Manžel měl předevčírem narozeniny. Vnučka Adéla, bude jí 10 let, mu poslala tuto pohádku.

PŘÍBĚHY VČEL: Na světě není nikdo sám
To se jednou Michalka procházela po louce a slyší, že někdo tichounce vzlyká.
"Kdo to jen může být?" pomyslela si Michalka.
"Včelička! A tak uplakaná?" říká si Michalka.
"Hej včeličko!" zavolala. "Co je?" ozve se uplakaným hláskem včelička.
"Jak se jmenuješ a proč pláčeš?" zeptá se Michalka.
"Jmenuji se Včelička Kateřina a pláču, protože jsem zůstala sama." povídá vyplašeným hláskem včelička.
"Ale prosím tě, NA SVĚTĚ NENÍ NIKDO SÁM!" domlouvá jí Michalka. "Kterou včelku z vašeho úlu dobře znáš?" začala záhadu řešit Michalka.
Znám skoro všechny včeličky z našeho úlu, ale nejvíc se kamarádím s včeličkou Danielou." říká Kateřinka. "To je skvělé! Včelku Danielu já znám! Poleť za mnou." řekla Michalka.
Dlouho jít a letět  nemusely, za chvíli se ozvalo volání: "Katy, včelko Kateřino!" Byla to včelka Daniela. Pak už se ozývalo jenom: "Kateřinko, Danielko, počkej tady, Michalko, doneseme ti med!"
Tak jsou všichni spokojení, včelky jsou spolu a Michalka má k večeři kus chleba s máslem.
A hlavně NA SVĚTĚ NENÍ NIKDO SÁM!

A já si poplakala jako kdysi u pohádek Jiřího Wolkera.  Jen důvod k slzičkám jsem měla jiný...
Olga Marie

Již brzy se dozvíte, která z dnešních pisatelek za svůj pohádkový příběh bude po zásluze odměněna.

 

Reklama