Náboženství? Systém pouček, jak lidem znepříjemňovat život, nebo hledání smyslu bytí? Člověk už od pravěku potřeboval v "něco" věřit. To "něco" se postupem času měnilo a nabývalo různých podob.
Právě víra je jednou z potřeb člověka a už nezáleží na tom, jestli je to víra v "sebe", různé formy bohů, nadpřirozeno či ufo. Všechny formy víry pomáhají člověku přežít a uchovat si naději, naději ve spásu, dosáhnutí stavu osvícení, vznik nového světa či odlet na planetu xy, kde začne ten nový úžasný život.

Jednotlivá světová náboženství se mezi sebou značně liší, a přesto mají podobné základy. Všechna náboženství se snaží, aby člověk byl lepší, konal dobré věci, a navíc nějakým způsobem nabízejí štěstí.
Samozřejmě, že nelze říct, všechna nábožensví jsou jedno a nezáleží na tom, v koho či co člověk věří. Pak vzniká paskvil typu New Age.

Základní dělení "velkých" světových náboženství je asi toto.
Náboženství potřebuje nějakého boha či bohy, nebo se bez "božského" prvku obejde úplně. Náboženství bez boha je buddhismus.

Buddhismus jako takový vznikl v 5.-6. století př. n. l. Je založený na učení Gotamy, později získal čestný titul Buddha (Probuzený). S Indickými náboženstvími má buddhismus společnou víru v koloběh životů, cestou z tohoto koloběhu vyrovnání se z otázkou utrpení a zla ve světě.
Buddha předal svým učedníkům čtyři pravdy:
"existuje utrpení", "utrpení má příčinu", "existuje konec utrpení" a "existuje cesta ke konci utrpení".

Proto Buddha nespatřoval jako hlavní náboženské rituály, ani azkezi, naopak se snažil přenést své myšlenky do praktického života. Navíc před svou smrtí sdělil svým žákům, aby jeho slovům nevěřili, nýbrž si je sami zkusili prožít.

Za "předchůdce" buddhismu se považuje hinduismus. Avšak je obtížné označit hinduismus za náboženství, spíše se jedná o souhrn kultury, filosofie, rituálů... , který vznikl díky vpádu Arijců do Indie v 2. tis. př. n. l.

Hinduismusmnoho bohů, s trochou nadsázky lze říct, že každý Ind má svého vlastního boha. V popředí úcty jsou tři bohové, Brahma, Šiva a Višna. Stejně jako buddhismus nemá hinduismus pevnou organizační strukturu, takže hinduista nepodléhá tolik nějakému vedení, které by o něčem předem rozhodlo. Rozhoduje osoba guru (náboženského učitele a myslitele).
Pro hinduistu je velmi důležitá touha zbavit se nevědomosti a vymanit se z koloběhu smrti a znovuzrození. Dále by se hinduista měl snažit o šest cností, zklidnění smyslů a mysli, trpělivost, soucítění, víru v lidskou podobu mistra i jeho duchovní podstatu, duševní soustředění a schopnost zřeknout se cílů a klamů hmotného světa.

Jak buddhismus, tak hinduismus, získávají v západní Evropě stále více příznivců, právě díky své exotice. Jenže obě pocházejí z úplně jiných podmínek, než jaké mají "bohatí zápaďané".
Buddhismus se u nás šíří především díky učení linie Karma Kagju, vedené lamou Ole Nydhalem, jež je původem Dán.
Hinduismus je v ČR předáván pomocí následovníků Sri Chimnoy, Sri Rajneesh a Sri Mataji .

Zbývající "velká" náboženství tvoří pomyslný trojlístek, mají mnoho společného, a přesto se v průběhu dějin nesnášela, i když se silně ovlivňovala.
Nejstarší z nich je judaismus, vznikl ve 2. tisíciletí př. n. l. Základní zkušeností židovského národa bylo vyvedení z egyptského otroctví (exodus) Bohem nazývaným Hospodin nebo také Jahve. Dále židé přijali Zákon, nejvýznamnější částí je desatero, které není ničím jiným než základními pravidly slušného chování. Nejdůležitějším spisem je pro židy bible, respektive její Starý zákon, který mají společný s křesťany. Na bibli navazuje Talmud, sbírka zákonů a náboženských předpisů.

Na judaismus, především na tu jeho část, která velmi silně očekávala Mesiáše (Spasitele), navazuje křesťanství. To spatřuje osobu vykupitele v Ježíši Nazaretském, narozeným kolem roku 7 př. n. l. a ukřižovaným kolem r. 29.-33. n. l.
Křesťané vzdávají stejnou úctu Kristovi, stejně jako Bohu-Otci i Duchu svatému. Vedle Starého zákona uznávají křesťané i Nový zákon, ten hovoří především o Ježíšově životě a životě jeho učedníků.
Křesťanství nabylo mnoha podob, od katolické, přes protestantskou, po charismatickou. Většina církví a náboženských společností, které spadají pod křesťanství, se snaží o vzájemné přiblížení (ekumenu).

Posledním z monoteistických náboženství je Islám. Jeho zakladatelem byl prorok Mohamed, kupec, který se setkával s různými naboženstvími a nakonec si vytvořil vlastní.
V Islámu najdeme prvky úcty k židovským prorokům, Ježíši i jeho matce Marii. Základní knihou je Korán, trošku nezvykle se za pravověrný považuje pouze v arabštině, překlady nejsou přijatelné z pohledu věrouky.
Vznik Islámu se datuje od roku 622, útěku Mohameda z Mekky. Muslimové, stejně jako židé i křesťané uznávají jediného boha jako tvůrce všeho a zároveň spravedlivého soudce. Podle Islámu spravedlivého čeká po smrti radost, zatímco hříšného zatracení.
Zbožní muslimové jsou přesvědčeni, že víra je prázdná, pokud se neprojevuje v lidském chování. Opět se tedy objevuje snaha obecný cíl všech náboženství konat dobro.

Náboženský trh je velmi bohatý, je jen na člověku, co si vybere. Nelze říct, které náboženství je lepší, nebo horší, všechny jsou cestou a jistě i dobrou cestou pro toho, kdo po ní kráčí, a nikdo nemá právo nutit tu svou cestu jako nejlepší.     

   
Reklama