Reklama

Moc krásné verše na dnešní smutné téma nám napsaly rovnou dvě čtenářky. Všem dobře známá básnířka Krokodýlice a čtenářka s nickem LudPa. Oběma děkuji za pěknou zavěrečnou tečku

Dobrý den! Na dnešní téma nic pozitivního napsat neumím. Trápí mě ta situace a mrzí mě, že v tom nedovedu udělat nic, co by pomohlo:

Ve všední den i v neděli
ležím si v noci v posteli
a není mi to divné.

A stejné lidské bytosti
jsou promrzlé až na kosti
a kdekdo na ně plivne.

Někdo tam spadl nevinně:
V nějaké smolné hodině
najednou nebyl na výši.

Pod ním jen propast bezedná.
chuť k odražení ode dna
vzali mu jeho nejbližší.

A když pak ještě ve spánku,
vezme mu někdo občanku.
Co ještě dodat k tomu?

Cože? Vzít si je domů?

Dostatek lásky, jídla a tepla přeje všem krokodýlice

Lidské osudy jsou různé....

S bezdomovci je to těžké,
skoro psát se o tom nechce.
Někdo cizí,
někdo jinou
nemá domov vlastní vinou.
 
Lidské osudy jsou různé
a pak ke vší jejich hrůze
nemají kam hlavu složit,
toho se já nechci dožít.
 
Domov svůj snad chce mít každý,
svoji postel míti navždy,
svoje věci, lásku bližních.
Pak nemělo by je tak trýznit-
zima, hlad a nemoci,
někomu není ale pomoci.
 
Hlad, zima a okolí nezájem!
Nenašel by se aspoň podnájem?
Mít tak práci silný hochu
žíti slušně aspoň trochu.
 
Bohužel i to se stává,
ti, co porušují práva
spí pak v lese, pod mostem
a nevyhnou se starostem.
Možná jejich vůle
a naší tolerance trochu
aby neskončili v lochu?!

LudPa