Reklama


Dívčí romány citově formovaly nejednoho teenagera. Navzdory pojmenování žánru byly unisex, četly je nejen holky, tajil se při nich dech také spoustě kluků. Nakonec muži je i psali. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl jejich nekorunovaným králem Stanislav Rudolf se svým Metráčkem, Milionovou holkou, Něžně háčkovaným časem, Kopretinami pro zámeckou paní, Pusinkami…

Ještě například před jedenácti lety vydal Zatmění srdce. Opět byla hlavní hrdinka studentka, tentokrát gymnazistka, která neváhá pro lásku opustit školu, vzdát se svých přátel a pokořit svou vlastní hrdost.

Generace dnešních třicátníků či čtyřicátníků jen stěží nevzpomene na Helenu Šmahelovou a například její Velké trápení.

Také ona byla angažovanou autorkou v pohledu na morálku, hodnoty přátelství a kamarádství a později i hodnoty vztahů partnerských a rodinných.

Devadesátá léta jako by tento žánr utlumila. V posledních letech jsou dívčích románů zas plné regály knihkupectví.

Názory na něj se pochopitelně rozcházejí.  „Když si děvče přečte dívčí román, tak čeká, že se hned objeví hrdina na bílém koni nebo v bílém mercedesu. I dívčí literatura přenáší do snění, ale vlastně páchá mnohem víc škody než fantasy,“ říká k němu sci-fi autor Ondřej Neff.

Trochu odlišněji se k tomu staví psycholožka Radka Vaňková. „Každý potřebuje snít. A tato etapa vývoje osobnosti nesmí být výjimkou,“ kontruje Neffovi, ale zároveň ho trochu doplňuje. „Sama jsem četla Stanislava Rudolfa nebo třeba Františka Kožíka. A ti vtiskli svým hrdinkám vývoj, díky nim dívky nacházely jisté vyrovnávání se sama se sebou, objevovaly pozitivní hodnoty. Pokud ale současní autoři vybočují a podporují soudobý konzumerismus, orientují se spíš na materiální hodnoty, pak to zřejmě v pořádku není. Takoví snad ale nejsou, nebo je jich málo,“ dodala Vaňková.

O jaké současné autory můžete zakopnout v knihkupectvích?

Petra Brownová (Borůvkové léto)

Kristýna Pivodová (Sama doma, Strach z lásky…)

Lenka Lanczová (Náhradní princ)

Ivona Březinová (Věra, Nika a sedm babiček)

Jana Smetanová (Tchyně)


Vycházející autorská hvězda

To jméno si zapamatujtme. Uslyšíme o něm určitě ještě hodně. Kristýna Pivodová. Mladá autorka, mimochodem dcera známého autora detektivek, patří mezi nesporné talenty. Jejím dílkům neschází znaky starých dobrých autorů, navíc se nenásilnou formou vypořádává i se současnými problémy, například rasovými předsudky.

…V mojí posteli totiž leží papír, který jsem tam rozhodně nedala já. Obezřetně se rozhlédnu. Možná není úplně nejlepší nápad nechávat přes den větrat, když vedle mne bydlí ten spiderman.

Na čtvrtce velikosti A4 je tužkou kreslený obrázek. Dívka je klasická fantasy bojovnice s mečem v levé ruce. Hustá hříva vlasů se jí vlní okolo obličeje a halí jí ramena. S překvapením rozeznám v její tváři svoje rysy. Mám to být asi já, i když s velikostí prsou se tedy vážně netrefil. Mít na hrudi takovéhle balóny, tak budu potřebovat podprsenku s velikostí košíčků DD...

Úryvek z románu Vlčí princezna od Kristýny Pivodové (na snímku vpravo).

Více z díla autorky i o ní samotné na stránkách Týnin svět.

Četla jste dívčí romány? Chtěla jste být stejná jako hrdinka? Znáte současné autory?