Kramářova vila. Bezesporu zajímavá stavba, která slouží jako rezidence českých premiérů. Hlavní slovo při jejím budování měla ruská manželka prvního československého předsedy vlády Naděžda Nikolajevna Kramářová.

Kdy a kde se ti dva potkali? Stalo se tak během Kramářovy několikaměsíční studijní cesty po Rusku v dubnu 1890. Mladý začínající rakousko-uherský politik byl často zván do moskevských salonů a v jednom z nich potkal svou osudovou lásku. Lásku na první pohled. Jemu bylo 29 a byl svobodný, ona měla skoro o dva roky méně, byla vdaná a měla čtyři děti. Setkání bylo začátkem velkého, vášnivého a zpočátku přísně tajného vztahu. Změnilo nejen životy těch dvou, ale také Naděždiny dosavadní rodiny.N. Kramářová

Naděžda pocházela z podnikatelské rodiny a podle dobových obrázků to byla opravdu krásná žena. Neměla žádné sourozence, byla tedy bohatou dědičkou. Jako mladinká byla provdána za Alexeje Abrikosova. Byl jen o šest let starší, pohledný, kultivovaný, vzdělaný. I on byl bohatý. Brzy se dostal do čela rodinného impéria na výrobu cukrovinek. Další kapitál rodině plynul z provozování prvních ruských konzerváren ovoce a zeleniny. Obě rodiny patřily mezi skutečnou ruskou smetánku a obě vydávaly nemalé prostředky na charitativní činnost.

Manželství bylo považováno za velmi šťastné a snad takové i bylo. Alexej nesmírně miloval svou ženu i děti. Tedy šťastné do momentu, než do moskevského salonu Abrikosových vstoupil onen vysoký mladý muž. Karel Kramář. Pohledný, charismatický, vzdělaný. Studoval na pěti univerzitách. Plynně hovořil francouzsky, rusky, německy a anglicky. Dokázal udělat ten nejlepší dojem, zejména na dámy. Jiskra přeskočila okamžitě. Zdálo se však, že zamilovaní nemají šanci na společnou budoucnost. A trvalo dlouhých deset let, než si ji vybojovali…

Zpočátku neměl nikdo o jejich citech ani tušení. Dokonce ani Naděždin manžel, když všichni tři společně cestovali či když je Kramář navštěvoval v jejich sídle na Krymu. Konverzace byla zpočátku ve francouzštině, stejně jako čilá pozdější korespondence. Na společnou budoucnost ale mysleli! Naděžda se začala intenzivně učit česky, sama pak psala dopisy rusky, zatímco Karel Kramář jí odpovídal česky. Při jedné z cest ji dokonce začal učit říkat „ř“.

Pak začala mít Naděžda Abrikosová zdravotní problémy a Karel Kramář, který měl konexe ve Vídni, ji i jejího manžela přemluvil, aby nešla na operaci v Moskvě, ale k jeho známému lékaři na věhlasnou vídeňskou kliniku. To bylo v únoru 1891. Po operaci ještě Naděžda odjela i s manželem zotavit se do jižní Evropy, ale tam mu sdělila, že miluje Kramáře, který se k nim mezitím připojil, a že se s manželem do Ruska nevrátí.

Naděžda se usadila ve Vídni, ale nebylo to společné bydlení. Karel Kramář si dlouhodobě plánoval politickou kariéru, ale teprve v prosinci 1890 dosáhl povinné hranice třiceti let ke zvolení poslancem do rakousko-uherského parlamentu. Na začátku března 1891 pak jako nejmladší poslanec skutečně zvolen byl. Láska mu však snadno mohla slibnou kariéru překazit. Naděžda byla přece vdaná a ještě k tomu cizinka! To bylo pro začínajícího poslance společensky nepřijatelné! Scházeli se tedy tajně v Kramářově bytě, ale jinak žila se svou společnicí v hotelu.

