Reklama


Dnes žiji se sousedy relativně v pohodě, ale když jsem před třemi lety pracovala ve fakultní nemocnici a bydlela na "svobodárně", měla jsem jednu opravdu šťavnatou sousedku.

Bydlela ve vedlejším pokoji, společně jsme sdílely koupelnu, WC a malou předsíňku. Byla to mladá a velmi hezká dívka, taková půvabná, útlá tmavovláska, bylo jí něco málo přes dvacet a na první pohled byste řekli, že to musí být velmi čistotné děvče. Chodila vždy dokonale upravená a sladěná, jemně navoněná, učesaná a nalíčená jako z nějakého katalogu - zkrátka radost pohledět. O to víc mě překvapilo, jakým způsobem používala naše společné sociální zařízení.

Když se vykoupala, zůstala po ní vždy vana plná vlasů a chloupků, mokrá podlaha, na umyvadle byly zbytky zubní pasty a kartáč plný vyčesaných vlasů, po koupelně se neustále válely prázdné či poloprázdné obaly od různých kosmetických výrobků, použité vatové tamponky a ušmudlané kosmetické kapesníčky.

Nepůsobila však jen v koupelně. Jednou jsem ráno, vracejíc se z noční služby, v předsíňce šlápla do něčeho velmi lepkavého a po rozsvícení jsem zjistila, že se "někomu" na zem vylil pomerančový džus, docela slušná louže. Po dvanáctihodinové směně jsem byla utahaná jako kotě, takže mě ani nenapadlo vytírat podlahu, šla jsem si lehnout s tím, že to snad do odpoledne zmizí. Nezmizelo. Schválně jsem tedy čekala, jak dlouho ta lepkavá louže v předsíni zůstane. Zmizela třetí den :-).

Předsíňka byla vůbec taková chudinka místnost. Na botníku slečna shromažďovala špinavé nádobí, a když už ho nebylo kam dávat, narovnala ho do vany a zpracovala. Ke dveřím si pak pravidelně připravovala igelitku s odpadky, které však nevynášela až tak pravidelně, takže to tam občas dost divně vonělo. Fujtajbl.

Aby toho nebylo málo, slečna si k sobě načerno nastěhovala chalana (bola to slovenská sestrička). Choval se sice velmi slušně (možná měl strach, abych ho nenapráskala), ale bohužel nebyl o nic čistotnější. A občas se se svou priatelkou dost hlučně hádal (lahůdka, když chcete spát po noční, a místo toho musíte poslouchat jekot a třískání dveřmi). A po několika měsících jim na to stejně přišli (že tam bydlí načerno).

Nicméně největší šok jsem zažila poté, co jsem na stěně našeho umakartového záchodku našla nalepenou vložku. Použitou. Naprosto jsem nechápala, jak se tam mohla ocitnout (napadlo by vás, dámy, lepit použitou vložku na zeď?!) a opět jsem se rozhodla zvědavě vyčkávat, jak dlouho tam ta ozdoba asi bude viset. Zmizela druhý den.

Od té doby jsem se nedivila už ničemu. Ani zbytkům pasty v umyvadle, ani chlupům ve vaně, ani počuranému prkýnku... Po roce tohoto soužití jsem se naštěstí stěhovala :-) A od té doby se na navoněné a načesané slečny dívám trochu nedůvěřivě.
 
V.

Většina z nás má nejspíš zkušenosti s bydlením s někým cizím. Nejhorší je, pokud se dotyčný nebo dotyčná nedokáže přizpůsobit a základní hygienické návyky jsou jemu/jí cizí.

Dneska se bavíme na téma Sousedské vztahy. Zatím to vypadá, že s nimi máte spíše špatné zkušenosti. Nenašel by se nějaký veselý zážitek ve spojení se sousedy nebo důvod, proč byste ani za nic nechtěla bydlet na samotě u lesa? Napište a my ty nejzajímavější odměníme dárečkem.

redakce@zena-in.cz