Říká se, že na Vánoce by neměl být nikdo sám. Doufám, že každá z vás bude mít s kým sdílet kouzelnou atmosféru svátečních dnů. Nemáte-li nikoho, nebuďte smutné a nechte se inspirovat triky dvou žen.

Vánoce

Má kamarádka Irča je pohledná svobodná žena. Rozpadl se jí dlouhodobý vztah. Už od září přemýšlela, jak bude trávit Vánoce. Rodiče měli v plánu dovolenou na horách, bratr má svou rodinu. Irča nechtěla být nikomu na obtíž, svátky o samotě trávit rovněž nehodlala.
Jednou se mi svěřila, že se jí líbí policista bydlící jen o pár ulic dál. Nikdy ho neviděla s ženou, vždy chodil sám. Jednoho odpoledne jsem šla po náměstí k Irče na kávu, zrovna se konaly městské slavnosti. Koho to nevidím? Irčin policista měl službu. To se musí využít!

Nic netušící Irču jsem vytáhla do ulic.
„Irčo, vezmi auto a jedem.“
„Neblázni, je to kousek, jdeme pěšky.“
„Nejdeme, bolí mě kotník.“
Hloupější výmluva mě nenapadla. Mám asi velké přesvědčovací schopnosti, neb jsem Irču donutila jet autem, a ještě navíc zastavit na zákazu zastavení. Vzala jsem ji na prohlídku k Labi. Po očku jsem pozorovala, co se bude dít s autem. Plán vyšel. K autu se blížil Irčin idol.

„Ty, Irčo, buď dostaneš botičku, a nebo ho jdi sbalit.“
„Já tě zabiju. A co mu mám asi říct?“
„Já nevím. Třeba že jsi už z dálky viděla, jaký je to krasavec. A je, fakt, že je. Tak čau, běž. Já už musím.“
Konverzace mezi panem policistou a Irčou probíhala takhle:
„Mladá slečno či paní, vy nevíte, že tu nesmíte stát? Vy nevidíte ten výjezd? Tu značku a kde vůbec máte parkovací lístek?“
„Mladý pane policisto, samozřejmě že dobře vím, že tu nesmím parkovat, a navíc tady v té ulici nesmím parkovat ani bez lístku. Ale udělala jsem to schválně.“
„Můžete mi to prosím nějak logicky vysvětlit dřív, než vám střelím pokutu?“
„Jistě. Já vás totiž viděla už z dálky. A říkala jsem si, takovej fešnej policajt. To musím něco porušit a on mě určitě pozve na rande.“
„Hm, hm. Dobře... tak kam zajdeme? Kdy a v kolik? A dáte mi vaše telefonní číslo?“

Klape jim to a pod Vánoční stromeček si nadělili miminko!

Pokud se ještě oteplí, můžete zkusit sbalit motorkáře

Já a manžel jezdíme někdy ještě začátkem prosince. Následující balicí trik se povedl, když jsem jela s kamarádkou Lenkou na svatbu našim přátelům. Cesta byla poněkud delší. Nechtěly jsme jet v autě v gala. Tudíž jsme si vzaly s sebou věci na převlečení. Lenka si na poslední chvíli vzpomněla na bílou podprsenku. Na cestu vyjela v černém tričku, pod tím samozřejmě tmavá podprsenka, a na svatbu měla přichystanou bílou halenku, pod kterou si pochopitelně tmavou podprsenku brát nechtěla. Bílá podprsenka proto putovala ve spěchu na vrch kabelky. V půli cesty na nás padla únava. Lenka navrhla, že zastavíme na pumpě a ona zaběhne pro Redbully. Čekala jsem v autě. Už mi to čekání přišlo trošku dlouhé. Za chvilku vidím Lenku, jak si mává s nějakým motorkářem. Po cestě na svatbu mi prozradila:
„Popadla jsem dva Redbully a běžím ke kase. Zapomněla jsem ale, že mám v kabelce podprsenku. Jak jsem vytáhla peněženku, zachytila jsem i podprsenku. Ta udělala krásný oblouček a dopadla na špičky bot za mnou stojícího motorkáře.
Trochu se červenal a váhal, zda mi má podprsenku podat. Nakonec podal.
Zeptal se, kam jedu. Já že na svatbu. A on, že jsme se docela dobře seznámili, a když jedu na svatbu, je to určitě dobré znamení. A víš co ještě? On je taky z Ústí.“
Možná, že příští léto pojedu na svatbu jim.

Plán na dnes je vám zřejmě jasný. Zajistit, abyste Vánoce netrávily o samotě. Já svého muže poznala rovněž v listopadu. Vidíte, ještě není pozdě na společné Vánoce!

A co ostatní?

Napíšeme si seznam obdarovaných, abychom se vyhnuli trapasu, že na někoho zapomeneme. Popřemýšlíme, kolik finančních prostředků si můžeme dovolit investovat do dárků. Předběžně můžeme mezi účastníky seznamu rozporcovat medvěda. Kdo již nakoupil nějaké dárky, může si zapsat, co a pro koho sehnal. Ať nechodí Ježíšek se zapomenutou nadílkou po jarním úklidu, ruku v ruce s velikonočním králíčkem. Utvoříme si plán návštěv. Někteří lidé pracují i o svátcích, nečekají jen na nás a chtějí se setkat i s jinými blízkými. Neotálejme zbytečně a zkusme si rozvrhnout návštěvy tak, aby nám zbyl čas na tolik vytoužený odpočinek u pohádek nebo při procházce zimní krajinou. My jsme velká rodina a vždy s návštěvou bývaly zmatky. Na otázku, kdy se sejdeme, jsem se často dozvěděla, že je to jedno. Moje maminka pracovala na směny a měla volno třeba jen jeden svátek. V ten den přijely moje sestry s rodinami. A pak jako na potvoru z manželovy strany se všichni chtěli sejít v den, kdy byla návštěva u maminky. Nelením proto a v listopadu zvedám telefon a obvolávám. „Že je to tradičně jedno? Dobře, píšu si 26. u nás na oběd. Napiš si to taky.“ Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Od té doby jsme spokojení, plán je podle nás a nemusíme se stresovat, jak všechny návštěvy zvládneme a kdo zase vyrukuje s nečekaným plánem. Myslím, že svou aktivitou jsem pomohla ostatním. Vědí prostě, že určitý den budou u nás, a ostatní jejich návštěvy naplánují na jindy.
Přeji vám, abyste návštěvy zvládly bez nervů, aby to nebyly jen povinnostní návštěvy a měly jste pohodu po celé svátky.

Dnes zapracuje spíše naše duše. Pojďme se odreagovat rozbalením historie:

Chovatele puberťáků jistě potěší tyto články:

Nemáte rády zimu za krkem? Dana Haklová má pro vás typ.

Netrpíte náhodou fobií? Podívejte, kolik existuje druhů.

Čtenářku Kominici trápí hned dvě fobie. Kdybych neměla arachnofobičku sestru, nevěřím, že něžné pohlaví dokáže řvát hrozivěji než Kraken.

Máte zbytky látek? Omrkněte typ na vánoční výzdobu.

Jak probíhají Vánoce, když nemáte jen české kořeny?

Asi vás neudiví, že kapr se na Vánoce netěší

Podívejme se, jak jste holky šikovné

A některé pěkně od rány.

Na závěr se můžete zahřát v Dominikánské republice

Reklama