Bylo to pro ni docela ponižující, neboť byla zvyklá na svůj moskevský salon, kde se scházeli intelektuálové a umělci a kde hrála prim. I Karel Kramář to nesl velice těžce a dlouho to tajil i před svými stranickými kolegy či přáteli. Ke vztahu se negativně stavěli i rodiče Karla Kramáře, zejména jeho matka. Pro svého jediného syna – další čtyři Karlovi sourozenci zemřeli v dětském věku, takže byl v podstatě také jedináček - si představovala někoho úplně jiného a dávala to Naděždě neomaleně najevo.

Teprve v roce 1900, po deseti letech – a to Karel Kramář nasadil všechny diplomatické páky a asi i finanční prostředky – se tedy složitě podařilo rozvod prosadit. Vztah okamžitě legalizovali svatbou. Karel Kramář doufal, že bude mít s Naděždou syna – slovanské dítě. Snažili se marně.

Náhrdelník

Tento náhrdelník Naděždy Kramářové jsme loni viděli na výstavě Monarchie. Hodnota šperku je vyčíslena na 10 milionů Kč. Inspirací pro hvězdu náhrdelníku se údajně stal šperk rakouské císařovny Alžběty nebo diadém britské královny Viktorie

Paní Kramářová si jako náhradu našla zajímavou zálibu – budování honosných vil. Tu první si postavili brzy po svatbě v Barbo na Krymu. Projektoval ji Kramářův přítel, český architekt Jan Kotěra. Měla soukromou pláž, bazén, tenisový kurt … Byla vybavena veškerým tehdejším komfortem, měla třináct místností a k tomu sedm pokojů pro služebnictvo. Stavbu financovala paní Naděžda a také do všeho mluvila. Kramářovi tam byli opravdu šťastní, navštěvovaly je nejen Naděždiny děti z prvního manželství, ale též přátelé z Čech, intelektuálové a umělci. O tento – jak později říkali „ztracený ráj“ – je připravili bolševici. Vila pak v době SSSR sloužila k rekreaci soudruhů.

Nejznámější vilu si manželé Kramářovi postavili v Praze – onu slavnou Kramářovu vilu. Jen za pozemek dal Karel Kramář balík peněz. Ostatně stejně jako manželka ani on nebyl žádný chudák. Jako jeden z mála politiků nebyl závislý na poslaneckém platu, jeho továrny opravdu prosperovaly.

Kramářova vila

Kramářova vila

Vilu však opět financovala paní Kramářová. Jednání s architektem Kotěrou, na kterého se opět obrátili, byla neúspěšná. Není divu! Vyhovět totiž paní Naděždě nebylo vůbec snadné a Kotěrovi jednání s „milostivou“ na Krymu úplně stačilo… Nakonec si Kramářovi zvolili vídeňského architekta Friedricha Ohmana. To se stalo okamžitě terčem kritiky.

Kramář – národovec a nezvolí si českého architekta! Ohman ale nebyl žádný nýmand! Přesně před sto lety v roce 1914 dokončil třeba přestavbu hlavního lázeňského domu v Meranu, jednu z nejkrásnějších secesních staveb alpské oblasti. Navrhl také novostavbu vídeňského Hofburgu nebo Zámeckou kolonádu v Karlových Varech.

A co víc! Ohman byl ochoten naslouchat přání paní domu. Byl diplomat, i když i on si nejspíš užil své. Plán domu prý dokonce nakreslila paní Kramářová a architekt musel z něj vycházet! Vila postavená v historizujícím slohu s novobarokními a secesními prvky směla být vzhledem k blízkosti Pražského hradu pouze jednopatrová. Přesto má 56 místností. Na hrubé stavbě, s níž se začalo v roce 1912, tehdy pracovalo padesát až sedmdesát dělníků denně…

Ve vile byly opět nadstandardní novinky – tenisový kurt, skleníky, garáže s vlastním skladištěm benzínu, dům pro zahradníka či šoféra, v domě pak třeba odsavač prachu, žehlírna, kulečník či domácí výtah…

Jenže to už v roce 1914 začala válka. Vila ještě nebyla úplně dokončená, když se do ní manželé 15. května 1915 nastěhovali. Ne nadlouho! Za pár dní byl Karel Kramář zatčen a jako vůdčí postava domácího odboje obviněn z vlastizrady a očekával nejhorší.

