Rodina

Na ten pohled do inkubátoru nikdy nezapomenu

Vzpomíná naše čtenářka s nickem Lidicka. Její holčička se narodila v sedmém měsíci těhotenství a vážila jeden a půl kila. Všechno spolu ustály a dnes je z ní dospělá slečna-vysokoškolačka. To jen tak stručně, přečtěte si, co tomu předcházelo.

Zdravím všechny čtenářky a čtenáře Ženy-in. Dnešní téma je mi hodně blízké. Mám totiž doma jedno „nedonošeňátko“ - dnes však už skoro (za pár týdnů) 22 leté. Moje dcera se narodila v listopadu v r. 1989 předčasně v 7. měsíci těhotenství. Měla jsem rizikové těhotenství  s diagnozou pozdní těhotenská gestoza a tak už od začátku listopadu jsem ležela na gynekologii. Měla jsem hlavně hodně vysoký tlak (občas i 220/120, když mi sestřička naměřila 180/100 to už byl doslova malý div) - který se však nijak neprojevoval - nebolela mně hlava, nekrvácela jsem  z nosu.

Ani bych o svém tlaku nevěděla, nebýt každodenního měření v nemocnici. Když mi nepomáhala žádná medicína, rozhodl primář oddělení, že další den mně převezou do větší - fakultní nemocnici, kdyby se náhodou něco se mnou stalo, mají tam prý lepší podmínky k léčbě. Ale před převozem mně měli kapačkami snižovat tlak. Kapačky mi zavedli kolem 9.00 hod. ráno a měly mi kapat až do pozdního večera.

Bohužel při snižování tlaku mně  začala bolet hlava, nejdřív taková plíživá bolest, která se však stupňovala, až nakonec nařídili můj okamžitý převoz do fakultní nemocnice. Tam po vyšetření a hlavně po zastavení zvracení, které bolest hlavy provázelo, mně odvezli na sál. . Podle lékařů mně hrozilo krvácení do mozku.

Dcera se narodila  císařským řezem. Měla jen 1,5 kg. Samozřejmě hned po ošetření ji dali do inkubátoru. Já ji poprvé uviděla až za 2 dny, když jsem už jakž-takž mohla chodit. Na ten pohled do inkubátoru nikdy nezapomenu (škoda, že tenkrát nebyly takové možnosti to zdokumentovat, jako jsou dneska). Hadičky - kam se podíváš!!!!!. A ručičky zavázané pod tělíčkem. První, co mně napadlo bylo, že ručičky nemá vyvinuté. A celkově jak jsem se na ní dívala jsem si říkala, jestli to vůbec přežije.

Hadičky - jednou dýchala - neměla dostatečně ještě vyvinuté plíce, druhá hadička vedla do hlavičky - tou šla sonda s výživou, a třetí hadičkou ji odváděli kyseliny ze žaludku - prý měla hodně kyselin.Nikdy nezapomenu na to, jak jsme za ní s manželem jeli do nemocnice a sestra nám ji přinesla ukázat - měla ji položenou na předloktí jako panenku - tak byla malinkatá. I přes svou malou váhu byla naštěstí houževnatá - všechno vydržela, dokonce ji  v nemocnici 2x měnili krev. 

Z nemocnice  jsme si ji odnesli po 8 týdnech.  A začal kolotoč různých vyšetření - oční pozadí to jsme jezdili do jejího 1/2 roku, poradny pro nedonošené děti, neurologie, rehabilitace nožiček,  byla sledována na kardiologii pro nedostatečně vyvinutou chlopeň na srdíčku (do 3 let věku, pak se to upravilo). Dnes je z ní hezká holka, studentka VŠ.

A jsme moc rádi, že ji máme. Lidicka

Tak to máme skoro stejně staré dcery s podobným osudem. Moje dvojčata se narodila jen o pár měsíců později. V únoru. Dohromady měly jen něco přes tři kila a dnes jsou z nich krásné zdravé holky.

A co vy, milé ženy-in? Přispějete také k dnešnímu tématu svým příběhem? Budeme se těšit na nejen na vaše příběhy, ale třeba i na názory na dnešní téma, které zní: „Nedonošeňátka“

redakce@zena-in.cz

 

   
11.10.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] átéčko [*]

    Tak to jste zvládly obě! Hodně štěstí!Sml67

    superkarma: 0 11.10.2011, 15:26:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme