Bulvár

Na západní frontě klid

 

 

Ťuk, ťuk! „Stojím za váma, jo?!“ rázná dáma v nejlepších letech mi hněte rameno a přitom pravou rukou v upažení mává košíkem vedle sebe. Je to slušný výkon. V košíku je šest mlék, paštiky a másla, vše v obalech jasně hlásajících, že co zákazník ušetří na barvách, vydá za doporučující dopis na gastroskopii. Dělám si legraci. Jasně že si taky kupuju Tesco šunku, protože se mi na ni nechce čekat u pultu. Ale ruku na srdce: u paštiky si raději vybírám tu s mandlí v bříšku ze sádla.

           

Paní teď dělá speciální úskoky. „Jsem tady!“ pouští paní moje rameno a uskakuje do strany. Páska u vedlejší pokladny se zvedá a sličná pokladní už už usedá na své pracoviště! Ale ne! Jen si bere svoje pomeranče a prochází koridorem zpět. Paní s paštikou uskočí rychle zpět a volá: „Jsem tady! Hihihi! Už jsem zase tady!“ Jenže v tu chvíli přichází další prodavačka a směřuje k té nadějné pokladně! Skákací dáma mává na svou kolegyni, která ukazuje, že ví, a vrhá se také k nové pokladně, až jí machršňůra vzlétne z květované blůzky a klepne mobilem procházejícího pána. Paní to ale neví, protože v šoku zjišťuje, že pokladna se neotvírá. Hops!!! Už je zpátky ve své řadě a i moje rameno zase tuší závan zelí a diskuse, že se tady zase hrozně pohoršili. Všichni!

 

Pojďme se teď podívat, co dělají ostatní zákazníci. Nekoukejte teď na ty nudné chudáky, co si přišli jen nakoupit a vystát frontu. Po těch neštěk pes. Nás zajímají ti, kteří nakupování berou doopravdy! Jako životní příležitost! Možnost ukázat, co v nich je!

 

Áaaa! Máme tady toho pána s košíkem plným zelných hlávek. Páni! Má jich snad dvacet. Pěkně si je proklepává, znova kontroluje leták a už míří k pokladnám. A máme štěstí, že je to hned vedle. V našem pruhu je třeba doplnit pásku a odtáhnout paní, která nevydržela psychicky sdělení, že při platbě stravenkami nebude moci použít slevový kupon. To nám dává čas dozvědět se něco o zelí a vyřešit problém chleba u kolen. Je to tak. Jsem ten typ, co mu nevadí, že zrovna nejsou košíky, protože jdu přece jen pro housky. A pak se to rozjede. Housky nejsou? Tak chleba. Půlky nejsou? Tak celej. Dám ho do mrazáku. Syrečky? Mmmm! Tak to plzeň! A okurčičky!! A pak stojím před pokladnou, naslouchám trhání pytlíku s chlebem a sleduji zelné drama:

 

„Vy ste to nevážil? To musíte vážit!“ říká pokladní a hledí někam za zelného pána. Pán potemní a chvíli se hádá o velikosti hlávek. Pak volá, že se tu všichni pohoršili, a míří k váze. U váhy je fronta. To nevidíme. Zatím budeme sledovat holčičku, která tajně dává mamince do košíku brumíky, a pána, který váhá mezi bílým a červeným… eee ... vínem…

v petce. Ještě chvíli váhá… a je to červené! Sladké dievča za jedenáct padesát!

 

Fronta se zastavila, protože u pokladny zuří boj o houbičku. Pán s kožešinovou lodičkou na hlavě (kdybyste měl někdo chvilku, vysvětlete mi, k čemu je dobrá tahle čepice, co zapaří temeno a končí nad ušima. A kvůli tomu umře králíček...) přišel reklamovat. Nákup za tisícovku a má tam dvakrát započtenou houbičku na nádobí. To zabolí.

