Když se u Máchů 16. listopadu 1810 narodil  chlapec (bylo to Na Újezdě v domě U bílého orla), nikdo nemohl tušit, že ještě za dvě stě let budou na prvního máje chodit k jeho soše na Petřín milenci a celý ten krásný večer  bude  prosycen jeho „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas…“

 

Jaký vlastně byl pěvec lásky, autor básně, kterou všichni tak dobře známe?

Prý středně vysoký, štíhlý. Nepříliš hustý vous a tmavé vlasy rámovaly jeho snědý podlouhlý obličej s vysokým čelem. Pod pravým okem měl výraznou protáhlou jizvu (pozůstatek jeho zranění z dětství.). Rád se výstředně oblékal – dlouhý šedivý plášť s červenou podšívkou, červená čepice se čtyřhranným dýnkem, vysoké jezdecké boty s ostruhami. A pokud byl nalehko, míval modrý frak, černý šátek kolem krku a světle šedé pantalóny.

 

Byl to: „samolibý, marnivý a ješitný člověk“. (J. B. Pichl)

„Kuriózní podivín“. (švec Lorenz, u něhož Karel Hynek bydlel v Litoměřicích)

„Velepodivná povaha“ (Karel Sabina) a „zpola šílenec“ (K. J. Erben).

Tak našeho prvního opravdu moderního básníka viděli jeho současníci.

 

Toužil po velké lásce a jako už vícekrát předtím si Karel Hynek do pohledné tváře Lori Šomkové promítl své představy ideální byronovsky dokonalé ženy, která mu jediná rozumí. Ale jeho osudová Lori byla jen prostá velmi jednoduchá a naivní sedmnáctiletá dívka. Vzdělanému Máchovi mohla vyhovovat nanejvýš fyzicky. A Máchovi začalo dělat dobře, když mohl dívku citově vydírat, pronásledovat žárlivými scénami, když ji při milování slyšel křičet bolestí, když ji mohl nejrůznějšími způsoby tyranizovat. Neustále se rozcházeli a znovu scházeli.

 

Koncem ledna 1836, když Mácha dopisoval Máj a nastupoval do posledního semestru práv, Lori otěhotněla. Kdo ví, co všechno proběhlo hlavou mladému básníkovi, než dospěl k rozhodnutí zachovat se čestně a s Lori se oženit? Snad k tomu přispěl i otec Šomek, který svou těhotnou dceru vyhnal z domu a nechtěl se k ní znát.

 

Byl podzim roku 1836. Mácha ukončil práva, ještě mu zbývalo složit apelační zkoušky, rigorózum a doktorát..

 

V Litoměřicích si najal dvoupokojový byt a chystal se ho zařídit pro svou rodinu. Těšil se na malého synka Ludvíka (narodil se 1. 10. a přežil svého otce jen o pár měsíců).

 

V hlavě měl spoustu nápadů, verše, povídky, historická dramata. Chtěl začít psát jakousi originální moderní českou vlastivědu, založenou na vlastních poznatcích z putování českou zemí. S přáteli, a často jen sám, podnikal bezpočet výletů po Čechách, po jejich hradech, horách, dokonce se vydal pěšky až do Benátek a Florencie.

 

Byl podzim roku 1836 a v Litoměřicích propukl strašný požár. Mácha pomáhal hasit. Probíhal plameny, poléval střechy stodol. Obrovskou žízeň v žáru hasil jistě ne příliš čistou vodou ze džberů. Mokrý a zpocený se vrátil domů.

 

Brzy onemocněl. Těžké průjmy. Horečky. Byla to cholera nebo cholerina? Infekce salmonelózy? Zápal plic (jak je ostatně psáno v úmrtním listě)?

 

8. listopadu 1836 měl kněz požehnat Karlovi a Lori u oltáře. Místo toho vyprovázel ani ne 26letého básníka na věčnost.

 

A než se prvního vypravíte na Petřín, přečtěte si začátek Máje tak, jak ho napsal sám Mácha (moderní úpravu jistě znáte zpaměti) a srovnejte s anglickým překladem.

 

Byl pozdnj wečer – prwnj mág –
Wečernj mág – byl lásky čas.
Hrdliččin zwal ku lásce hlas,
Kde borowý zawáněl hág.
O lásce šeptal tichý mech;
Kwětaucj strom lhal lásky žel,
Swau lásku slawjk růži pěl,
Růžinu gewil wonný wzdech.
Gezero hladké w křowjch stinných
Zwučelo temně tagný bol,
Břeh ge obgjmal kol a kol;
A slunce gasná swětů giných
Blaudila blankytnými pásky,
Planaucj tam co slzy lásky.

Late evening, on the first of May
The twilit May - the time of love.
Meltingly called the turtle-dove,
Where rich and sweet pinewoods lay.
Whispered of love the mosses frail,
The flowering tree as sweetly lied,
The rose's fragrant sigh replied
To love-songs of the nightingale.
In shadowy woods the burnished lake
Darkly complained a secret pain,
By circling shores embraced again;
And heaven's clear sun leaned down to take
A road astray in azure deeps,
Like burning tears the lover weeps.

Hodně lásky přeje

 

                           
Reklama