Reklama

Že zubaři nejsou a nebudou, vykřikuje můj přítel, který se tímto úctyhodným a veskrze bohulibým zaměstnáním (hříšníci přece musí trpět) živí celý svůj život. Působí jako zubař v jednom menším moravském městě a skutečně patří k tamní honoraci. Zubaře totiž potřebuje každý. Navíc je-li zubař dobrý, jako můj přítel, má cenu zlata.

Právě od něj jsem se dozvěděl již před léty, kdy byl stomatologický problém v plenkách a příliš se o něm nemluvilo, že bude zle. V té době jsem jej příliš neposlouchal, protože moje zuby byly v pořádku, jako ostatně většina chrupů lidí mého věku, a tak jsem si z ustaraných tváří svých starších kamarádů příliš těžkou hlavu nedělal.

Tehdy jsem ještě chodil ke svému „dobrému“ zubaři z dětství, který působí v jiném menším moravském městě. Bohužel tento doktor jaksi opomenul udělat rentgen mého bolavého zubu, o kterém prohlásil, že je v pořádku a má pouze poškozenou sklovinu, a tak jsem nastoupil na cestu zhruba tříletého utrpení. Během něj zub kvůli špatnému zásahu nejen odumřel, ale ohrozil mi i vedlejší zub, a vůbec způsobil takových peripetií (třeba hrůzu z předraženého zákroku v USA, kdy začalo být opravdu zle), že začne bolet, jen si na všechny ty přestálé hrůzy vzpomenu.

Pochopil jsem, že můj zubař má už sice ledasco za sebou, ale možná právě proto není zdaleka to nejlepší pro moje kly, které mám bohužel dosmrtně. Toto zjištění na optimismu rozhodně nepřidá, zvláště když víte, že vám z patra ční mrtvola, která drží pouze díky sochařskému umění stomatologa.

Než jsem ale dospěl do okamžiku, který skýtá v zrcadle se zakloněnou hlavou pohled na monument zubařského umění, vytrpěl jsem si ještě svoje. Zjistil jsem, že najít v Praze zubaře je věc rovnající se vykouzlení vína z vody – tedy v jistých pramenech se říká, že to jde, ale nikdo to neviděl na vlastní oči.

V tu dobu už můj zub dělal věci, které nepřeji ani těm čtenářům, kteří nemají rádi ani moje články, ani mě. Pomoc jsem hledal akutně, dokonce jsem získal i doporučení na skvělou manželskou dvojici zubařů, která působí tam a tam, a že jsou to prý zlatí lidé... Jenž bez registrace k zubaři nelez. Já v tu chvíli už ale lezl bolestí po zdech, tak mi nic jiného nezbývalo.

Když na mě konečně přišla řada, já slezl ze zdi a odešel posadit se na křeslo, zkonstatoval zubař se zlatým srdcem, že tohle není jen tak a že by to bylo na dlouho a že mám vydržet a jít ke svému zubaři. To bylo ale přesně to, co jsem už nechtěl. Sám mě nevzal, měl plno. Prý si mám koupit prášky proti bolesti a vyhledat odbornou pomoc, když to nepomůže. Přiznám se, že mi bylo do breku.

Nakonec jsem pak zubařku sehnal, navíc to byla kamarádka kamarádky, brečel jsem málem znovu - štěstím. Spokojeně jsem si u ní lebedil dva roky, jenže pak přišla další rána – klinika, která byla opravdu na úrovni a na chodbách jsem se potkával se Zagorkou a Goťákem, odmítla podepsat smlouvu s pojišťovnou a přestala dělat jinou než nadstandardní péči. Pokud by někdo nevěděl, co to znamená, tak asi tolik, že prohlídka, na které se nestane víc, než že vám proklepou zuby a řeknou: V pořádku, vás bude stát 500 Kč. O dalších zákrocích nemluvím.

Na poslední návštěvě mi řekla, že neví, jak to, ale že mám v ústech čtyři kazy. Každý by mě u ní stál dva a půl tisíce, nepočítáno s tím, co by bylo okolo. Je to už víc než půl roku, co marně hledám zubaře, který by měl volno a udělal mi s ústy něco, co by bylo finančně trochu přijatelnější. Bohužel pravdu má můj přítel, který už léta věští, že zubaři nejsou a bude ještě hůř. O dobrých zubařích ani nemluvě. Inu, Cimrman měl zase pravdu, když říkal: Zuby - pohroma huby!

soutěž Radox