 

A zelí už je na řadě. A už je to tady! V té akci se dá koupit jen do pěti kilo. A pán má dvacet pět. A to je rachot. Co si to dovolujou! Houby demokracie! Houby demokracie, huhlá taky chlápek, co si Sladké dievča už načal. Pohoršili jsme se! Všichni!

 

A vy? Bojujete, nebo prostě jen tak čekáte? A pohoršili jste se?

   
23.03.2007 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [15] Meander [*]

    Jsem moc ráda, že u nás nakupuje hlavně ON a že ON je celkem stoik (když ho nevytočím já nebo politika) a navíc nakupuje rád! U mě je jedno, jakou si vyberu pokladnu. U té mojí se pokaždé něco stane, a je jedno, jesti dojde páska, vzpříčí se karta, rozbije se sklenice medu nebo zemře pokladní.

    PS: Dávejte k názvům čláknů od Lenky Matuškové do závorky info, že je to od ní. Málem mi tenhle skvost unikl.

    Kassy: Každý ALbert, co znám, je ZLOkrám a měl by lehnout popelem včetně pokladních.

    superkarma: 0 25.03.2007, 19:44:54
  2. avatar
    [14] sanvean [*]

    lodička mě dostala

    superkarma: 0 23.03.2007, 16:15:22
  3. avatar
    [13] Ťapina [*]

    Jo a ještě jsem chtěla napsat, že ta čepička - lodička bude nejspíš speciálně pro pány s pleší ve středním stadiu pokročilosti

    superkarma: 0 23.03.2007, 15:38:23
  4. avatar
    [12] Žábina [*]

    já radši nakupovat nechodím...tohle je fakt na mě moc

    superkarma: 0 23.03.2007, 14:31:01
  5. avatar
    [11] Ťapina [*]

    Kassy: No, taky jsem párkrát předtím byla v malém obchodě (v Delvitě). Ale to se fakt nedalo. Hlavní výhoda ale byla, že jsem tam pracovala přes agenturu, takže nehrozilo žádné přehazování směn. Oni nabídli agentuře směny, já nabídla volné termíny, a agentura podle toho plnila volné směny volnými brigádníky.

    superkarma: 0 23.03.2007, 12:41:21
  6. avatar
    [10] Kassy [*]

    Ťapina: No já dělala v malém sídlištním supermarketu (Albert), tam jsem s těmi kolegy do styku trochu přišla. Občas jsme si pomáhaly, rozměňovali drobné, vzájemně radili, co je zrovna tohle pečivo zač a jaký má kód... Ale taky jsem je napsala v uvozovkách, právě proto, že výraz kolega mi na ty lidi úplně nesedí. Leč nenašla jsem vhodnější. Problémy byly spíš se šéfovou. Nechávala vždycky studující brigádníky, aby si sami vybírali směny, kdy jim to vyhovuje a zbytek doházela podle svého těmi, kterým to bylo jedno. Takže jsem se vždycky napsala na směny tak, aby mi to nekolidovalo se školou, šéfové jsem to řekla, a ona mi za dva dny zavolala, že mi to prohodila. Že mám v tu dobu povnný seminář ji nezajímalo. Nebo jsem přišla na dopolední směnu a šéfová mi půl hodiny před koncem oznámila, že potřebuje, abych zůstala ještě aspoň půl odpolední, protože má málo lidí. Že musím do školy, jí opět bylo fuk. A když mě pak po operaci nohy, která bolela i při sezení, natož při stání, nechala 3 dny po sobě stát na infu (jediná kasa, kde není židle), protože "Marušce otýkají nohy, když stojí, Petra je tu nová a Jana info odmítá, že tam byla včera", tak jsem řekla dost. Nehodlala jsem sebou nechat zametat, zanedbávat školu a pořád se s ní hádat, na to jsem neměla nervy.

