Když se Monika s Petrem seznámili, on bydlel v Praze v malinkém, pronajatém bytě, ona o pár bloků dál, u svých rodičů. Občas přespávali u něho kamrlíku, občas u Moniččiných rodičů. Donekonečna to však takhle dělat nešlo.

Příběh slečny Moniky

venkovMilá redakce, jsem postavena před problém, který nevím, jak vyřešit. Už dva roky chodím s Petrem, který dřív pracoval jako personální pracovník jednoho pražského obchodního řetězce. Používám minulý čas, protože je to dva měsíce, co ho při snižování stavů propustili. Já pracuji na poště za přepážkou, práce mě baví, ale moc peněz si tam nevydělám.

Ještě než Petra propustili, tak jsme uvažovali o společném bydlení, protože jeho pronajatý pokojíček má tak 30 m2, a to je opravdu moc malinké, a u mých rodičů bydlet nemůžeme, neboť mám ještě dva mladší sourozence.

Hledali jsme nějaké větší podnájmy, ale Petr říkal, že už nechce zase vrážet peníze do cizího, že si raději vezmeme hypotéku a budeme investovat do svého. Jenomže to ještě nevěděl, že bude bez práce, a tak dokud si ji nenajde, hypotéka nepřipadá v úvahu. Práci hledá už dva měsíce.

Nedávno za mnou přišel s tím, že už se rozhodl, že prý půjdeme bydlet na vesnici, odkud on pochází. Máma tam bydlí sama, mají velký barák, stejně bude jednou jeho, a prý mu jeho spolužák ze školy nabídl i nějakou práci.

Ne, že by mi jeho máma vadila, to ne, ale vesnice, odkud Petr pochází, to je ten nejzapadlejší zapadákov, jaký si vůbec dokážete představit. Vůbec nic tam není. Kino zrušili, jeden obchod, jedna hospoda. Já jsem odmalička vyrůstala v Praze, jsem zvyklá se bavit, vůbec si nedokážu představit, že bych se tam někde zahrabala a chovala slepice. Petr je ale rozhodnutý. Je to jeho dům a můžeme tam bydlet zadarmo.

Vůbec nevím, co mám dělat. Z Prahy se mi nechce, ale Petra moc miluju, nechci ho ztratit. S ním však není žádná rozumná řeč. Dal mi ultimátum, do kdy se mám rozhodnout, protože on už koncem měsíce pouští ten svůj malý kamrlík. Prý žena má následovat svého muže. Nevím, kde to slyšel, to snad platilo dřív, ale dnes? Navíc my nejsme ani manželé. Ani bych tam na té vesnici nikde nesehnala žádnou práci, a dojíždět 100 km do Prahy, to se mi opravdu nechce.

Máma mi říká, že se to nějak vyřeší, ale já žádné jiné řešení než rozchod nevidím. Na vesnici s ním bydlet nepůjdu.  

Monika

Čtěte také:

Reklama