Čtenářka Iva K. trpí závratěmi. její muž miluje výhledy z výšky. Jaké jsou její tužby a jak se vypořádává s mužovými se dočtete níže. Díky Ivo K. za příspěvek. Ale nezlobte se, jsme na straně Vašeho muže. Zezdola je to o hodně méně zajímavé než z vrchu…

Krásný den milé Ž-ínky.

Moje oblíbené výlety jsou po hradech a zámcích. Po jejich krásných zahradách a romanticky zařízených  interiérech. Miluji vodu i skály (ne moc vysoké) a procházky v přírodě. Třeba v lese, nebo kolem vody. Možností by bylo spousta, kdyby mého muže zase nelákaly výlety po věžích a rozhlednách. Vše co zavání výškou ho fascinuje. Vyrazí na každý kopec a kouká do údolí. Horší varianta je snad kochání se na kraji hluboké průrvy nebo propasti. Jednou jsme se jeli podívat na Macochu přes půl republiky a pak nedokázal pochopit, proč nechci jít na vyhlídku a podívat se na její dno. Stála jsem tak deset metrů od kraje, neviděla jsem nic než pár lišejníků na skále před sebou a stejně jsem měla pocit, že se zřítím. Okamžitě mě jímá panika, stoupne mi tepová frekvence a naskakuje studený pot na čele, jakmile se mám podívat do otevřeného prostoru pod sebou.

V  dětství jsem absolvovala pár výstupů na rozhlednu. Pokaždé to ale dopadlo podobně. Výstup nahoru po schodech ještě šel, horší bylo vylézt na ochoz a přiblížit se k zábradlí. Stála jsem v bezpečné vzdálenosti, nejlépe opřená o středovou zeď a moc jsem se nerozhlížela. Trpím silnou závratí, a nechtěla jsem se jim tam složit. Takže jsem se snažila jen zhluboka dýchat  a moc se nehýbat. Nohy mám okamžitě dřevěné, v obličeji červenám, jako by mě někdo škrtil a v hlavě mám utkvělou představu, že nastane zemětřesení a my spadnem. O to příjemnější pocity zažívám, když po hodině slezu na pevnou zem a spadne ze mě ten těžký kámen. Přežily jsme a konečně stojíme na pevné zemi. Jako dítě jsem asi trpěla mnohem víc, dnes jsem už odolnější a ten strach dokážu potlačit. Nikdy to ale nezmizí. Tím jsem si jistá.

Proč ale někdo vymyslel  rozhledny?  Na kopci je stejně krásný výhled po barevných polích, střechách domů a krásných kontrastech slunce a stínu, podle toho kde jsou mraky. Na to přece nemusím lozit na rozhledny. A nebo je nádhera si v létě sednout do lodi, Plout klidnou vodou po Slezské Hartě a občas si vedle lodi zaplavat a zase se na sluníčku na lodi nechat unášet a lehce se pohupovat na vlnkách. A tu náhle moje drahá polovička protne ten božský klid otázkou. Podívej, na té vysoké skále by byl krásný výhled na vodu. No nezabily byste ho?

Krásný den s výškami i bez

přeje Iva K.
Text nebyl redakčně upraven


Téma dne:  „Bojíte se výšek?“ se chýlí ke konci.

Máte poslední šanci poslat  příběh, úvahu, zážitek, fotky nebo videa na známý redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás dnes v 16.00 odměním. Dárek vyberu podle toho, zda máte výšky ráda, nebo nerada…

Reklama