    Jo, že se mám na problémy cizích lidí vykašlat, mi říkal i přítel, jenže já na to asi nemám povahu. Beru si to moc osobně. Když mě někdo nespravedlivě seřve a já se na něj ještě musím usmívat, prostě mě to rozhodí. Takže jsem pak večer měla záchvaty breku a byla zlá na přítele. Prostě to nebyla práce pro mě, jak jsem zjistila. Což ale nic nemění na tom, co jsem psala před tím. Že zákazníci by si měli uvědomit, že i prodavačky jsou jenom lidi a že jedna pokladní nezodpovídá a ani nemůže zodpovídat za bezchybný chod celého obchodu, tak aby se k ní nechovali, jako by všechno byla její chyba.

    superkarma: 0 23.03.2007, 12:20:58
  7. avatar
    [9] Vivian [*]

    Kassy: to si nesmíš brát všechno osobně Ani ten zákazník to nemíní osobně. Prostě ho něco vytočí a pokladní je po ruce, tak si na ní zchladí žáhu... Prostě si to poslechneš, odkejváš a zapomeneš. Nesmíš to brát tak, že je to útok na tebe.

    superkarma: 0 23.03.2007, 12:01:45
  8. avatar
    [8] Vivian [*]



    Nebojuju. Čekání sice nesnáším, ale když už se nedá nic jinýho dělat, tak si kvůli tomu nebudu třepit nervy. Tak čekám a pozoruju, jak se některý ty samonasírací typy dokážou při čekání vytočit doběla , když se začnou nervovat něčím, co nemůžou nijak ovlivnit... Jak syčej a koulej očima, když je pokladní moc pomalá, zákazník před nima platí kartou (oblíbená nasírací záležitost) nebo moc dlouho hledá drobný...

    superkarma: 0 23.03.2007, 11:55:32
  9. avatar
    [7] Ťapina [*]

    Kassy: Mě brigáda na pokladně bavila. Na zákazníky jsem se usmívala a pouštěla jejich trable jedním uchem tam a druhým ven, moje problémy to nebyly a já jim je nevyřeším, maximálně zavolám vedoucího. Vedení ve velkém hypermarketu si nás moc nevšímalo, důležité bylo jen odevzdat na konci směny správnou částku, a kolegové? Jací? Ti lidi, co je ráno potkám ve sčítárně a pozdravím, pak celý den vím, že sedí někde v dalších pokladnách, jako já, na jednoho až dva i vidím, a večer se s nima vystřídám u počítačky drobných? Nepřišlo mi, že bych tam nějak přišla s kolegy do styku

    superkarma: 0 23.03.2007, 11:45:54
  10. avatar
    [6] Klarchen [*]

    superkarma: 0 23.03.2007, 11:24:35
  11. avatar
    [5] Kassy [*]

    Fuj, co jsem to napsala. Vybírat, samozřejmě. Za ostatní překlepy se omlouvám.

    superkarma: 0 23.03.2007, 11:17:08
  12. avatar
    [4] Kassy [*]

    No ono by občas prospělo trochu víc tolerance a ochoty na obou stranách. Dělala jsem 4 měsíce jako brigádu na kase v supermarketu a odešla odtamtud s nervama v kýblu. Je fakt, že z velké části za to mohlo vedení a "kolegové", ale lví podíl na tom měli i zákazníci. Ony totiž pokladní a prodavačky jsou naráně, takže to často slíznou i za něco, za co vůbec nemůžou a co kolikrát ani nemají šanci ovlivnit.

