Je vám zima? Už vás nebaví shon velkoměsta? Chtělo by to pohodu a klid? Vypravte se do kina. Ve čtvrtek 5. ledna má premiéru nový český film "Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí". Díky režisérům Pavlovi Göblovi a Romanovi Švejdovi se ocitnete na obyčejném středně velkém nádraží. Je léto a vy s nádražáky prožijete celé dva týdny.

 

Scénář byl napsán podle úspěšné divadelní hry "Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou" společně s jejím autorem René Levínským, který ji původně napsal pod pseudonymem Samuel Königgratz pro jeho domovský a velmi populární soubor "Nejhodnější medvídci" z Hradce Králové. Natáčení filmu proběhlo v Žatci a trvalo necelé tři měsíce. 

 

Je ráno. Ve vlaku se jako obvykle potkávají přednosta stanice Antonín Jánský a výpravčí Petr Dvořák. Probírají novinky a trochu unuděně a ospale si prohlížejí krajinu již stokrát viděnou. Začíná nový pracovní den. Zdálo by se, že celkem poklidný život nádražáků ohrožuje kontrolor dopravy Evžen Deka. Ale opak je pravdou. On svoji práci bere vážně, ale oni mají jeho návštěvy pojištěné. Raději mluví o tom, co se kolem nich děje, o fotbale a mezilidských vztazích.

 

Chcete-li film, ve kterém nejde o bláznivé honičky a snahy o co nejlepší vizáž, zajděte si na tento snímek. Uvidíte české herce, kteří sice hrají svoji roli, ale vám v určitých chvílích připadá, že sledujete život opravdových nádražáků. Možná to bylo způsobeno i tím, že do rolí byli obsazeni nepříliš filmově známí Igor Chmela, Roman Polák či neherci Jiří Vymětal a Slovák Jozef Polievka. Jediným známým hercem, který se ve filmu objevil, byl Jaroslav Dušek. Ten má však herecký dar působit zcela obyčejně, a proto se s rolí přednosty stanice Antonína Jánského výborně ztotožnil.

 

Po skončení filmu jsem přemýšlela o tom, zda snímek „Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí“ má možnost zcela pochopit i někdo jiný než Čech. Na první pohled klidný život českých nádražáků, jejich milostné vztahy zcela nepodobné těm sladkým americkým, téma rozhovorů a důvod ze začátku předstírané smrti, která nakonec skončí smrtí skutečnou – to všechno je realistické, ale tak obyčejně a česky.     

Reklama