Když jsem jeden čas chodila s dcerou na pískoviště, setkala jsem se tam i se skupinkou místních žen. Jejich oblíbenou „zábavou“ bylo nadávání na své muže. Nadávaly hlasitě, a co víc - nadávaly před svými dětmi! Posteskla si čtenářka s nickem eli. emanuela

Dobrý den, když jsem si přečetla dnešní téma, napadlo mne, zda vůbec někdo napíše. Ve svém okolí i v internetových diskuzích se to totiž doslova hemží nadávkami na manžely či partnery. Tolikrát jsem již četla postesknutí ženy, že její chlap není schopen donést ponožky do koše na prádlo, že dal dítě spát bez večeře, protože zapomněl, ... Spousty stížností, jak je ten chlap neschopnej, a co si žena neudělá sama, to nemá.

Dokonce jsem se setkala i s něčím, co považuji za hranicí zdravého rozumu. Když jsem jeden čas chodila s dcerou na pískoviště, setkala jsem se tam i se skupinkou místních žen. Jejich oblíbenou „zábavou“ bylo nadávání na své muže. Nadávaly hlasitě, a co víc - nadávaly před svými dětmi! Před těmi maličkými říkaly, jak je jejich otec neschopnej, pitomej, neváhaly použít i hrubých slov. Takovéto vyjadřování by mne nepřekvapilo u žen, které mají sotva základku, ale u těchto, které se chlubily vysokoškolskými diplomy a tím, že to v práci někam dotáhly?

Nechápu, proč tolik žen má potřebu lkát nad tím, jakého blbečka doma mají. Proč s ním tedy zůstávají? Mají potřebu být svým okolím litovány či vyzdvihovány jakožto vzor svaté trpělivosti?

Ať je to, jak je to, je mi z toho smutno. Jsem asi příliš velký optimista, ale prostě se mi nechce věřit, že by stovky, tisíce žen žily v manželství s někým, kdo je jim jen přívažkem. A také nechápu, proč musí o svém muži roznášet po okolí tolik negativ.

I můj muž má své chyby, také jsme schopni se pohádat a skoro den se na sebe zlobit. Ale i přesto nemám potřebu běžet za nějakou kamarádkou, plakat jí na rameni a říkat „představ si, co ten můj debil zase udělal“. Se svým mužem jsem, protože ho miluji, a nemám potřebu vytahovat špinavé prádlo před ostatními. Když už o něm mluvím, tak jen kladně. Protože jsem si ho vzala kvůli jeho dobrým vlastnostem, ne kvůli tomu, abych ze sebe před svým okolím dělala chudinku.

A abych odpověděla na položené otázky... Na svém muži si cením toho, že se o něj můžu opřít, podpoří mne v těžkých chvílích, na chodu domácnosti se podílíme (žádné trapné „pomáhá mi“, ne, my se podílíme), je naprosto fantastickým tátou našim dětem už od prvních chvil, ... A můžu před ním být svá, nemusím si na nic hrát. Jsme jeden k druhému otevření a upřímní. Prostě je to chlap, který je tu pro nás, pro svou rodinu, která je mu tím nejcennějším. A že má i špatné vlastnosti? Co na tom, vždyť těmi dobrými to zcela překrývá! :)

S přáním pěkného dne

eli.emanuela

Milá eli.emanuelo, víte, že jsem měla stejnou obavu jako vy? Třásla jsem se, že buď nikdo nenapíše, nebo napíše jen pár čtenářek. A jsem mile překvapena, kolik příspěvků na dnešní téma přišlo. Samozřejmě, nikdo není dokonalý, a nikdo nezastírá, že to občas zaskřípe, ale většinou jsou to moc hezká vyznání, která na adresu svých mužů naše čtenářky posílají. A já jsem za to moc ráda.

Posílejte dál, milé ženy-in. Pochvalte dnes svého muže a udělejte to co nejdříve, ať váš příspěvek stačíme vydat.

redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama