků tamtéž.My s bratrem i nyní s manželem a dětmi můžeme i suchohřiby. Tatínek nám je nedovoloval sbírat, bílé hřiby tehdy převažovaly. Dá se říci, že jimi trochu pohrdal, protože jim říkal podle souseda naopak na ně specializovaného „ šimčíkovci „.

No a maminka musela moc prosit, aby nám dovolili donést aspoň na omáčku či smaženici pár klouzků, ty taky nesbíral.

Vybavují se mně taky různé houbové příběhy, o jeden se podělím Tatínek kdysi rozprávěl se známým pod listnatým lesíkem nad potokem, kam jsme spolu chodívali na kozáky a měli své místečko, podle tvaru příkopy jsme mu říkali podkůvka.To mně bylo asi pět, bylo horko,tak jsem měla jen sandálky a zástěrku s laclíkem a velkou kapsou, co tehdy holčičky v létě nosily.Nudila jsem se, tak jsem na chvilku odběhla a vrátila se s kapsou plnou hub.To pan Stromšík zvaný Prápora / voják z povolání / s tatínkem jenom hleděli!

A nezapomenu na tatínkovu trpělivost, když úlovky pečlivě zpracoval, nakrájel na plátky a navlékal na bílé nitě, na nichž je zavěšené sušil jako velké prádlo. Když byly zcela suché, někdy část semlel na masovém mlýnku. Uchovávané v zabroušené lékárenské skleničce krásně voněly,

dlouho vydržely a nemohly být napadeny nějakými příživníky. Ty nesemleté se ukládaly do plátěných sáčků, ale musely se kontrolovat.

Do lesa chodíme rádi dodnes, ale bez tatínka to není ono. 

Těšte se na přelom srpna a září, tatínek tvrdil, že houby zase porostou, až půjdou děti do školy.

Bohatý úlovek přeje všem prababka.


Houby a já!

  • Napište , co pro vás houby znamenají.
  • Co máte kolem hub rády. Popřípadě nerady.
  • Kam a s kým je chodíte sbírat, nebo co vás při jejich sběru, přípravě, čí konzumaci potkalo zajímavého.
  •  Můžete to podpořite i aktuální fotodokumentací, videodokumentací i zvukově.
  • Cokoliv se týká hub, posílejte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Dnes na konci editace, tedy kolem 16. hodiny, jednu z vás co mi napíše, odměním něčím, bez čeho se pořádný přítel hub neobejde. Kapesním atlasem hub a nožíkem se štětečkem na čištění hub. Tak se těšte a pište.

houby do kapsy

Reklama