.Pohled na Hrad

Pohled z vily na Hrad

Paní Kramářová šílela. Pokoušela se udělat možné i nemožné, jen aby měla svého Kárlička opět doma. Marně. Vyzývala ho, ať podepíše cokoli, co by mu mohlo zachránit život. Jenže Karel Kramář to jako opravdový vlastenec odmítl. V listopadu 1916 měl být popraven. Vše už bylo rozhodnuto a připraveno. Chyběl jen podpis Františka Josefa I. Ten však právě 21. listopadu zemřel a nový císař Karel I. si odmítl na počátku vlády potřísnit ruce krví. Karlu Kramářovi (a s ním třeba i pozdějšímu ministru financí Aloisi Rašínovi) rozsudek zmírnil na 15 let vězení. Ve vězení si pak Kramář pobyl až do poloviny roku 1917, kdy byl jako národní mučedník propuštěn.

Jako vůdce národa byl v roce 1918 zvolen prvním předsedou vlády. Tím se splnil sen nejen jemu, ale především jeho ambiciózní ženě. Netušili ovšem, jak krátký tento sen bude… Karel Kramář byl premiérem jen do prvních voleb v létě 1919. Jeho národní demokracie skončila ve volbách v poli poražených. Byl sice i nadále poslancem, ale na domácí politiku už neměl zásadní vliv.

Ústup ze slávy nesla Kramářova manželka velmi těžce, zatrpkla zejména vůči prezidentu Masarykovi i jeho pozdějšímu nástupci Edvardu Benešovi. Ty vinila z politického pádu svého manžela.

Upnula se k charitativní činnosti. V Kramářově vile byly dveře otevřené především ruským emigrantům. Svým krajanům, kteří prchali před bolševiky, pomáhala opravdu obětavě. O to víc ji bolelo, že její vlastní děti v Rusku živořily. Dostat je do tehdejšího Československa se jí nepodařilo. Už se s nimi nikdy neshledala. Stejně těžce nesla ztrátu vily na Krymu, kde strávili nejkrásnější chvíle…

Karel Kramář byl milující manžel, a tak se rozhodl, že ztracenou vilu na Krymu nahradí své ženě novým letním sídlem ve svém rodišti ve Vysokém nad Jizerou. Při stavbě „chaloupky“ dostala paní Kramářová opět volnou ruku. Vybrala si tentokrát ruského architekta Vladimíra Brandta, který byl ochoten akceptovat její vrtochy. Aby bylo vše opravdu podle jejího přání, najala si ve Vysokém byt a denně stavbu „dozorovala“. V letech 1927–30 tak vznikla rezidence, která se dá architektonicky těžko zařadit. Paní domu byla neustále s něčím nespokojená, a tak se často bouralo a přestavovalo. U příležitosti 30. výročí sňatku Kramářových 30. září 1930 se konala velkolepá inaugurační párty s ohňostrojem. 78 místností – pro dva bezdětné, téměř sedmdesátileté manžele! Osud však manželům přichystal těžkou ránu. Třináct dnů po slavnosti paní Kramářovou postihla mrtvice s trvalými následky, částečně ochrnula.

Tentokrát už stavbu financoval sám Karel Kramář, jeho žena o všechen svůj majetek v Rusku přišla. A pořádně se zadlužil! Byla hospodářská krize a Karel Kramář jen tak tak přežíval díky přátelství s ředitelem Živnobanky Jaroslavem Preissem. Zlobil se na sebe, že ho napadlo něco takového postavit. Kromě nemalých investic ho také překvapilo zjištění, že provoz letního sídla daleko převyšoval jeho finanční možnosti. No ale… co už?

Krásný a láskyplný vztah bezdětných manželů Kramářových skončil smrtí paní Naděždy v prosinci 1936. Její manžel ji následoval o půl roku později.

Kramářova vila bývá občas otevřena veřejnosti. V nejbližší době to bude 28. října. Nebo se vám ji podařilo už navštívit?

V seriálu o zajímavých ženách jste si mohli přečíst:

Reklama