hroznýš Čenda

Bojíte se hadů? Pavouků? Bojíte se výšek? Máte strach z uzavřených prostor, ze tmy? Nikdy byste neskočila do hluboké vody? My vám váš strach pomůžeme překonat!

V našem novém seriálu: „Na vlastní kůži“ budete hlavními hrdiny právě vy, milé čtenářky! Stačí napsat do diskuze pod tímto článkem, čeho se bojíte, a my vám pomůžeme váš strach překonat. Pokusíme se pro vás zprostředkovat nějaký netradiční zážitek a z celé akce potom vznikne reportáž.

Abyste v tom nebyly samy, postavil jsem se svému strachu jako první...

Lezl po mně obří had!

Strach - všichni jsme už ten pocit někdy zažili. Bát se můžeme třeba při sledování hororového filmu, čtení knížky, ale nejhorší je strach, který člověk prožije na vlastní kůži. Nejhorší, ale i nejužitečnější, protože vám může pomoci nesmyslnou obavu překonat. Vždyť kdo se bojí, nesmí do lesa, ale co když je les docela bezpečný a zrovna teď rostou šťavnaté jahůdky a borůvky!?

Rozhodl jsem se postavit svému strachu z obřích hadů. Domluvil jsem se s tiskovou mluvčí pražské zoo Janou Ptačinskou Jirátovou a vyrazil do jámy hadové...

Čekal tu na mě asi čtyři metry dlouhý hroznýš Čenda s ošetřovatelkou Bárou Bolfíkovou.

„Slyšel jsem, že hadi jsou slizcí...
„Tak si na něj sáhněte a uvidíte.
„A nemůže mě kousnout?“
„Tenhle sežral posledního návštěvníka v poledne, tak buďte bez obav,“
ponoukala mě Bára.

První seznámení: Čenda není slizký!

hroznýš Čenda

„Eh. Kolik takový had váží?“ ptám se opatrně, protože tuším, že u doteku nezůstane...
„Čenda má okolo deseti kilo.“
„Tak to nezbaštil moc velkého návštěvníka.“

Bára se směje a po chvíli mi nechává Čendu přelézt na ruku. Mrazí mi v zátylku, ale tvářím se statečně.

Čenda koštuje mou ruku. Mazlí se hlavou jako kočka, ale Bára mi vysvětluje, že mu jde o lidské teplo.

hroznýš Čenda

Když už jsme se s hadem Čendou trochu spřátelili, nechal jsem ho přelézt mi za krk...
„Není to nebezpečné, že ne?“
„To se teprve uvidí...“
nesnaží se mě vůbec uklidnit ošetřovatelka.

Tak polez, ty muj kluku...

hroznýš Čenda

A je to tady! Drama vrcholí...
„Je to škrtič,“ vysvětluje mi Bára, když se kolem mého krku svírá první smyčka.
„Ří-ííkala jste, že už je... jedl... sípu.

Hade, hade, takhle ne! Blednu a sotva dýchám...

hroznýš Čenda

Nakonec ale vše dobře dopadlo. Bára mě zachránila a malé nedorozumění jsem si s Čendou vysvětlil a docela jsme se i skamarádili.
„Mohl by mi skutečně ublížit?“
„Kdepak, ublížit vám nechtěl, prostě se jen lísal. Dospělý člověk je pro něj příliš velká kořist,“
řekla mi Bára, když bylo nebezpečí zdánlivé zažehnáno.
„Docela drsné lísání. A jak je to s tím kousnutím?“
„Spíš jste byl trochu vystresovaný a připadalo vám, že se po vás sápe. A to kousnutí - my tomu říkáme spíš cvaknutí. Ale Čenda je hodný, to byste mu musel provést něco špatného, nebo ho vyrušit při krmení.“

Už jsme s Čendou kámoši.

had Čenda

Vracel jsem se ze zoo o zážitek bohatší. Jo! Zvládl jsem to! Obřích hadů už se nebojím, tykám si přece s jedním z nich.

Reklama