    Ale mám i úsměvné historky. Přišla takhle na info taková postarší dáma s nákupem, namarkovala jsem jí to, všechno v pohodě, a ona si začala vybýrat slineční brýle (bylo to koncem srpna). Když už se tou krabicí přehrabovala tři munuty, za ní fronta jak blázen, poprosila jsem ji, jestli by nemohla zaplatit ten nákup, abych mohla markovat další a lidi nečekali. Že si pak může v klidu vybrat a zaplatí to zvlášť. Ona že ne, že přece nebude dvakrát vytahovat peněženku. Tak se tou krabicí ještě chvíli přehrabovala a pak přede mě na půlt položila dvoje úplně stejné brýle a prý které jsou lepší. Tak říkám, že mi připadají stejné. Ona že určitě nejsou a začala mi ukazovat nějaké neexistující rozdíly. Pak se sebrala a i s brýlemi odešla, peněženku nechala ležet na půltě, vozík s nezaplaceným nákupem stál před kasou. Na dotaz, kam jde, se mi ode dveří dostalo odpovědi, že se za chvíli vrátí. Za chvíli se skutečně vrátila, sdělila mi, které brýle si vybrala a vysvětlila, že si je musela zkusit venku na sluníčku.

    Na první pohled úsměvná historka, dneska už se tomu taky směju, ale nepřejte si zažít, jak hnusní pak NA MĚ byli ti lidi, co kvůli téhle dámě čekali o čtvrt hodiny déle než museli. A dámě to bylo šumák, na ni se křivě díval jenom pán hned za ní, který jediný viděl a slyšel, co se vlastně děje.

    superkarma: 0 23.03.2007, 11:14:27
  13. [3] gentiana [*]

    Já sjem svého času terorizovala "prodavačky" u pultu se sýrem v místním nákuphangáru. Management asi měl nějaké nové esty frustrace a neschopnosti, protože to, co se tam vyskytovalo.... Přijdu k pultu, řeknu Dobrý den, dvacet deka čedaru,na plátky, prosím.
    Individuum se sedmadvaceti náušnicemi a vlasy pěti barev se na mě podívá jako na červa k rozšlápnutí a zabučí: Cože?
    - Dvacet deka čedaru a na plátky, prosím.
    - Ale to budu muset nakrájet.
    - Ano, buďte tak hodná (soudím, že ta věc za pultem je děvče).
    - Ale to musím krájet!, rozhodla se slečna nedat lacino a přidala na znechucení.
    - Ano, to budete muset. Dvacet deka.
    (vražedný pohled) - A kerej to je?
    - Tenhle - ukazuju.
    Děvče krájí sýrec. Já se rozhoduju, že si ji vychutnám a požádám ještě o třicet deka Leerdameru, který bice muset ukrojit a naplátkovat z šišky, což je větší fuška, než práce s cihlou čedaru.
    - No ale to budu muset rozkrojit todle.
    - To asi ano.
    - Ale já nemám tak velkej nůž.
    - Tak to si ho budete muset sehnat, ne? Je to přece oddělení sýrů, tak by se tu měl dát koupit sýr....
    - No ale to se strašně blbě krájí.
    - Hm? Třicet deka, děkuji. Děvče vražedně kouká, kudla na pracovišti na uříznutí kusu sýra stačí. Já usoudím, že jsem ji už pootravovala dost a odcházím.
    O týden později se situace víceméně opakuje s jinou slečnou. Ta má v obličeji míň železa, ale o to víc přidala na fasádních nátěrech a ještě k tomu mi odsekává.
    Tu si vychutnávám déle a radostněji a ještě jí vysvětluju, že mi sice je líto, že se jí nechce krájet sýr, ale že pokud se nechá zaměstnat u sýrů, nic jiného jí nezbývá.
    Totiž, nečekám, že zaměstnanci budou vždy úžasně roztomilí a co já vím. Ani se na mě nemusí usmívat, ale slečna od sýra má krájet sýr a pokud se jí to nelíbí, tak, ať pracuje ve šroubárně...

    superkarma: 0 23.03.2007, 10:08:39
  14. avatar
    [2] Kassy [*]

    Jo, takhle to vypadá jako sranda, ale sedět za tou kasou je někdy docela o nervy...

    superkarma: 0 23.03.2007, 09:45:58
  15. avatar
    [1] Evikus [*]

    úplně jsem si to vybavila

    superkarma: 0 23.03.2007, 07:45:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme