Bulvár

Na vlastní kůži: V roli konzultanta Linky bezpečí

„Víte, byli jsme u našich známých… měli jsme společný pokoj a… stalo se to několikrát,“ zněl roztřesený hlas asi dvanáctileté malé holčičky. V daný moment jsem nebyla schopna vnímat nic jiného než přerývaný dech malého děvčátka a chtělo se mi brečet. Bezmoc, jakou jsem pocítila, mi vháněla slzy do očí…

linka3

V okamžiku, kdy se ke mně dostala možnost, abych se zúčastnila workshopu konzultantky Linky bezpečí, tak jsem neváhala ani minutu a radostně jsem na pozvánku odpověděla jak jinak než kladně. V tu dobu jsem si ovšem nedovedla představit, do jaké situace se dostanu a jak silně celý zážitek zacloumá mými emocemi. Minulý čtvrtek jsem se tedy vydala na pražské Jungmannovo náměstí, kde se v příjemné kavárně konal workshop, který nás měl na hodinu přenést do situací, které dennodenně zažívají konzultanti Linky bezpečí, kam jim zavolá bezmála 650 lidí denně.

V sále, jehož velikost mne překvapila (očekávala jsem totiž, že workshop bude komornější) jsem přirozeně nebyla sama, nás, zážitku chtivých novinářů, se dostavilo poměrně dosti. Přítomni byli i patroni Linky bezpečí - Václav Marhoul a členové skupiny Mandrage. „Dobrý den, já jsem Pavlíková z Ženy-in a dnes si mám zkusit, jaké to je být vaší konzultantkou,“ spustila jsem hned po příchodu do sálu. „Jistě, tady dostanete jmenovku, jste Veronika, že? Tak si ji nasaďte a běžte si sednout dopředu, v kruhu už jsou připraveny židle pro všechny účastníky, a kdyby vám bylo cokoliv nepříjemné, tak se neváhejte během workshopu ozvat, nemusíte odpovídat, když nebudete chtít, ale dejte průchod emocím. Mlčky jsme si tedy přebrala cedulku se svým jménem, kterou jsem si připevnila na koženou bundu, a s hlavou plnou obav jsem se vydala do předních míst celého sálu. „Nevěděla jsem, že tady budeme jako cvičené ovce,“ ozvala se rozčarovaně další dáma, která, stejně jako já, nejspíše předpokládala jiný průběh celé akce.

linka1

Bylo vidět, že všichni, kteří jsme se v daný den sešli a usedli na svá místa v přední linii, jsme očekávali průběh nastávající hodiny s velkým napětím. Vše se ale začalo měnit, když mezi nás přišly dvě milé slečny konzultantky a usadily se mezi nás. Vítáme vás na dnešním workshopu, jelikož chceme, abyste si z dnešního dne odnesli velmi sugestivní zážitek, budeme vás celou hodinu provázet naší denní prací, setkáte se s tím, co denně zažíváme, jaké musíme řešit situace a s čím vším se během naší práce vyrovnáváme. Pokud vám bude cokoliv nepříjemné, neváhejte se ozvat, takže jdeme na to!“

„Jistě jste si všimli, že pod svými židlemi máte propisku, papír a obálku, teď vás poprosím, abyste na něj napsali vaše tajemství, které nikdo nezná, oznámila nám jedna ze slečen a v tu chvíli to sálem zašumělo, všichni jsme byli přirozeně zaražení. „Děláte si ze mě srandu? Proč bych tam měl psát své tajemství, to se přece nedělá,“ ozval se hbitě pan Marhoul a já jsem jen přemýšlela, zda si z nás slečny utahují, nebo to myslí vážně. Přemýšlela jsem, co bych asi tak napsala, hlavou mi neběžely prakticky žádné nápady, jelikož představa, že mé tajemství dostane do svých rukou někdo jiný, byla opravdu hodně nepříjemná. Papír jsem tedy nechala prázdný a vložila jej do připravené obálky. Ve svém uvažování jsem nebyla sama. „Nevadí, když tam nic nenapíšu?“ ozvala se dáma, která seděla vedle mne. „Udělejte, co uznáte za vhodné,“ odpověděla slečna konzultantka. Poté jsme obálky jednu po druhé poslali k jejich rukám.

linka2

„Tak jak vám je, když víte, že v rukách držím vaše tajemství? Bojíte se, jak s ním naložím?“ Situaci nikdo z nás moc nechápal a celý sál se ocitl v hrobovém tichu. „Tak přesně takto je dětem, když k nám volají! Svěřují nám své nejtajnější a nejniternější pocity, tajemství, které ještě nikdy nikomu neřekly!“
„Tak to je síla!“ řekla jsem si. Všichni jsme zůstali jako opaření.
„Ale nebojte se, obálky si rozeberte zpět, vezměte si je zpátky. Nikomu přece vaše tajemství vyzradit nemůžeme, ale musíte nám důvěřovat, celá naše práce je postavena na důvěře mezi dětmi a námi a probíhá anonymně. Nikdy se nesmíme zeptat na identitu dítěte, které se k nám dovolalo, a taktéž nikdy nesmíme porušit náš závazek mlčenlivosti.

Po úvodním šoku, který většina z nás zažila, jsme si mohli zkusit simulované situace, ve kterých se konzultanti během své práce ocitají. Vedli jsme tedy hovor s dětmi, které si dělají z Linky bezpečí legraci, s dotyčným či dotyčnou, kteří po celou dobu imaginárního hovoru nepromluvili, s plačícími dětmi, které se chystají si ublížit, ale i s onanisty, pro něž je Linka bezpečí během nočních hodin vítaným cílem. Mnoho situací bylo i přes jejich vážnost dosti komických, ale až do chvíle, kdy jsme si vyslechli záznam hovoru. „Tak a teď vám pustíme záznam hovoru s malou dívenkou. Prosím, soustřeďte se pouze na své emoce, a pak nám je sdělte.“ 

„Víte, byli jsme u našich známých… měli jsme společný pokoj a… stalo se to několikrát… osahával mě a já jsem tak moc nechtěla, opravdu nikomu můj příběh neřeknete?“ zněl celým sálem roztřesený hlas asi dvanáctileté holčičky a já jsem nebyla schopna vnímat nic jiného než přerývaný dech malého děvčátka a chtělo se mi brečet. „Byl to můj nevlastní brácha a já se bojím, že to udělá zase, prosím, pomozte mi.“ Dívenka plakala a já cítila mrazení, v hlavě mi rotovala jediná myšlenka: PROČ?! Pocit bezmoci prostupoval celou mou bytostí a po tváři mi začaly stékat slzy...

„Tak, toto je jeden z nejčetnějších případů, se kterými se na Lince bezpečí setkáváme, jak se cítíte?“ zeptala se nás slečna konzultantka, a my všichni jsme jen bezmocně mlčeli. „Za malou chvíli se otevře prostor pro vaše dotazy, tímto je oficiální část našeho workshopu ukončena, podělte se s námi o vaše pocity, prosím.“

Jak se skuteční konzultanti Linky bezpečí s výše popsanou situací vyrovnávají? Co na své práci milují a čím si už ve své profesní kariéře prošli? Dozvíte se již brzy!

Poznámka: veškeré nahrávky, které byly na WS pouštěny, byly pouze ilustrativní.

Čtete také:

   
27.10.2014 - Společnost - autor: Veronika Pavlíková

Komentáře:

  1. avatar
    [8] risina [*]

    OlgaMarie — #5 Tuším, že nic moc udělat nemůžou, je-li volající anonymní. Jen jí podpořit, aby se tím svěřila nějakému dospělému ze svého okolí.

    superkarma: 1 27.10.2014, 18:22:18
  2. [7] Nikar [*]

    On je to zajímavý článek a vůbec mi nevadí, že jak bylo redaktorce, která z Vás má možnost se takového workshopu zúčastnit? Zřejmě je a bude to článek o samotných konzultantech a ne o dětech - obětech. Přeci jenom, nebýt těchto osob, tak ty děti volající na tuto linku nemají možnost ani sem zavolat. Klobouk dolů před takovými lidmi. Není jednoduché poslouchat od dětí jak jim někdo ublížil a ubližuje.

    superkarma: 2 27.10.2014, 15:14:05
  3. avatar
    [6] ToraToraTora [*]

    OlgaMarie — #5 No, to jsem také chtěla vědět. Ale v sebestředném monologu se doizvídáme jen, jak bylo redaktorce a co se jí dotklo a co se jí nelíbilo. myslela jsem, že to bude víc o Lince bezpečí než o VP. Sml80

    superkarma: 2 27.10.2014, 14:02:04
  4. avatar
    [5] OlgaMarie [*]

    Co Linka bezpečí udělá s informací, že malou holčičku osahává nevlastní bratr?

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #6
    2. na komentář reaguje risina — #8
    superkarma: 0 27.10.2014, 13:34:53
  5. [4] Maryška [*]

    Sml79to je povolání které nemůže bezcitní člověk vykonávat, nebo moc citlivá duše klobouk dolu před

    takovými lidmi děkujeme

    superkarma: 3 27.10.2014, 07:42:28
  6. avatar
    [3] gerda [*]

    samecka — #2ano. Napsala to velice čtivým stylem, přečtla jsem to za den. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že civilizovaná a současná Anglie dovolila taková zvěrstva. Přitom byl dostatek důkazů, jen je nechtěl nikdo vidět. Taky jsem se divila, že se její prarodiče nechali tak odbýt. Lékařům bylo patrně jedno, že malá dívenka žije sexuálním životemSml80

    superkarma: 0 27.10.2014, 07:32:55
  7. avatar
    [2] samecka [*]

    gerda — #1Keenan?

    1. na komentář reaguje gerda — #3
    superkarma: 0 27.10.2014, 07:29:47
  8. avatar
    [1] gerda [*]

    Mno, napřed nechat účastníky napsat to, co by si za jiných okolností nechali navždy pro sebe a pak prozradit, že šlo jen o hru, tak to by mě trošku udivilo.Sml80 O co jde, bych pochopila i bez takových legrácek.Sml15 A snad u nás funguje celý aparát trochu líp, než v Anglii. Včera jsem dočetla dost otřesnou knihu Zlomená, kterou napsala paní z vlastní zkušenosti. Nedávná minulost, pro mě k neuvěření.

    1. na komentář reaguje samecka — #2
    superkarma: 0 27.10.2014, 05:15:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme